Existují možná miliony sparťanských “srdcařů“. Potom existuje pár opravdových Srdcařů. Ale nade všemi ční jméno Jindřicha Rezka. Protože zatímco ti předchozí by bez Sparty neexistovali, Sparta by dost možná neexistovala bez Rezka.
Mladý Jindra měl to štěstí, že se narodil zrovna v době, kdy se fotbal bleskově šířil z původních kolbišť na Císařské louce po všech možných pláccích a hřišťátkách pražských. On sám přišel na svět v Karlíně a tak zákonitě začal kopat za místní AFK Karlín.
V patnácti letech se mu ale dostala do ruky výzva AC Sparty:
Mladí, slušní jinoši jakéhokoliv stavu, kteří by se o hru fotbalovou zajímali a ji pěstovat chtěli, nechť se přihlásí laskavě u kapitánů fotbalu AC Sparta, pp. Otakara Malečka, bytem v Praze, v Biskupském dvoře č. 3 a u Josefa Petráka, bytem v Praze, Královské ulici č.11. Hřiště klubu nalézá se na vojenském cvičišti za Invalidovnou v Karlíně, kdež každou neděli řádná cvičení se konají.
Tak na sebe poprvé oblékl sparťanský dres, tenkrát ještě černé triko s bílým S na prsou a začal kopat za dorost AC Sparty. Bohužel přišel do Sparty zrovna ve chvíli, kdy sparťanský fotbal pomalu, ale jistě odumíral. V roce 1899 nesehrál dorost ani jedno utkání a i A tým sehrál pouhá čtyři. Mimochodem prohrál tři z těch zápasů. Rezek se v sedmnácti letech dostal i do A mužstva, ale to už se zápasy nehráli skoro žádné, proto se nakonec vrátil do AFK Karlín za který mimochodem Spartě ve vzájemném zápase vstřelil dvě branky. Na rozdíl od lehké atletiky (vynálezce diskařské otočky a světový rekordman Janda - Suk, mistr Rakouska v běhu na 1000 metrů R. Rudl, evropský rekordman koulař F. Vyskočil), cyklistiky (mistr ve sprintu i v závodě na 100km Hirsch) a nově založeného hokejového oddílu, sparťanská kopaná upadala natolik, že v roce 1903 dokonce nebyla zařazena ani do druhé výkonostní třídy. Pro zajímavost v té byla Slavia C, v první Slavia B a v extratřídě jediná Slavia A.
Naštěstí pro Spartu se v následujícím roce rozpadly dva tradiční pražské kluby Union Žižkov a AFK Karlín. Část hráčů Unionu a celý tým AFK přešel do Sparty a tak se Jindřich Rezek objevuje ve sparťanském dresu (nyní v pruhovaných červenobílých trikách) podruhé. Krátce po něm přešlo do Sparty stávkující trio slávistů, hvězdy Krummer, Baumruk a hlavně možná nejlepší útočník té doby devatenáctiletý Jan Košek. Sparta se rázem - takřka přes noc - stala nejlepším mužstvem Evropy. Hned v prvním mezinárodním zápase v prosinci 1904 rozdrtila tehdy velmi silnou First Viennu i s excelentním brankářem Pekarnou 7-2. Všechny branky dal Košek, ale na pravé spojce ke skvělé výhře přispěl i Rezek. Sparta tehdy nastoupila v sestavě Soustružník - Červinka, Včelák - Trapek, Krummer, Raymund - Baumruk, Rezek, Hradecký, Košek, Plesnivý a zdálo se, že drtit Evropu může ještě dlouhá léta.
Bohužel její nadvláda netrvala dlouho, již v srpnu 1905 se do Slávie vrátil Baumruk s Krummerem a v listopadu je následoval i Košek.
Sparta se náhle potácela od porážky k porážce a nálada v mužstvu byla hrozivá. Mnozí hráči se rozutekli nebo s fotbalem rovnou skončili, Spartu opouštěli i členové výboru. Ještě větším problémem byly ovšem dluhy, ty dosáhly na tu dobu neuvěřitelné výše 25000 korun! Zbylí členové výboru se snažili řešit situaci jakkoliv a tak se dokonce pokusili pronajmout hřiště. Nicméně bezúspěšně a na Spartu byl uvalen konkurz. Věřitelé si místo peněz odnášeli alespoň kopačky, dresy, míče, dokonce i branky. Nejvěrnější příznivci ve veřejné dražbě odkoupili ohradu a bariéry, aby Spartě zůstalo alespoň něco. Situace došla tak daleko, že na valné hromadě 6. ledna 1906 vznesl Jan Schubert návrh, aby se AC Sparta po dvanácti letech činnosti rozešla. Jak píše Vítězslav Houška v knize Železná Sparta: Po chmurných minutách mlčení se o slovo přihlásil architekt Rudolf Schindler a zvolal hlasem velikým, že toho bohdá nebude. A že když si nikdo netroufá, on je ochoten se zaručit celým jměním za dluhy klubu.
