pesfilipes | 02.08.2009 18:51

Po páteční bezgólové fotbalové antikoncepci se rozhořely vášnivé diskuse okolo jediného sporu – kdo se provinil víc. Totiž zda Sparta prokázala fatální neschopnost prosadit se proti taktické „brilantnosti“ a perfektně organizované obraně soupeře či Bohemians 1905 pohřbením smyslu fotbalu, tedy samotného pojmu „HRA“, k čemuž se dle trenéra Hoftycha a jeho svěřenců rozhodla již před zápasem samotným. Pozápasové doznání Luďka Zelenky, že ví, že zápas zkazili, bylo podobného druhu, jako onehda jiného vršovického hráče po jeho divadelní estrádě. Obě tato doznání měla společné motto: účel světí prostředky. Předně je asi dobře zopakovat základní myšlenku příčiny naší bodové ztráty – nedokázali jsme dát gól a ani přinutit soupeře, aby si ho dal sám.

V hojných diskusích, zejména tedy na webových fórech obou zainteresovaných klubů (ale i jiných), se vzpomínala bezgólová remíza Sparty v Lize mistrů na Chelsea. Ta byla dosažena dle mnohých podobnou destrukcí, kterou předvedli hráči B 1905, akorát z toho pak byla větší mezinárodní ostuda. Takže o co teď sparťanům jde?

Trenér Hoftych se před utkáním i po něm nechal slyšet, že chtít hrát se Spartou otevřenou partii, byla by to pro jeho mužstvo sebevražda, „jedinou“ možností na „úspěch“ byla destrukce. Těžko říct, zda si trenér již dopředu představoval, že v reálu se na hřišti odehraje něco, co s fotbalem opravdu nemá nic, ale opravdu vůbec nic společného. Deset hráčů ve vlastním pokutovém území bylo již v době předzápasového losu kapitánů a zůstalo tam pro jistotu i o přestávce utkání. Dostáváme se k podobnosti se zápasem Chelsea – Sparta. Mnozí, a nejen zelenobílí protivníci, Spartě připomínají, že to byla i ona, kdo „znesvětil“ fotbal betonem. Nabízí se však základní otázka. Sparta se zapříčinila o to, že ve jmenovaném zápase nebyla schopna hrát aspoň trochu vyrovnanou roli, a navíc tímto způsobem hry zavdala podnět, aby v pátek podobně nedůstojně hráli Vršovičtí u nás?

Můj osobní pocit je jiný. Já myslím, že důsledek se tu zaměňuje za příčinu a naopak. Tzn.kdyby opravdu všichni jezdili na Spartu bez bázně a hany (jak se ještě nedávno tvrdilo), snažili se nás prohánět všemi běžně dostupnými prostředky (nasazením, individuálními schopnostmi a dovednostmi,…), Sparta (a nejen ona) by byla lepší, odolnější, v Evropě konkurenceschopnější. Kdykoli někdo v pohárech vypadne (či neuspěje) a vysvětlení se začne hledat v diametrální rozdílnosti finančních možností (rozpočtů), nejedna osobnost to má za pouhé chabé alibi vytvářené hráčům.

Když Sparta někoho v poslední době deklasovala 5:0, nepamatuji si případ, že by se vyzdvihlo umění jejích hráčů. Vždy (Most, Kladno, aj.) se zesměšnil přístup a naivita soupeřů. Přitom ti soupeři se prostě pokusili hrát jako rovný s rovným. Ano jistě, pak se holt projevil faktický rozdíl v možnostech hráčů, ale to je ta chyba vedení klubů, že jejich hráči nejsou připraveni a schopni hrát důstojně s domácí špičkou bez toho, aby použili tuny betonu a bezduché destrukce.

