Anglická Premier League již zahájila svoji poslední třetinu ligového ročníku 2009/2010 a při sehnání kvalitních letenek na trase Praha - Manchester na poslední únorový víkend se naše menší skupina českých fotbalových fanatiků rozhodla strávit víkend v Anglii s hlavním cílem navštívit jeden ze zápasů nejslavnější ligové soutěže světa. Původním terčem bylo střetnutí Manchesteru United s WHU na Old Trafford, čáru přes rozpočet však udělalo nedělní finále Carling Cupu, čímž se zmiňovaný zápas předehrál již v uplynulém týdnu. Měsíc před odletem tak bylo potřeba plánovaný program změnit, přičemž pohled na los aktuálního kola nám dával jasnou volbu v podobě záchranářského souboje nedalekého Boltonu s Wolverhamptonem a o zábavu bylo postaráno, byť na úkor úvodního jarního duelu pražské Sparty, ale sezóna bude ještě dlouhá.

Do Manchesteru odlétáme v sobotu v 10:45 z ruzyňského letiště a krátce před odbitím poledne anglického času přistáváme v Manchesteru. Přímo z letištního vlakového nádraží se vypravujeme vlakem přes centrum Manchesteru do Boltonu, přičemž z letiště do centra je to pomalu dále než z centra do Boltonu, kam přijíždíme po jedné hodině odpoledne, tudíž jsme měli ještě dvě hodiny do zápasu na Reebok Stadium. Bolton je stodvacetitisícové město v oblasti Greater Manchester, na severovýchod od Manchesteru, vznikla zde například známá společnost vyrábějící sportovní oblečení Reebok, či se tu narodil (a stale žije) jeden z nejslavnějších anglických sportovců současnosti Amir Khan, tohoto boxera už nyní v jeho 22 let doslova miluje celá Anglie a jehož popularita roste do obrovských výšin. Do roku 1997 hrával Bolton více jak sto let na již legendárním Burnden Parku, který se mimochodem stal dějištěm jedné z největších katastrof v historii fotbalu, když 9. března 1946 při opakovaném duelu čtvrtfinále FA Cupu mezi Boltonem a Stoke City zahynulo 33 fanoušků domácího týmu a stovky byly zraněny v obrovské tlačenici mezi 85 tisíci diváky. Anglická fotbalová asociace od té doby výrazně zpřísnila kritéria pro stadiony, budoucích katastrofám na Ibrox Parku či Hillsborough to však nezabránilo. V druhé polovině devadesátých let se vedení Boltonu rozhodlo pro výraznou změnu a začalo stavět zcela nový moderní stánek Reebok Stadium. Velkým problémem stadionu však bylo umístění, jelikož není v Boltonu, ovšem v zhruba šest mil vzdáleném městečku Horwich, což fanoušci Boltonu nepřijali zrovna s nadšením. Znamenalo to další cestu i pro nás, po rychlém ubytování v hezkém apartmánu nedaleko centra Boltonu tak opět míříme na nádraží a vydáváme se na osmiminutovou cestu vlakem směr Horwich.

Zde je Reebok Stadium situován prakticky ihned u vlakového nádraží a na každém kroku již je kvantitou lidí cítit, že rozhodně v Horwichi není obyčejný všední den. Ke stadionu přicházíme zhruba 40 minut před zápasem, stíháme se tak i poohlédnout a nakoupit nějaké suvenýry ve fanshopu domácího týmu, který je skutečně velice rozlehlý a nabízí stovky různých doplňků ke sportovnímu i obyčejnému životu. Vstupní kontroly na stadionu zde prakticky neexistují, člověk v turniketu pouze označí lístek a bez jakéhokoliv dalšího "obtěžování" se ocitá v útrobách osmadvacetitisícového stánku. Nějakých dvacet minut před začátkem zápasu je v útrobách stadionu narváno, fanoušci si sdělují své různé postřehy a všichni jsou plni očekávání nadcházejícího skutečně již velice důležitého zápasu, neboť se jednalo o souboj devatenáctého Boltonu s šestnáctým Wolverhamptonem, který však na svého dnešního soupeře měl náskok jediného bodu. V Premier League sestupují celky na 18. - 20. místě a při vskutku minimálním rozdílu od 13. do 19. místa má každý bod důležitou hodnotu, obvzlášť ve vzájemném zápase týmů bojujících o udržení v soutěži. Domácí dlouhodobě postrádají svoji velikou oporu Garyho Cahilla, který ač stoper, je druhým nejlepším střelcem týmu a ještě odvádí důležitou práci v obranné činnosti, chybí také další dlouhodobě zranění hráči Joey O'Brien a Sean Davis. Po šestitýdenním zranění se vrací do zápasového procesu oblíbenec domácích fanoušků Ivan Klasnič, začínal však zápas pouze na lavičce, ve společnosti i slovenského středopolaře Vlada Weisse. Do základní jedenáctky se naopak vešel americký novic na levém kraji záložní formace Stuart Holden, který si tak za Bolton odbyl svoji ligovou premiéru. Hosté přijeli s jediným útočníkem v podobě Kevina Doyla, kterého měli ze středu pole výrazně podporovat Henry, Jones a Jarvis. Pouze na lavičce pak zůstal srbský záložník Milijaš i loňský elitní střelec druhé nejvyšší soutěže Sylvan Ebanks-Blake. Za zmínku stojí i předzápasové vystoupení místních roztleskávaček, které v obrovském mrazu vystupovaly na trávníku pouze v jakýchsi minišatech a čekání na hřišti před vystoupením jsem jim skutečně nezáviděl :), jelikož sami jsme měli co dělat k překonání zdejší zimy i v teplých bundách. Velikým rozdílem oproti přístupu k fotbalu u nás je také fakt, že zhruba deset-patnáct minut před začátkem zápasu drtivá většina fanoušků již byla na svých místech. Včetně tří tisícovek hostů, kteří přijeli svůj tým podpořit i přes vzdálenost 90 mil (zhruba 140 km).

