V příjemném pátečním odpoledni se po týdnech odkladů konečně uskutečnil dlouho plánovaný výjezd za starými dobrými sparťany v dresu Blšan. Místní klub, po několika pádech zapříčiněných jak dluhy, tak i špatnými výkony, hraje letos v divizi ve skupině „B“. Fotbal zde byl již málem ztracen, nebýt toho, že se objevila iniciativa bývalých rudých hvězd, díky jejichž pomoci mají v Blšanech stále mužstvo dospělých. O tom, zda jsou sparťané pro tým posilou, vcelku jasně vypovídá statistika – za podzim bez nich získaly Blšany 7 bodů, za jaro s nimi 21. Soupeřem Blšan byl SK Union Čelákovice, tým ze středu tabulky, kterému v podstatě již o nic nešlo. Pro domácí tým to ale bylo utkání nejvyšší důležitosti. Pokud se chtěli v divizi udržet, bylo nutné bezpodmínečně vyhrát. Zápasu tedy náboj rozhodně nechyběl. Z Prahy naše malá skupinka vyrazila optimisticky naladěna – jen slávistická veš v kožichu, která se k výjezdu přidala pouze kvůli poločasovému stejku, se snažila oslabit naši víru v jasné vítězství. Do Blšan jsme po hodinu trvající cestě dorazili včas, abychom se stihli občerstvit ještě před začátkem utkání. Vstupné je zde lidové – 40 korun. Již před cestou se ke mně dostaly zvěsti o kvalitě místního občerstvení a jistě nebudu mluvit pouze za sebe, když řeknu – jsou pravdivé.

Pivo za dvacet a klobása či stejk po čtyřiceti. Vyzkoušel jsem obé a za takovou klobásu bych na Letné platil s chutí. Místní stadionek má bezesporu svůj půvab a pažit je na velmi dobré úrovni. Po obhlédnutí okolí jsme usedli na svá místa a očekávali vypuknutí bitvy. Hráči na plochu dorazili ruku v ruce s žáčky. Zde se mi dostalo prvního šoku dne. Zápasu přihlíží žákovský výběr Slavie, který se utkal s místními žáčky v poločasovém utkání. Z překvapení jsem se oklepal a s radostí zjistil, že dnes za Blšany nastupují všichni tři ex-sparťanští válečníci – Zdeněk Svoboda, Michal Horňák a Horst Siegl. Po úvodním hvizdu okamžitě nastupuje tlak hostí. Hned v prvních minutách zahrávají Čelákovice několik rohů, které ovšem obrana v čele s Míšou Horňákem odvrací. Následuje tvrdá střela hostujícího útočníka, kterou velmi obratně vyráží domácí brankář Mašín. Horst se poprvé výrazněji ukazuje až kolem dvacáté minuty, když pěkně centroval na kolegu v útoku, jehož hlavička šla bohužel nad. Následuje několik střel hostujícího mužstva, Horstova rána nad břevno a v úplném závěru poločasu obrovská šance Unionu – jejich útočník však z pěti metrů prakticky prázdnou branku přestřelil.

O přestávce jsme poněkud zaraženě zkonzumovali další kolo místních pochutin, radost nám ovšem kazí nepříjemný fakt – blšanský tým hvězd hraje špatně a jen díky štěstí neprohrává. Ze sparťanské trojky se daří jen Zdenku Svobodovi. Druhá půle začíná další olbřímí šancí hostí, kterou maří hloupost útočníka, který sám před gólmanem ještě přihrával svému kolegovi – jenže do ofsajdu. Chvíli poté dokonce blšanský tým od inkasování uchránila tyč Mašínovy branky. Potom se ale opět projevila vynikající kopací technika Zdeňka Svobody, který z dálky točil svůj přímý kop do brány, kde za asistence jednoho z hráčů Blšan také skončil. Vedeme jedna nula a diváci, jichž přišlo 400, a které po celý zápas přeřvával osmičlenný kotel hostí, se konečně trochu ozývají. Po deseti minutách, ve kterých se domácí brankář rozhodně nenudil, je ale vedení ztraceno. Obrana hoří a osamocený čelákovický záložník prostřeluje Mašína. Za další dvě minuty rychlý brejk hostí končí střelou z vápna, která zapadla přesně k tyči – 1:2. Blšanský tým je na ručník, burcuje ho ale neúnavný Svoboda, který dvakrát pěkně centruje, útočníci ale jeho centry zahazují. V té době je také střídán Horst, který toho dnes mnoho nepředvedl - je ale také pravda, že do pořádné šance míč nedostal. Deset minut před koncem ještě Čelákovice skórují potřetí. Domácí obránce sráží na poslední chvíli unikajícího útočníka a z nařízené penalty hosté dokončují svůj obrat – 1:3. Zápas končí a hosté se svými fanoušky slaví a to tak, že zaslouženě – byli rychlejší, lépe kombinovali a více se o vítězství prali.

My vybíháme na trávník, abychom alespoň urvali fotku s bývalými sparťany. Zastavuji Míšu Horňáka, který je sice zjevně z porážky smutný, ale ochotně zavolá Zdeňka i Horsta, kteří se námi vyfotí. Co se týče hodnocení kluků, Michal Horňák buď neměl den, nebo už na něj přece jen doléhají léta a ta rychlost už není, co bývala. Horst se po celý svůj pobyt na hřišti vyskytoval nejčastěji na pravém křídle a místo, aby do vápna balony dostával, tak je tam posílal. Jakous takous šanci měl jen jednu a ta skončila slabou střelou doprostřed brány. Zato Zdeněk Svoboda si zaslouží pochvalu. Zřejmě si s béčkem občas zaběhá, protože dřel celý zápas a jeho přímáky by se nám ve Spartě hodily i teď. Na zápas jsme měli smůlu, jak mi řekl Míša – i podle místních domácí takhle špatně nehráli celé jaro, nicméně návštěva Blšan je velmi příjemná, z Prahy hodinka cesty, výborné občerstvení a v kádru domácích možná více Sparťanů, než kolik jich vídáme v rudém dresu.

cale

P.S. Bohužel po včerejší remíze 3:3 v Chodově, kdy Blšany ztratily vedení 3:1, je již jasné, že sestupují do krajského přeboru. Podle slov Horsta i dalších lidí z klubu však hodlají v Blšanech pokračovat.