Sedmnáctého června přisoudil nyonský los třetího předkola mimojiné Spartičce aténský Panathinaikos, především pak ale rozhodl o velkém derby mezi Red Bull Salzburg a Dinamem Záhřeb. Pro fanoušky obou celků tak velice atraktivní souboj, u nějž bylo hned jisté, že bude mít výbornou kulisu. Chyběl k tomu však ještě jeden krok, oba celky si musely poradit s outsidery v podobě arménského Pyunik Jerevan (soupeř Dinama) a irský Bohemians Dublin (soupeř Salzburgu) ve druhém předkole milionářské soutěže. Dinamo v Arménii uhrálo bezbrankovou remízu a v domácím prostředí nenechalo vítězstvím 3:0 nikoho na pochybách. Oproti tomu Salzburg ve své Red Bull Areně uhrál s Bohemians Dublin senzační remízu 1:1, přes to však cestoval na Ostrovy jako favorit, ovšem v irské metropoli dlouho hrál 0:0 a když ještě ani pět minut před koncem nebyli Rakušané schopni dát branku, náš plánovaný výlet se pomalu ale jistě rozplýval, než v 87. minutě doslova spasil Salzburg jednou z životních tref střídající Patrik Ježek a udržel bohatý tým ze Salzburgu na mapě fotbalové Evropy pro tuto sezónu.

Vše tedy bylo dokonáno a Salzburg se mohl ve vzájemném dvojzápase poměřit s Dinamem Záhřeb. Úvodní zápas se hrál v Salzburgu, dobré čtyři hodiny cesty autem z Prahy, tudíž naše volba návštěvy tohoto zápasu byla definitivně potvrzená. Domácí nejsou v Evropě příliš oblíbeným celkem, především vzhledem ke své nedávné historii, kdy v roce 2005 tehdejší tradiční tým SV Austria Salzburg koupili mecenáši z Red Bullu a udělali z tohoto celku svoji novou hračku, především pak založili novou historii klubu změnou klubových barev, loga a všeho podobného. Těžce to nesli i místní fanoušci, z populárních "fialek" se stal červeno-bílý soubor a pokud někdo přišel na zápas v tradičních fialových barvách, nebyl pořadateli vpuštěn. Místo tradic tak Salzburgu zbyly pouze milióny a Red Bull z tohoto celku udělal tým s jednoznačně nejkvalitnějším kádrem ve střední Evropě, když pomineme přední týmy z bundesligy. Ovšem problémy nastaly hned brzy, týmu se absolutně nedařilo v evropských pohárech, od nástupu Red Bullu ještě nedokázal prakticky vůbec uspět. Letošní ambice tedy byly zcela jasné, po dlouhé době se prokousat tak zákeřnými předkoly Ligy mistrů a nakouknout do základních skupin mezi evropskou špičku. Klub hraje své domácí zápasy v Red Bull Areně, moderní stánek pro 31 tisíc lidí, který hostil i loňský evropský šampionát. Stadion si však drží velký unikát, protože na něm není klasická tráva, ale umělý trávník třetí generace. Ty jsou pochopitelně i v severských zemích či v Rusku, kde je to z pochopitelných důvodů, aby se po většinu roku nehrálo na "žižkovském" terénu vzhledem k těžkým přírodním podmínkám, ovšem od střední Evropy na západ je to na této úrovni nevídané. Salzburg z toho těží především v rakouské lize, kde každou sezónu má nejlepší domácí bilanci, ovšem má tady i zkraty, jako v předloňské sezóně, kdy jasně mířil za titulem, v Red Bull Areně za 15 zápasů uhrál bilanci 13-1-1 s impozantním skóre 39:6, ovšem v 31. kole přijel do Salzburgu Rapid Vídeň a v souboji velkých rivalů šokoval neuvěřitelnou výhrou 7:0, čímž sebral Salzburgu téměř jistý titul, k němuž Býci celou sezónu mířili. Neméně zajímavým faktem u Salzburgu je, že od nástupu Red Bullu v roce 2005 se u kormidla vystřídalo již 6 různých hlavních trenérů.