Krátce po třetí hodině odpolední se již mohlo přes jedenadvacet tisíc fanousků na tribánách vrhnout do víru právě zahájeného zápasu, do nějž oba týmy vstoupily s útočními choutkami a byť se hrálo o záchranu, tak kvalita fotbalu výrazně přečila naše očekávání. V prvním dějství hýřili aktivitou zejména domácí, neboť hosté měli velké potíže s bráněním středpolařské dvojice Jack Wilshere - Lee Chun-Yong a oba mladíci svojí činností vypracovávali velké šance pro své spoluhráče, tu první obrovskou Wilshere v 16. minutě nabídl Kevinu Daviesovi, proti domácímu kapitánovi však výborným zákrokem zasáhl brankář Marcus Hahnemann. O chvíli později po Wilsherově průniku střílel těsně mimo branku Stuart Holden. Oba týmy se bez okolků snažily útočit, ovšem hosté často ztroskotávali na pevné obraně Boltonu (jaký rozdíl oproti obraně pod koučem Gary Megsonem, kdy za nějakých 20 zápasů neudrželi Trotters čisté konto ani jednou). Po pomalejším rozjezdu se předváděná hra dostala do vysokých obrátek a v pětadvacáté minutě po Steinssonově akci měl další gólovou šanci Johan Elmander, švédská nejdražší posila v historii Boltonu, jenž však také nepřekonal výborně chytajícího Hahnemanna. Aktivita domácích neutuchala a pár vteřin poté brankář Hahnemann zneškodnil další velikou šanci Kevina Daviese, dokázal však míč vyrazit pouze k Elmanderovi, jenž trefil svoji střelu jen do obránce Craddocka, poslední instance která bránila Elmanderovi ke vstřelení úvodní branky zápasu. Domácí se však stále nemohli prosadit a za minutu to tak byli hosté, kteří měli tu možnost otevřít skóre, dobře mířenou přízemní střelu Matta Jarvise však Jussi Jääskeläinen vyrazil na rohový kop. Byl to právě rohový kop, který přinesl první branku zápasu, ovšem na druhé straně. V době kdy se již nastavovala jedna minuta rozehrál poslal míč od rohového praporku před branku Jack Wilshere, bránící Carl Henry sice dokázal odvrátit míč k opačnému rohovému praporku, tam se však nadechl k vynikající individuální akci všudybyl Lee Chun-Yong, obešel na malém prostoru Adlene Guedioru a nabídl milimetrově přesnou přihrávku Zatu Knightovi, kterému stačilo nastavit správně nohu a rozjásal Reebok Stadium. Jednalo se o první ligovou branku Boltonu po více jak devíti hodinách čisté hry a také první gól letní posily Zata Knighta v novém působišti.

