Začala to již rozlosováním sezóny Bundesligy, kdy jsem si řekl, že musím vidět skutečný "fotbal". V úvahu připadaly 3 varianty - Cottbus, Bayern nebo Berlín. Ale nikdo z party se mnou nechtěl. Jednoho Bundesliga nezajímá, dalšímu se nechce jet takovou dálku. Nakonec ukecám jednoho z nich (Fredyho) na zápas Bayern-HSV. Ale najednou zjišťujeme, že německý Oťásek přesunul zápas z víkendu na pátek od 20:30. Tím náš plán padá, ale já jsme rozhodnut vidět bundesligu a proto hledám další možné zápasy. Ovšem to už se nelíbí Fredymu, že je mnoho sněhu a má málo bodů a podobně. Tak hold jsem pouze na Gambrinus lize a trapných výkonech Sparty.
Celý scénář se opakuje i na jaře. Nikdo nemá čas, ale já jsem si určil víkend, kdy chci prostě německou ligu vidět. V sobotu 25.4 hraje doma Cottbus proti vlkům z Wolfsburgu. A ten samý den hraje v Drážďanech Dynamo proti Stuttgarteru Kickers. A pokud neseženu lístek na Cottbus, otočím to a pojedu na Dynamo. Ovšem Fredy nemá důvěru k zadávání Pinu na internetu a chce koupit lístky až na místě. S tím nemám problém, protože zápas Chotěbuzy byl vyprodán pouze proti Herthě. Ale naše plány jsou opět značně narušeny skvělými výkony vlků a neschopností Cottbusu. V zápase se bude hrát o titul i sestup, takže televize přesouvá zápas na neděli od 17:00. Fredy si nehodlá brát dovolenou na pondělí po zápase, tudýž jsem opět sám. Týden před zápasem jsem již zoufalý a tak se ptám táty jestli nechce si udělat "rodinný výlet". Před odjezdem ještě zkoumáme, jestli zbývají lístky. Naštěstí jich pár ještě zbývá.
Vyrážíme v neděli 26.4. v 5 hodin ráno. Cesta probíhá v pohodě a brzy projíždíme okolo Drážďan. Do Chotěbuzy přijíždíme okolo jedenácté další asi hodinu hledáme stadion a ptáme se domorodců. Protože naše němčina je na úrovni typu-Ich bin .., Ich mochte ..., tak vyjíždíme z města hledáme otáčíme to až 15 km za městem. Stadion je o něco menší než Letná (ale město je taky velikosti Liberce), ale má průměrnou návštěvnost asi 14000. Pořadatele zde tvoří především brigádníci (policie je na stadionu přítomna), kterých se ptáme na lístky. Jejich AJ je na úrovni mé němčiny, takže jsme sotva zjistili, kde se prodávají lístky.
Máme 2 hodinky a proto jedem do města. Je neděle, takže je jako po vymření, jediný obchod co je otevřený je Mc´Donald.
Ve 3 hodiny jedem ke stadionu, kde již čekají davy lidí na otevření bran. Fanshop u sektoru domácích je maringotka s několika vlajkami a 5 druhy šál. Hlavní fanshop je z druhé strany stadionu, ale tam je moc narváno. Za kotlem domácích je i obchod utras. Taková malá budka a v ní seděli dva stokilový svalovci (jeden měl vytetováno 88 na rameni :), kteří nabízeli trička, šály, odznaky a samolepky. Kupuji nejmenší balení samolepek (100 kusů za 5 euro). Poté jdu na stadion a kupujeme lístek za 14 euro vedle sektoru hostí. Občerstvení je typu sendviče s všemožnou havětí, ale klobásu tady nemají. Pouze "die Bockwurst" což je špekáček v housce.
Fanoušků z města Wolksvagenu přijelo na 600. Asi 300 v kotli a ostaní okolo kotle a v našem sektoru. Kotel domácích čítá asi 4000 lidí, ze kterých fandí pouze asi 500, kteří slyší megafonistu. Prospěl by jim mikrofon a ozvučení sektoru. Používají několik vlajek a dvojruček. Vlci začínají fandit již značně před zápasem a opakují 6 pokřiků po celý zápas.
Zápas začal. Vlci se Šimůnkem, Džekem i Grafitem v základu. Rajnoch ovšem chybí . Domácí fans vytahují s příchodem hráčů nápis a poté 11 dvojruček s vyzobrazenými okurkami:) . Vlci používají celý zápas množství vlajek a rozeřvává je skupina nakrátko střižených mladíků ve spodní části sektoru. Celý zápas mají vlci jasnou převahu a Džeko míjí odkrytou bránu a přestřeluje z hranice šestnáctky. Domácí mají pouze několik brejků, které likviduje Honza. O poločase vidím partu lidí v dresu HSV či jednoho v dresu Bayernu, kteří normálně sedí na tribuně. No jo, němci jsou přátelští. Po pauze se hra vyrovnává a začínají hrozit i domácí. Ovšem Džeko je kanonýr a spaluje další 2 tutovky. Grafite je celý zápas téměř neviditelný. Návštěva byla přes 16 000 diváků. V 72. minutě to přišlo , Rangelov dává na 1:0 a celý stadion se raduje. Wolfsburg není na něco takového zvyklý a jeho hra začíná být nepřesná. V ten okamžik se děje něco, pro Čecha neuvěřitelného. Fans vlků začínají fanatizovat a zbylých 20 minut řvou dva pokřiky pořád dokola lezou po plotě a fandí do posledního. Najednou si troufnu říct, že přeřvávájí celý sektor domácích. Ale domácí dávají v 87. minutě na 2:0 a když se na ukazateli ukáže Borussia Mönchengladbach - Arminia Bielefeld 1:1, tak celý stadion si stoupne, každý mává šálou, rukama a raduje se. Taková atmosféra chytne každého. Přirovnat to lze snad pouze k Sparta-Lazio. Při takovémto výsledku se Cottbus posouvá na nesestupové místo a domácí si to užívají. Wolfsburg se snaží a v nastaveném čase opět čaruje gólman Tremmel, hrdina dne.
Závěrečný hvizd ukončuje skvělý zápas. Na šance by to bylo asi 4:15, ale to není pro Wolfsburg omluva a po zápase mají během oslav domácích napilno. Trenér jim dává celkové cvičení a posilování před kotlem jejich fans. To by se u nás po zápase se Střížkovem taky mělo zavést. Po opuštění stadionu u našeho auta nám ještě dva mladíci dávají najevo sympatie pokřikem "Sieg Tschechisch". Domů přijíždíme okolo 1 v noci.
Výlet se vydařil a já i táta jsme si to užili.
FISA