Dinamo Záhřeb je dlouhodobě nejúspěšnějším chorvatským týmem, však také jediným celkem, který mu alespoň z části konkuruje je Hajduk Split, další přední týmy jako Rijeka nebo Slaven Belupo jsou minimálně o třídu pozadu. Dinamo se může pyšnit jedněmi z nejaktivnějších a nejhlučnějších fanoušků v Evropě. Tamní Bad Blue Boys (BBB) si udělali za mnoho let veliké jméno a i oni jsou důvodem, proč je Dinamo Záhřeb téměř všude atraktivním soupeřem. V poslední době však jsou mezi BBB vnitřní rozpory, protože pyrotechniky se opravdu nebáli a používali ji kde se dala, načež už se to znelíbilo evropské federaci UEFA a po loňské základní skupině Poháru UEFA zakázali klubu výjezd fanoušků na jedno evropské utkání. Tím bylo letošní druhé předkolo proti Pyuniku Jerevan, dokonce i domácí odvetu muselo Dinamo odehrát před prázdnými tribunami, ovšem v předsezónních přátelských zápasech pokračovala část BBB v pyrotechnických show a ta opoziční část frakce se bála o další tresty a další zákazy výjezdů, či dokonce hraní domácích zápasů bez diváků. Po předloňském titulu o více jak 20 bodů se v minulé sezóně Hajduk Split držel konkurenta o něco déle, ovšem v závěru už na Dinamo nestačil a to tak mohlo oslavit svůj 15. titul (11. chorvatský ke čtyřem jugoslávským). Nedávnou zkušenost s Dinamem má i pražská Sparta, v minulé sezóně jsme v rámci dvojutkání prvního kola Poháru UEFA s Dinamem dvakrát remizovali, po šťastně uhrané remízu 0:0 na hřišti soupeře už k postupu nestačil nerozhodný výsledek 3:3, který po skvělém zápase posouval do další fáze chorvatského soupeře.

Vstupenky na zápas jsme si zajistili s předstihem pomocí rezervačního systému na oficiálním webu Salzburgu (mimochodem ve zmiňovaném rezervačním systému je perfektní pomůcka v podobě 3D grafiky výhledu z každého jednotlivého sektoru na stadionu a opravdu velice reálně vytvořeného - možná myšlenka do budoucna, jak zatraktivnit rezervační systém na Spartě). Ceny lístků na předkolo se pohybovaly v rozmezí 18,50 - 28,50 eur (přibližně 480 - 750 Kč), tedy v podobných relacích jako na Spartu s Panathinaikosem. S již zakoupenými a vytisknutými vstupenkami jsme tak mohli s kl@unesem po středečním poledni podpořit Dinamo Záhřeb do Salzburgu, naladěni skvělým vítězstvím Sparty nad Panathinaikosem v předchozím večeru a za asistence opravdu velice horkého počasí, vhodného pro mnohé letní aktivity, jen ne podobné cesty. Z Prahy jsme vyjeli kolem druhé hodiny odpoledne, v Salzburgu jsme u Red Bull Areny zaparkovali před půl sedmou. Výkop zápasu byl naplánován na půl devátou, tak jsme stihli navštívit nedaleké obchodní centrum, kde jsme místním pivkem zapili žízeň z dlouhé cesty a vydali se zpět ke stadionu. Fotbalový klub v Salzburgu je oproti mnohým specifický právě velikou nadvládou Red Bullu, jehož majitelé do své „hračky“ vkládají opravdu veliké peníze, tak samozřejmě chtějí i co největší odezvu, tudíž na člověka u stadionu vybafne nějaká symbolika s nápisem Red Bull na téměř každém kroku. Nechyběla pochopitelně ani návštěva fanshopu, v němž se podobně jako také ve veškerém občerstvení na stadionu i v jeho okolí, prodávaly nápoje Red Bull. Kromě toho klasicky spousta oděvů a příslušenství v nových barvách Salzburgu.

