Skoro na den přesně patnáct měsíců po památné a „spokojené“ plichtě 0:0, kterou jsme „odstartovali“ pravděpodobně největší zmar sparťanské historie, jsme se opět v ligovém zápolení setkali s Bohemians 1905. Těžko si odpustit krátké zastavení u názvu soupeře. S týmem s klokanem ve znaku jsme v minulosti sehráli opravdu hodně bitev, leckdy památných. V současnosti, kdy se k názvu Bohemians Praha (klokanovi ve znaku a zelenobílým barvám) hlásí hnedle trojice klubů, je situace „malinko“ nepřehledná. Nepřehledná zejména v otázce, kdo z těch tří je tím „pravým“ následovníkem zmiňovaných bitev. Z mého laického pohledu je jím nejméně Bohemians ze Střížkova, o něco více Bohemians z Vršovic a nejvíce bodů bych pak přisoudil Bohemce bez „místa trvalého pobytu“, tedy té vedené poměrně nesympaticky vyhlížejícím, leč celkem logickými fakty argumentujícím, Michalem Vejsadou. A třeba skutečnost zadržování transferkarty hráče Morávka ČMFS, je poměrně dostatečně výmluvná… První otazník pátečního večera – s kým že to vlastně hrajeme?
Po úterní herní a výsledkové návnadě dorazilo v docela sympatickém čase pátečního podvečera takřka šestnáct tisíc namlsaných diváků, ve většině očekávajících koncert domácích. Pohled do zápisu o utkání však odhalil hned čtyři změny ve sparťanské sestavě. Krom zraněného Holendy se ještě nedostalo na Zemana, Vacka a Žofčáka. Prvně si v základu kopli nováčkové Prudnikov, Střeštík, Kalouda a uzdravený kapitán Berger. Jak vidno, až na Huška to byla úplně nová záložní řada. Otazník druhý – není těch změn, po úterním velmi slušném výkonu, trochu moc?
Zápas jsme zahájili velkou aktivitou, na kterou hosté odpovídali převážně poučkou: co leží – neběží. Sudímu Kovaříkovi pak trvalo čtvrthodinu, než se odhodlal vytasit první žlutou. Pochvalu si sudí nicméně zaslouží za poměrně rychlé prokouknutí snahy Sňozíka o zdržování při rozehrávce, který se dalších pokusů raději vzdal. Naše hra by se asi dala nejlépe přirovnat k házené, kdy útočící tým si přihrává podél „devítky“ míč zprava doleva a zase zpátky. Soupeři míč nepůjčí, ale ten je v bezpečí své betonové ulity. Jediná střela mezi tři tyče (hlavička Wilfrieda) je velmi chabým výsledkem útočného snažení aspiranta na titul a uchazeče o Ligu mistrů, v zápase s nováčkem a outsiderem Gambrinus ligy. V poli naši hráči ty soupeře zjevně převyšovali v práci s míčem, přesnosti přihrávek, hře pod tlakem. V místě, kde se ale rozhoduje o výhrách (vápno soupeře), jsme to prodat nedokázali. Kalouda prováhá moment ke střele na levé straně, Prudnikov ještě lepší pozici na penaltě. Velká škoda.
Do druhé půle jsme tak trochu kupodivu nastoupili beze změn a tak tedy i se stejným herním obrazem. Postupem času hostům očividně docházely síly, čehož náš tým ne a ne chtít využít. Třeba kapitán Berger je sice pověstný svou dělovou levačkou, při cestách po evropských zdravotnických ústavech mu ale v posledních dnech patrně střelecký prach zvlhl. Soupeř postupně rezignoval na vše, co se týkalo ofenzívy. Vízovou doložku k návštěvě naší poloviny měl přidělenou nejspíš jen Hartig. Ostatní hráči v pruhovaných dresech se pravidelně nacházeli stále za míčem, a to i v případě, že tento byl jen několik metrů od jejich vlastní brankové čáry. S vozovou hradbou jsme si zkrátka poradit neuměli. Střelba žádná a těch několik relativně přesných centrů jistě stáhl Sňozík. Bezradnost naší ofenzívy (jako celku) byla zejména smutná. Zápas už skoro vyčerpal i nastavení, když v relativně nevinném souboji upadl Tomáš Řepka a za pět vteřin se orosilo čelo asi nejen fanoušků, ale zejména všem na trenérské lavičce. Gestikulace ležícího hráče dávala tušit nepříjemnost horší, než blížící se ztrátu dvou ligových bodů. Otazník nad jeho stehenním svalem (?) sparťanské rodině před úterkem na klidném spaní asi nepřidá.
Zápas ve velmi slušné prvoligové kulise doklopýtal k bezgólové remíze, která nás zarmoutila a soupeř jí bez skrupulí oslavoval jak div ne druhou ve sportce. Pochopitelně. Varovným mementem by to pro nás mělo být zejména v očekávání dalších osmadvaceti betonářských soubojů. Nenajdeme-li urychleně dostatečně průrazné beranidlo, moc slávy a radosti asi neužijeme…
Sparta bohužel neprokázala kvalitu v předfinální a finální fázi, navíc si nepomohla ani standardními situacemi, střelbou ze střední vzdálenosti, prostě ničím. Vracím se na začátek, k sestavě. Můj pocit je ten, že když mi jeden zápas v začátku sezóny sedne, nechal bych tu sestavu pokud možno co nejvíc pohromadě. Jedna dvě změny, proč ne. Ale čtyři (z nich 3 nevynucené)? Na rotování je času dost, třeba za dva měsíce. Kdybych měl ty změny v záloze hodnotit, tak Berger tomu moc myšlenky nedal, Kalouda sem tam něco malinko, ale spíš horší a Střeštík byl z nich nejslabší. Nu což, však všem dnům není konec. Čtyřikrát se vyspíme, vlítnem na to a rozkopme i Real Madrid…
pesfilipes
Statistika zápasu:
AC Sparta Praha - Bohemians 1905 0:0
Rozhodčí: L. Kovařík - Mencl, T. Kovařík.
ŽK: Řepka, Pamič - Štohanzl, Hartig, Nešpor.
Diváci: 15.921.
Sparta: Blažek - Kušnír, Hubník, Řepka, Pamič - Kalouda (80. Zeman), Hušek, Berger, Střeštík (75. Jirouš) - Wilfried, Prudnikov (60. Kadlec). Trenér: Chovanec.
Bohemians 1905: Sňozík - Jindřišek, Nikl, Lukáš, Rychlík - Štohanzl, Adam, Dian (52. Kaufman), Bartek - Hartig (75. Nešpor), Zelenka (67. Šisler). Trenér: Hoftych.