Nejhorší bylo zažehnáno, ale trvalo ještě dlouho než se Spartě podařilo splatit veškeré své závazky.
O nic lepší to nebylo v samotném mužstvu. Po odchodu Koška se stal Jindřich Rezek kapitánem, ale nikdo mu tu pozici nezáviděl. Aby měl vůbec koho dirigovat, musel si většinou hráče, kteří se většinou týden co týden střídali, shánět po celé Praze! On sám přitom patřil k výtečným hráčům, nadbíhala mu všechna lepší pražská mužstva – včetně Slavie. Měl nabídky i ze zahraničí, dokonce i od anglických profesionálních klubů, ale vždy odmítl a zůstal věrný Spartě, kterou silou vůle držel nad vodou.
Během nejhoršího období, kdy už Sparta neměla z čeho splácet svým věřitelům prý dokonce ukradl a prodal tři štosy látek z otcovy krejčovské dílny, kde pracoval, a prodal je, aby mohl Spartě věnovat stokorunu!
Také svými výkony držel Spartu nad vodou. V říjnu 1907 se po dlouhých jedenácti letech střetli A týmy Sparty a Slavie. Statečně hrající Sparta, ač hrála většinu zápasu v oslabení, dokázala s favorizovanou Slávií uhrát remízu 2:2, když ještě minutu před koncem vedla!
Slávia se s pro ní potupnou remízou nemínila smířit a vyžádala si odvetný zápas, který Sparta bez vytáček přijala. Rozklížený tým ovšem podruhé už nedokázal vyhecované Slavii odolat a utrpěl dodnes rekordní porážku 1:9. Nicméně se postupně začínalo budovat mužstvo, které mělo převzít vládu nad českým fotbalem.
V roce 1908 už měla Sparta poměrně úspěšný rok. Se Slávií se sice nestřetla, nesehrála ani žádný mezinárodní zápas, ale se svými tuzemskými konkurenty měla slušnou bilanci 17-4-7 při skóre 82:44.
O rok později, už dokázala při účasti rezervy Slavie zvítězit v Poháru dobročinnosti, když ve finále porazila SK Smíchov, který se v tom roce pyšnil i skalpem Slavie A. Bilanci už měla Sparta krásnou 27-3-2 při skóre 108:28 a bylo jasné že je z nejhoršího venku. Většina dluhů, již byla splacena a hlavně se Sparta pyšnila poměrně slušným kádrem. V něm se objevuje i mladý Antonín Fivébr, kterého si hlavně psychicky vyčerpaný Rezek vypiplá jako svého nástupce.
V roce 1910 sice Sparta prohrála se Slávií vysoko 1:5, ale jinak už byla jasnou českou dvojkou. Jindřich Rezek se tak v klidu mohl vzdát kapitánské pásky, své místo přepustit Fivébrovi a od té doby kopal už jen pro radost za sparťanské béčko.
Když pak 1.10.1911 porazila Sparta Slavii 3:1 dvěma góly Bělky a jedním Vaníka a převzala tak na dlouhou dobu vládu nad českým fotbalem, seděl Jindřich Rezek už jen v civilu na lavičce. Ale dobře věděl, že je to i jeho vítězství.
P.S. Jindřich Rezek nakonec převzal krejčovskou živnost svého otce a stal se zasloužilým a uznávaným členem výboru Sparty.
harvester
Zdroje:
HOUŠKA, Vítězslav. Železná Sparta. 4. vydání. Praha : Olympia, 2011. 264 s.
ŠIKL, Jaroslav. Hrdinové míče kopaného. 1. vydání. Praha : Olympia, 1987. 170 s.
NEPIL, František. Má stoletá lásko. 1. vydání. Praha : Olympia, 1993. 49 s.
Foto: www.sparta.cz