Půl hodiny před úvodním výkopem jsme zamířili na stadión, kde nás přivítaly na české poměry vskutku vysoké ceny občerstvení, téměř všechno je tu zhruba dvojnásobně dražší než na Letné či jiných českých stadionech. Naše hlavní náplň večera ale byla především ta fotbalová. Tribuny se postupem času zaplňovaly, domácí kotel čítal odhadem 300-400 lidí, hosté v Salzburgu mají téměř vždy vyčleněny dva rohové sektory, Dinamo však dostalo šest, tj. celá dolní část severní tribuny, nakonec však i pořadatelé zápasu příliš přecenili počet chorvatských fanoušků. Těch v sektoru nakonec mohlo být zhruba 1500, další minimálně stovky, ne-li tisíce fanoušků Dinama, byly po ostatních tribunách a hosté vytvářeli zápasu perfektní kulisu. Předzápasové programy se nemusely nikde kupovat, byly položeny přímo po jednotlivých sedačkách a člověk tak měl dostupné všechny požadované informace. Mimochodem u představení kádru Dinama byl v roli coby největší hvězdy Dinama představen Miroslav Slepička, i díky svému výkonu v zimním přípravném zápase obou celků, kdy brankou a dvěma přihrávkami výrazně přispěl k vítězství Dinama nad Salzburgem 4:3. Za takovýto průběh zápasu by jsme se rozhodně nezlobili ani tentokrát, protože člověk už na podobný zápas jede i kvůli brankám a perfektnímu fotbalu, při němž se výrazně pobaví. Zápas byl velice zajímavý i z našeho rudého pohledu, jelikož v obou týmech jsou ex-sparťané, ovšem už při úvodním rozcvičování bylo zřejmé, že Míra Slepička i Patrik Ježek, začnou pouze na lavičce náhradníků. Zbývá dodat že české zastoupení bylo i v rozhodcovském sboru, jelikož důvěru k řízení zápasu od UEFY dostal Pavel Královec se svými českými kolegy na lajnách. V základní sestavě domácích „býků“ chyběl i urostlý kanonýr Marc Janko, na druhé straně nechyběl po boku řeckého reprezentanta Papadopoulose na hrotu Mario Mandžukič, o nějž byl v létě po celé Evropě zájem, ale Dinamo ho nepustilo ze svých řad.

Samotný zápas byl velice specifický tím, že se hrálo na umělé trávě, navíc hřiště je zde poměrně úzké a tudíž bylo k vidění mnoho osobních soubojů, ale také řada technických akcí a hlavně šancí. Tu největší domácí v úvodu zápasu zahodil Admir Vladavič, který si nepřišel na brankáře Butinu, na druhé straně neustále hrozil Mario Mandžukič, ovšem nejvíce překvapil pokus jednoho z hostujících hráčů ještě z vlastní poloviny, kdy překvapený brankář Gustafsson měl veliké štěstí, že míč skončil těsně mimo jeho branku. Protože ani z dalších šancí gólově nezapršelo, vypadalo to na bezbrankový poločas. Než však nastala 45. minuta, kdy se po pravé straně uvolnil Somen Tchoyi, přešel Denise Glavinu, předložil míč do čisté gólové šance Alexanderu Zicklerovi, zkušený útočník si již věděl rady a překonal bezmocného Butinu v brance Dinama. Domácí tedy udeřili „gólem do šatny“ a vedli 1:0. O poločasové přestávce se na hřišti konala soutěž mezi fanoušky obou celků, po dvou rakouských a dvou chorvatských si to rozdalo ve střelbě od středového půlkruhu do prázdné branky, úspěch slavili hostující Chorvaté.