Na první dva ligové zápasy Sparty dorazily výtečné návštěvy. To co jsme viděli v pátek, otrávilo leckoho. Nechci polemizovat nad otázkou, kolik lidí už se na další zápas skrz poslední podívanou nevydá. Nebylo by to úplně spravedlivé, protože s podobným přístupem se u nás doma na Spartě (a vlastně leckdy i venku) setkáváme X krát za sezónu a nejednou se tímto způsobem „hry“ vyzbrojí i týmy z lepší poloviny tabulky. Nicméně obecná otázka - kolik event.příznivců fotbalu takováhle produkce nebaví, natož aby za ní ještě platili, je bohužel na místě. To prostě není reklama na fotbal, který bych si přál vídat. Aby nedošlo k omylu, nebavíme se tady o tzv.hře na brejky. To se v pátek večer na Letné určitě nekonalo. Hostující hráči byli nezřídka rádi, že míče dostávali ze hry lhostejno jakou částí těla. Kluby (tedy nejen hráči) si zatím vůbec neuvědomují (nejsou k tomu asi nuceny), že každý zápas je upoutávkou a reklamou pro diváky na zápas další. A upřímně. Náš páteční soupeř hrál v prvním kole doma s Brnem 0:0, výkon prý nic moc (kulantně řečeno). Na Spartě to mělo možnost vidět prakticky celé osazenstvo příznivců zelenobílých barev – další nic moc (omluvené ale ziskem cenného bodu na půdě zlého draka). Ve třetím kole doma Jablonec, s tím už to prý bude určitě lepší. A když ne? Kolika potenciálním lidem to vezme chuť k návštěvě stadionu v pátém kole s Plzní? Srdcařům, co na stadionech trpí v časech dobrých i zlých, v létě i zimě, návštěvu „nerozmluví“ asi ani pět proher v řadě… ale těm ostatním?

Na výše popsané skutečnosti mají zcela jednoznačně lví podíl i média. Proč? Protože se točí v podobném kruhu, jako kluby. Nebudu rozebírat, kdo o fotbale píše. Zda ti lidé mají vůbec ánung o tom, jak by ten fotbal měl – mohl vypadat, krom toho, že „vědí“, že by chtěli, aby „to“ vypadalo jako na „západě“. Jejich začarovaným kruhem, ve kterém je drží jejich majitelé „klubů“, je prodejnost. Takže než aby milý pisálek napsal, že nováček předvedl na stadionu Sparty naprosto odstrašující výkon, nehodný pojmenování ligový fotbal, raději nadhodí titulek jak si gigant vylámal zuby na perfektně organizované obraně outsidera. To je teda reklama na fotbal…

Při této příležitosti si nemohu odpustit krátkou citaci Josefa Csaplára z konce června:

Zaostáváme jednoznačně v tempu hry. Takové to nahoru - dolů. To máte, jako když se někdo učí řídit auto. Vrchol je, když mu dáte silné auto a pošlete ho do Istanbulu, ať se učí v tom obrovském šrumci. Naše kluby jsou ovšem v roli řidiče, který se učí jezdit v okresních městech a to ještě o víkendu. A jen proto, že do většího šrumce ho nepustíme. Protože je to na nás příliš velké riziko, tak šoféra tlačíme, aby jezdil po okreskách. Bohužel. Ano, body chci také dělat, ale nepokazím přitom fotbal. Chci hrát, střílet a bavit lidi.“

Přemýšlí takhle v Česku alespoň zlomek majitelů?

„Nevím... Řeknu to jinak. Pokud takhle nebude nikdo přemýšlet, půjde fotbal u nás pořád dolů. Pokud zvolíme filozofii: hlavně neudělat chybu, nedostat hlavně gól, být v bloku, bránit... pokud tohle nezměníme, nemáme šanci. Ještě daleko hlubší problém je v tom, že my tenhle nesmysl, s odpuštěním sračku, učíme hrát dorostence a žáky. To je průser. Když se bavíte s těmi trenéry, skončíme u v uvozovkách moudrého vedení klubu. Jenom slyší - musíte se zachránit, jak to, že máte tak málo bodů. A ukážou jim tabulku. Když jsem dělal před lety šéftrenéra mládeže v Příbrami, odpovídal jsem, že tabulky mě vůbec nezajímají. Že mě zajímá to, když se na kluky podívám, jestli umějí obejít protihráče, jak jsou agresivní a odolní, týmoví. A dostáváme se zase k těm kořenům, k té filozofii.“

