Ivan je pro mne symbolem úspěchů Sparty osmdesátých let. Když poprvé vyběhl na ligový trávník, bylo nám ho téměř líto. Tenhle maličký a hubený klučina že by měl ve sparťanské obraně úspěšně čelit urostlým a kosmatým borcům soupeře? Zdálo se to být nemožné a jeho nominace k utkání vypadala jako omyl.
Za půl hodiny hry jsme už o něj neměli strach. Maličký subtilní Ivánek běhal po hřišti jako vítr, zle a neohroženě dotíral na soupeře a ... mydlil to hlava nehlava. Za chvíli jsme začínali mít strach spíš o to, aby vydržel na hřišti až do konce utkání. Ne proto, že by nestačil s dechem (plíce měl jako měchy!), ale proto, že by sudí nemusel mít pro jeho ostrý styl hry pochopení a mohl by ho vyloučit.
>>>> Prohlédněte si videa z různých momentů kariéry Ivana Haška vč. hodnocení trenéra Ježka: odkaz naleznete v upoutávce článku na hlavní stránce SF.. <<<<
Nestalo se tak ani při jeho ligové premiéře v roce 1981, ale, alespoň co já osobně pamatuji, ani nikdy později, v žádném z těch krásných 221 ligových střetnutích, které ve Spartě sehrál. Ivanova tvrdost byla prostě v normě. On jenom přinesl na letenský trávník něco, co bylo v té době celoevropským trendem důrazné obranné hry. Tvrdost až na samou mez pravidel, ostrý start na míč, důraz v osobních soubojích, těsné krytí soupeře ... Tento způsob hry deptal soupeře a mobilizoval spoluhráče. Byl-li Berger nejtvořivější, Skuhravý nejdůraznější, Chovanec nejspolehlivější a Griga nejelegantnější hráč Sparty osmdesátých let, byl Hašek nejužitečnější a ... nejuniverzálnější.
Nejlépe mu asi seděla hra běhavého záložníka - "dělníka středu hřiště". Začínal však jako obránce - "hlídací pes" nejlepších hráčů soupeře a i v této úloze byl výborný a nepříjemný. (Dokonce tak, že svého času naň pořádali ve vzájemných derby hráči Bohemians doslova trestné výpravy.) Pár sezón to zkoušel i na pravé straně sparťanského útoku a ... opět skvěle. Dával spousty gólů a obránce soupeře přiváděl k zoufalství svým důrazem a rychlostí.
Tato univerzálnost mu vydržela po celou dobu jeho fotbalové kariéry. Když jako zralý muž opustil v r.1990 Spartu, projevovalo se to i v legii. Zatímco ve svém prvním zahraničním působišti - ve francouzském FC Strasbourgh hrál halva, v japonských klubech (Hirošima Sanfrecce a Ičihara Tokio) hrál spíše v útoku. Přitom v reprezentaci v téže době hrával nejčastěji v obraně !
Hašek je dvojnásobným nejlepším fotbalistou roku v ČSSR, nositelem Zlaté kopačky za nejhezčí televizní gól roku a sedminásobným mistrem naší ligy. Přitom nebyl nikdy fotbalovým fenoménem, na jehož technické nebo střelecké kousky by se léta vzpomínalo. Byl "jen" poctivým a neúnavným bojovníkem. Tato vlastnost však bohatě stačila k tomu, aby z něj udělala ve Spartě i reprezentaci velikána.
Je to opravdu tak. Při vzpomínce na jiné hráče se mi vždy vybavují konkrétní herní situace, události a příběhy (Grigovy a Skuhravého góly, Bílkovy a Chovancovy trestné kopy, Strakovy klukoviny aj.) U Haška ne. Vidím ho spíše se zvednutou rukou, jak se sportovně přiznává k teči a dává tak výhodu soupeři, vidím ho, jak s úsměvem a omluvným gestem odtahuje od rozhodčího rozdurděné spoluhráče a sjednává tím klid a příměří. Vidím ho, jak posunky rukou a křikem žene mužstvo vpřed do útoku nebo zpět k obraně, vidím ho, jak objímá spoluhráče a raduje se s nimi ze vstřeleného gólu. Vidím ho, jak po vyhraném zápase míří s poděkováním za rozhodčími a diváky a s útěchou za soupeři. Vidím ho, jak je při své fotbalové velikosti spravedlivý a lidský.
Je vlastně sporné, zda zmíněné momenty svědčí o Ivanově nenápadnosti nebo zda naopak nejsou větší a slavnější než všechny efektní góly, které na Letné dali jiní nebo i on sám. A nebylo jich zase až tak málo - jen v lize ve 221 utkáních plných 58!
Ale, když o tom tak přemýšlím, slovo nenápadnost se vlastně k Ivanovi vůbec nehodí. Když zalovím hlouběji v paměti, připomenu si jeho nádherné góly nůžkami, bombami zdálky i hlavou (jako ten proti USA na MS 1990 v Itálii), úniky přes celé hřiště a slalomy v soupeřově vápně, při kterých ho protivníci marně honili a sekali po něm nohama. Nenápadný nebyl vlastně nikdy - již jako benjamínek dával o sobě, byť i třeba jen svou zarputilostí, moc dobře vědět.