Ti ale přijeli do Salzburgu zejména uspět v zápase třetího předkola Ligy mistrů, který se zde hrál a v němž do druhého poločasu vstupovali s jednobrankovým mankem, což byla šance pro Míru Slepičku podívat se na hrací plochu, ovšem trenér Jurčič nechal šanci i nadále jedenácti borcům, jež poslal na trávník od první minuty. Za zmínku však stojí vyvedení Jurčičova asistenta z lavičky na tribunu, co provedli pořadatelé před samotným výkopem druhého dějství na pokyn hlavního arbitra Královce. Druhá pětačtyřicetiminutovka již byla daleko ostřejší, než v chladném tempu odehraný první poločas a na hřišti začaly vládnout emoce, což bylo cítit i v hledišti v sektorech domácích i hostujících fanoušků. Dinamo po pauze na hosty doslova vlétlo, ovšem dvě šance Moralese ani Sammira brankou neskončily a Salzburg si těsné vedení držel. To však pouze do 63. minuty, Morales nakopl dlouhý míč z vlastní poloviny, pravý obránce Schiemer předvedl neuvěřitelnou hrubku při tragické malé domů, kdy míč spíše ideálně zpracoval pro Mandžukiče, jenž přehodil brankáře Gustafssona a k velké radosti chorvatských fandů srovnal stav na 1:1. V 72. minutě přišel čas Míry Slepičky, když nahradil na hrotu Dimitriose Papadopoulose, jeho úkol na hřišti však byl ovlivněn výsledkem, s nímž bylo Dinamo více než spokojeno a především se ho snažilo udržet než nějak zkvalitnit ve vlastní prospěch. O pouhou minutu později se na hřiště dostal i druhý bývalý sparťanský fotbalista, Patrik Ježek, který na levé straně nahradil slovenského záložníka Šventa a byl v závěru výrazně vidět, ovšem on, ani Janko s Tchoyim už branku vstřelit nedokázali a tak utkání skončilo 1:1. Předcházelo tomu však ještě velice dramatické nastavení, kdy rozhodčí Královec prostřednictvím čtvrtého sudího Patáka signalizoval čtyři nastavené minuty, ovšem reálně se odehrála jediná. To když domácí faulovali na hranici útočného pokutového území, míč se ještě před rozehrávkou dostal až ke středové čáře, kde o něj svedli velký souboj Mandžukič se Schiemerem, hostující forvard samozřejmě se snažil co nejvíce držet čas, zatímco domácí výrazně spěchali a snažili se vstřelit druhou branku, která by jim velice pomohla v pozici do odvety. Ruční souboj obou dotyčných ocenil rozhodčí Královec žlutými kartami pro oba zúčastněné a jelikož Mandžukič už žlutý kartónek viděl v prvním poločase, šel se sprchovat. Těžce situaci nesli fanoušci obou celků, ti domácí za zdržování Dinama, ti hostující za verdikt rozhodčího Královce a na hrací plochu se snesla spoušť pivních kelímků (nutno poznamenat že to nebyly kelímky jako na Letné, ale něco mezi umělými a skleněnými, tudíž velice tvrdými), jeden z kelímků se odrazil od Mandžukiče do obličeje asistenta rozhodčího Wilczeka, kterému rozřízl obočí a Salzburg čeká jistě velice tvrdý trest od evropské fotbalové federace. Především však zápas skončil 1:1, což je výrazně lepší pozice do odvety pro Dinamo, kterému ale bude chybět velká hvězda Mandžukič, jednoznačně nejlepší hráč na place v tomto večeru. Na druhou stranu to otevírá šanci do základní sestavy pro Míru Slepičku. Odveta se hraje v úterý ve 20:15 na záhřebském Maximiru a je jisté, že se tam bude velice jiskřit.

Co mají v Salzburgu opravdu velmi špatně vyřešené, je parkoviště. Před zápasem vše bylo v největší pohodě, ovšem po utkání pořadatelé ve spolupráci s policií dopravní situaci absolutně nezvládali, když na stovky, spíše tisíce aut, měli určený jediný výjezd a tak jsme z parkoviště vyjeli až dobrou hodinu po příchodu k autu. Celkově ale velice povedený výlet a především návštěvu zápasů Dinama Záhřeb rozhodně doporučuji. Ať už atraktivním útočným herním stylem, tak i atmosférou, kterou vytváří jejich fanoušci.

Tracy

Statistiky:

Red Bull Salzburg - Dinamo Záhřeb 1:1 (1:0)

Rozhodčí: Královec - Zlámal, Wilczek (všichni ČR)

ŽK: Vladavič, Augustinussen, Janko, Dudič, Schiemer - Mandžukič, Etto, Papadopoulos

ČK: 90+4. Mandžukič (Záhřeb)

Diváci: 15.800

Salzburg: Gustafsson - Schiemer, Sekagya, Augustinussen, Dudič - Ulmer, Vladavič (85. Ilič), Leitgeb, Švento (73. Ježek) - Tchoyi, Zickler (70. Janko)

Záhřeb: Butina - Badelj, Vrdoljak, Biščan, Glavina - Etto, Sammir (90+1. Barbarič), Lovren, Morales (86. Chago) - Mandžukič, Papadopoulos (72. Slepička)