Proč jsem si vybral právě tohoto trenéra? Důvod je prostý. Jistě, způsobem svého vystupování může leckomu lézt na nervy, ale jeho poslední angažmá ve Viktorce, je přímo učebnicovým příkladem. Klub s ním uzavře smlouvu na dva roky v očekávání jakési koncepční práce. Očití svědkové zápasů Viktorky pod jeho vedením zmiňovali výrazné zlepšení - koukatelnost herního projevu. V zásadě by se dalo říct, že vedení Viktorky Csaplára po třiapadesáti dnech vyhodilo kvůli neschopnosti útočníků proměnit ani ty nejvyloženější šance. Což je, pro mě osobně, trochu neuvěřitelná absurdita, ke které se hodí dodat můj oblíbený citát trenéra Zemana: „Trenér není zodpovědný za výsledky, ale za předváděnou hru ano“.

Už jsem zmínil i podíl médií na současném stavu fotbalu v Česku. Způsob jakým o něm informují, je dle mého soudu zcela tragický. Vrcholem pak jsou povzdechy pánů redaktorů nad stále se opakujícími frázemi hráčů a trenérů. Leč i v tomto případě se domnívám, že se zaměňuje příčina za důsledek. Miroslav Horníček říkával – žádná odpověď není hloupá, hloupou může být jen otázka. Dotazy na hráče typu: jak jste se cítil po vstřelené brance, s čím do zápasu půjdete, apod. si pravděpodobně nic jiného, než že je to kulatý, chce to jít štěstíčku naproti, začíná se nula nula aj., nezaslouží.

Abychom se ale vrátili k hlavnímu tématu začarovaného kruhu fotbalu v Česku. Všechna mužstva by měla mít snahu se fotbalem prezentovat. Nejen ta ligová, ale i druholigová, třetiligová… Povyšovat zisk bodů, umístění, záchrany,… nad zábavu diváků, není cestou z kruhu k lepším zítřkům. Prvotní by měla být touha tvořit, střílet góly, bavit lidi. A bude-li to tým dělat dobře, dostaví se i ty výhry, body a pěkná umístění. Leckdo se podiví nad tím, že naše týmy v evropských pohárech celkem pravidelně kolem 60.minuty fyzicky ztrácejí dech. Nevím jak vydatným přípravným obdobím procházejí slavné celky, či jak by jejich hráči trávili dávky u nás. O čem jsem ale přesvědčen, že žádný trénink v našich podmínkách nemůže suplovat častější zápasové zatížení v Anglii, Itálii, Německu, Francii… V těchto zemích, a Anglii zejména, pak týmy ze spodních pater dovedou držet s favority fyzický krok a jezdí (či se snaží jezdit) nahoru dolů celých 90 minut. Pak rozhoduje ona individuální kvalita TOP hráčů mužstev ze špičky. A někdy také k poražení slabšího celku nepomůže. Ale že by někdo předem vsadil na rezignaci hraní fotbalu s úmyslem odbetonovat bod za nula nula, toho bych se asi v těchto ligách nedočkal. A kdyby, tak takový tým by média i vlastní fanoušci rozcupovali na padrť. To si troufnu hádat. Bude-li nás zbytek ligy v každém zápase prohánět 90 minut nahoru dolů, pak věřím, že vystoupíme ze začarovaného kruhu a nebudeme už svědky takových utrpení, jakým byl zápas Chelsea – Sparta v Lize mistrů.

pesfilipes

pesfilipes | 02.08.2009 18:51 Vstoupit do diskuze
57