Do svých 35 let jsem hrál závodně národní (dříve českou) házenou. V Praze a středočeském kraji jsme patřili ke špičce a kvalifikace o postup do ligy ná několikrát unikla o pověstný vlásek. Jednou se nám poštěstilo a byli jsme pozváni na turnaj do Nýřan, kterého se zúčastnilo několik ligových mužstev včetně domácích, kteří tehdy byli jak se dnes říká TOP mančaft. A shodou okolností hned první zápas jsme hráli proti nim. Než jsme se stačili trochu rozkoukat, dostali jsme za 20 minut 9 gólů, sami skórovali jen dvakrát a bylo vymalováno. Proč se o tom zmiňuji?
Zápasy evropských pohárů mi tak trochu tento turnaj připomínají. Mančaft, který ve svém teritoriu více méně bez potíží dlouhodobě kraluje je najednou konfrontován s úplně něčím jiným. Nastupuje proti mužstvům, která hrají prestižní soutěže, která prakticky každý týden mají za soupeře podstatně kvalitnější mužstva, se kterými máme šanci utkat se maximálně v přípravě, nebo právě v evropských pohárech. Tato mužstva kromě toho, že jsou neporovnatelně lépe finančně zajištěna, mají samozřejmě k dispozici lepší hráčský kádr, špičkové trenéry, kompletní zázemí včetně fandů.
Po nezdařených vystoupeních Sparty v posledních třech letech v evropských pohárech šel dolů i klubový koeficient, Sparta se dostala mezi nenasazená mužstva a při losu dostala soupeře, kterého jsem si přál asi nejméně. Netvrdím, že kdybychom byli nasazeni, že bychom dopadli lépe než včera – z toho mne vyvedlo třeba třetí předkolo LM s průměrným Genkem - ale vcelku mi bylo jasné, že postup do LM je v tahu. Těch 5%, které dávali realisté, jsem považoval za odpovídající. Proto jsem nechápal a nechápu stále ten optimismus, který se vyrojil těsně před zápasem. Každému přece muselo být jasné, že absence jednoho či dvou hráčů Arsenalu nebude pro trenéra soupeře neřešitelným problémem, že adekvátní náhradu má k dispozici.
Stejně jako nárůst optimismu nechápu kritiku na kohokoliv a cokoliv ve Spartě, kterou tu po zápase předvádějí někteří fandové. Vše je špatně, počínaje koncepcí (kterou samozřejmě neznají nebo nechtějí znát), počtem hráčů (i když se dost často nemohou dopočítat), jejich platy (i když je neznají a jen se dohadují).
A je to venku. Právě ten poslední odstavec je to, co mne přimělo tohle zdlouhavé pojednání napsat. Respektuji samozřejmě právo každého na svůj názor. Respektuji i neobvyklá přání, například aby se na příspěvky nereagovalo. Nevím sice proč, ale asi proto, aby někdo náhodou nezvýraznil demagogii, která tam zazněla. Chápu, že někteří mají pocit, že se musí vyjadřovat ke všemu, co se stane nejen ve Spartě, ale v celé ČR. Ale proboha, nedělejme to v okamžiku, kdy nevíme pořádně, o čem je řeč! Pak nemůžeme vypadat jinak, než směšně.
Fotr