Gól do šatny s hosty rozhodně nezamával, ba naopak po přestávce výrazně zaktivnili svoji hru a hlavně se i konečně probojovávali do velkých šancí, tu první zahodil opět Matt Jarvis, jenž z dvanácti metrů těsně přestřelil branku, na druhé straně postupně mířili sami na brankáře Elmander a po něm i Davies, první jmenovaný však branku netrefil a druhému střela absolutně nesedla a byla z toho spíše "malá domů". Domácí útočníci rozhodně neměli svůj den a pociťoval to zejména Johan Elmander, od nějž všichni v hledišti očekávají daleko lepší výkony vzhledem k ceně, kterou za něj bývalý manažer Gary Megson vydal a poté, co Elmander měl snad 4-5 negativních zásahů do hry v řadě, začal téměř celý stadion opakovaně skandovat jméno chorvatského střelce Ivana Klasniče, rozcvičujícího se u postranní čáry, což psychice švédského útočníka také příliš nepřídá a v 64. minutě domácí kouč Owen Coyle volání fanoušků vyslyšel a zcela očekávaně Klasniče vyslal na hrací plochu místo Elmandera. To už ale Bolton přežil první klinickou smrt, kdy Vlci vybojovali přímý volný kop ve vzdálenosti zhruba 22 metrů od branky a skvělá střela Davida Jonese se zastavila až na vnitřní části tyče domácí branky, za překonaným Jääskeläinenem poté míč prakticky kopíroval brankovou čáru, aby nakonec skončil mimo branku. Hrál se stále otevřený fotbal "nahoru dolu", během dalších pěti minut se oba celky vehementně dožadovaly odpískání pokutového kopu, hosté po střetu Steinssona s Jarvisem, domácí poté pro změnu po evidentní ruce Ronalda Zubara, rozhodčí Marriner však nevycítil ani jeden moment jako vhodný pro odpískání penalty. A hrálo se dál v obrovském tempu, Kevin Davies úspěšně atakoval rozehrávku brankáře Hahnemanna, jenž odkopl míč pouze na hranici nějakých 40 metrů od své branky, odkud z voleje hlavou se pokusil Ivan Klasnič překvapit nejen jej, ale i celý stadion, svatyni amerického brankáře Vlků však netrefil. Podruhé si celý stadion hlasitě oddychl, když Kevin Foley svoji jedovatou střelou v šestnáctce již překonal Jääskeläinena, ale opět hostující snažení zastavila vnitřní část Finovy tyče a míč ani tentokrát do branky nezamířil. Nutno dodat, že Jussi Jääskeläinen si své tyče musel na druhý poločas postavit neskutečně milimetrově přesně. V závěru zápasu si ještě hosté vypracovali několik nebezpečných závarů, ovšem skóre už vyrovnat nedokázali a Bolton tak potřetí v řadě udržel na domácím hřišti čisté konto, navíc se z devatenáctého místa posunul na patnácté a hosté klesli na sedmnáctou příčku.

Po utkání proběhla menší děkovačka od hráčů obou týmů ke svým fanouškům, ať už domácí, tak i hosté vytvořili zápasu velice kvalitní kulisu a zejména po celý druhý poločas pomáhala kvalitě zápasu skvělá a hlučná atmosféra. Za zmínku stojí i fakt, že byť se hrálo ve skutečně vysokém tempu a utkání nechyběla řada soubojů, tak za celý nebyl nikdo ošetřován a o pokusech simulovat nemohlo být ani řeči. Domácí fanoušci krátce po závěrečném hvizdu rozhodčího a hlášení hlasatele o výsledcích z ostatních stadionů, kdy rivalové z Wiganu podlehli 0:1 v Birminghamu a obvzlášť velkou radost v ochozech způsobil hlasatel výsledkem z Turf Moor v Burnley, kde Portsmouth vyhrál 2:1. Nás ovšem zklamala zpráva z mobilního online přenosu, že v souběžně hraném zápase Spartička neudržela náskok proti Příbrami a pouze remizovala 1:1, pevně věříme, že v další fázi sezóny budou výsledky podstatně lepší. Nás již čekala pouze zpáteční cesta do Boltonu, užít si sobotní noc v centru města a po výborně stráveném víkendu nedělní večerní návrat z Manchesteru do Prahy.

Bolton Wanderers – Wolverhampton Wanderers 1:0 (1:0)

Branka: 45’ Zat Knight

ŽK: Keogh, Henry (oba Wolves)

Střely: 16:6 (na bránu 9:4)

Diváci: 21 261

Bolton: Jääskeläinen – Steinsson, Knight, Ricketts, Robinson – Lee Chun-Yong (90+3’ Weiss), Wilshere, Muamba, Holden (81’ Taylor) – Elmander (64’ Klasnič), K. Davies

Wolves: : Hahnemann – Zubar, Berra, Craddock, Ward – Henry, Foley (73’ Keogh), Guedioura (68’ Ebanks-Blake), Jones, Jarvis – Doyle

Tracy