Za národní mužstvo sehrál 56 utkání, byl i jeho dlouhodobým kapitánem a jako takový jej dovedl k největšímu úspěchu té doby - čtvrtfinálovému klání na MS 1990 v Itálii.
Úloha kapitána mu byla vlastní, neboť i při své drobné postavě a mírné povaze byl vůdčím typem a vzorem. Vzorem v zaujetí, pracovitosti, vůli i charakteru. Ivan byl čistá a veselá duše, ústřední postava všeho dobrého i rozpustilého dění ve sparťanské i reprezentační partě. Byl bystrý a inteligentní herně i duševně. Myslím, že byl všeobecně oblíben a že nejspíš nikdy nikomu neublížil. Ne svatoušek, ale poctivý chlap. Prostě kapitán jak má být ...
(Ostatně jeho prvním učitelem a "vychovatelem" v ligovém mužstvu Sparty nebyl nikdo jiný než další sparťanský charakterní bohatýr a kapitán - "táta" Kotek.)
Ivan dovedl vždy rozeznat dobré a zlé a jít správnou cestou. Ve svých projevech byl upřímný, otevřený, ale i zásadový a kritický. Během sametové revoluce v listopadu 1989 byl mluvčím mužstva, které se o vlastní vůli, aniž by čekalo na oficiální stanovisko klubu, přihlásilo k myšlenkám OF a přidalo se k studentské stávce.
Pro soupeře a nepřátele Sparty musil být vpravdě Ivanem Hrozným. Vše pro ně zlé se točilo kolem něho a on byl vždy tím, který vedl mužstvo na zteč. S ním a "jeho" partou padal na soupeře děs a beznaděj. To od jeho doby se traduje, že soupeři Sparty prohrávají 0 : 1 už když vjíždějí autobusem do Prahy.
Strašné porážky utrpěly na Spartě v Haškově éře téměř všechny ligové kluby - Trnava 1 : 10, Bánská Bystrica 1 : 9, Hradec Králové a Povážská Bystrica 0 : 7 a v té době výborná Dunajská Streda dvakrát po sobě 0 : 6. Pět gólů dostal na Letné kdekdo - 0 : 5 zde prohráli Bohemians, Slávia i hrdý Slovan.
Demoralizaci soupeřů měl na svědomí pochopitelně celý fantastický sparťanský teamwork, ale co naplat, nejvíc on - car Ivan Hrozný - jinak subtilní, v civilu mírumilovný až plachý Ivan Hašek, král všech sparťanských kapitánů, které na Letné pamatuji.
Vzpomínám na Ivanův poslední zápas v dresu Sparty před jeho odchodem do legie. Hrál se na jaře 1990 v posledním ligovém kole a Sparta v něm oslavila již dávno předtím vybojovaný titul drtivým vítězstvím nad Povážskou Bystricí v poměru 7 : 0. Ivan hrál jako z partesu, dal sám tři (!) góly a když po zápase obíhal se spoluhráči čestné kolečko, vysvlečen do půlky těla, byl unavený, zpocený a ... šťastný.
Loučili se i jiní (Bílek, Čabala, Skuhravý ...), ale já jsem měl tehdy oči jenom pro něho. Měl jsem totiž smutný pocit, že s ním ze Sparty odchází něco, co se už asi nikdy nevrátí.
Naštěstí se vše v dobré obrátilo. Po dlouhých předlouhých šesti letech se Ivan opět na Letnou vrátil. Jako pravověrný Sparťan se opět objevil tam, kam ho srdce táhlo a kde vždy chtěl ukončit svou slavnou fotbalovou kariéru. A hned po půlroce se mu podařilo to, o čem mohl během svého zahraničního angažmá ve Francii a později v Japonsku jen snít - vyhrát zase po letech ligu a to hned ve dvou po sobě následujících sezónách (1996-97 a 1997-98)! Na stará kolena se na Letné stal navíc i spoludržitelem historického sparťanského rekordu v ligové neporazitelnosti, kdy Sparta neprohrála 32 zápasů v řadě! Přitom byl i na sklonku aktivní kariéry bez nadsázky stále ještě jedním z nejlepších, ne-li vůbec nejlepším hráčem mužstva!
Do sezóny 1997-98 nastoupil ovšem již v senzační a nevídané "dvojroli" - byl nesporně historicky prvním středoevropským pravidelně hrajícím sportovním manažerem! Poté už pověsil kopačky na hřebík definitivně a zdálo se, že z Letné odešel navždy. Jenže po krátkém zahraničním intermezzu se vrátil na Letnou potřetí, aby co hlavní trenér mužstva, dovedl Spartu dvakrát k mistrovskému titulu!
Od té doby byl manažérem ČMFS (po letech pak dokonce kandidátem na jejího předsedu a aktuálně kandiduje s velkými šancemi znovu při obrodě českého fotbalu), trenérem francouzských klubů FC Strasbourgh a St.Etienne, trénoval v Arábii a… o Ivanu Haškovi je těžké napsat závěrečnou větu. On sám je totiž natolik agilní, že jsou mu všechny závěry a konce cizí. Válel jako hráč, trenér, manažer a jsem skálopevně přesvědčen, že by válel i jako… prezident.
Ale to jsme o něm už přece dávno říkali : „Dneska hrál Ivan zase jako prezident…“.
Franta
Zdroj fotografií: www.ivanhasek.cz, www.ct24.cz, www.sparta-fc.wz.cz
