Dlouho jsem přemýšlel, co bych mohl napsat na svůj oblíbený Web pro všechny Sparťany k Vánocům. Hodnocení sezony, proslov Pepíka Chovance, bilancování? NE! Řekl jsem si že to vezmu z jiného konce a sepíšu jakousi zprávu o věci budoucí. To, že Spartička dostala při losování Liverpool, mi strašně nahrálo a pomohlo. Není to výplod fantazie, ale vize, která se fakt stane, tomu věřte!

Prosincové losování rozhodlo o našem soupeři pro první kolo vyřazovací fáze Evropské ligy. To, že se jednalo o velkoklub z Anfield road, mi zvedlo tep asi o sto procent. Okamžitě jsem zrušil plánovanou cestu do Španělska na naší repre a začal hledat letenky směr Liverpool. Lístky jsem našel hned, byla to hračka. Zabookovat hotel a hurá do UK.

Před námi byla ještě první bitva na Letné – v které naši špílmachři vyválčili před vyprodaným hledištěm velmi cenou remízu 1:1. Skórovali shodně oba forwardi za domáci Wilfried a za hosty Torres. O to byl výlet do Anglie cennější, protože jsme celý týden snili o postupu který nakonec vyšel.

Letíme bohužel přes Manchester a do LVP musíme vláčkem. Cesta v pohodě, jen letuška v letadle měla pořád nějaký kecy, že nemáme pořád tak hlasitě hejkat. Ono taky pusťte 8 chlapů do letadla…No neva, aspoň mají v Lufthanze taky nějaký vzrůšo. Cesta vlakem v pohodě, žádný český dráhy, tudíž bez zpoždění. Do města se dostáváme v 11hodin dopoledne v den zápasu. Hodili jsme jen věci do hotelu a hurá do pubu. Od prvního okamžiku budíme zájem veřejnosti stále se opakující písní o jednom Kapitánovi kterého stále voláme…v letadle, ve vlaku ale ani na hotelu není?! Sakra snad ho najdeme. Zkoušíme to po celým městě ale stále nikde není; nebyl ani v muzeu Beatles, ptali jsme se Ringo Stara, ale bohužel ani on nevěděl kde je :) Posilňujeme se několika lahodnými Curlingy a hurá na Anfield, hodiny ukazují něco málo před pátou a tak platíme a mažeme na stadion. Ten je krásný a historický a už pět kilometrů před ním je nám jasné že tohle bude něco. Naběhla mi ouplně husí kůže, když jsem se k tomu stánku blížil. Na člověka tam dejchne ten pravý anglický styl, první lajna hned u hřiště krásná tráva i v únoru, všichni zaměstnanci na pokladnách i u vstupu v klubových barvách, no paráda. Našli jsme náš sektor, kde už na nás čekala skupinka asi 500sparťanských hlav. A hned jsme začali mohutným fanděním. Hráči už se v tu chvíli rozcvičovali na ploše, a rozhodně naši podporu museli cítit.

Pepík to sestavil pěkně na dva hroty z Afriky, Matěják do základu s Vencou ve středu, zprava Sion a zleva Podaný. Obrana klasika Řepa, Erich, Manuel a Ondra. Hrajeme venku a jde o postup, prvně chválím ofenzivně laděnou sestavu, Jozef chce rozhodnou už od začátku, tak je dobře a soupeře to zaskočí. Rozjíždíme support, ale bohužel You´ll never walk alone, prostě rušit by byla i škoda nás všech. Když jedenáctky nastupovali bylo to opravdu ohromné, máme s naší hymnou ještě dost práce.

Zápas jsme začali převahou na soupeřově polovině, dravé průniky Bonnyho nezastavil ani Gerrard který hned ve 20.té minutě dostává žlutou kartu za držení dresu bombera z pobřeží slonoviny. Ten si ovšem spravil chuť o deset minut později kdy v kombinaci s Kwakym rozhodil obranu soupeře a střelou z poza šestnáctky, překonal brankáře hostí. 0:1 !!! Jsme v extázi, nejraději bych vlítnul na hřiště…Je to fakt něco, poločas se ještě dohraje ve středu hřiště, bylo vidět že oba teamy čekají na přestávku, aby si řekli co a jak.

O poločase, jsou změny na hřišti pouze u hostů, což je logické, Marka nahrazuje Juraj, který zůstal na lavičce. První deset minut jsme pod enormním tlakem domácích, dělají si z nás doslova trhací kalendář, šance skýtá šanci, ale výborný Jarda Blažek má dneska jednoduše zamčeno. V 78. minutě běží sám na branku Torres, je ale dostižen fofrákem Řepou, který ho super elegantním skluzem nejen odzbrojí, ale zároven to byl poslední impuls domácímu kouči vystřídat tohoto španělského mistra světa, kterého vymazal Manuel Pamič. Jednoduše si nekopl a v 81.se pakoval ze hřiště. To už byl na travníku i Niky který vystřídal Podaného. Bráníme se zuby nehty ale dá se to snad vydržet. Ty minutky do konce vůbec neutíkaly, v 91. se na taktické střídání mění Kweuke s Kladrubským, s tím že když Leo odbíhá ze hřiště, nervák Gerard do něj trochu šťouchne; Leo toho využije a spadne. Rozhodčí neváhá a vytahuje pro Stevena další žlutý kartónek a kapitán domácích se pakuje ze hřiště. Mimochodem nevíte, kolik že pak má titulů s Liverpoolem? Zápas se dohraje na soupeřově a polovině a my vítězíme!!!

Paráda, ta euforie, ještě dvacet minut po zápase jsou hráči na ploše a skáčeme jak malý děti. Koho los přisoudí v dalším kole vůbec neřešíme, protože porazit Liverpool doma je nejvíc.

Po prohýřené noci ráno zakupujeme Britský plátek The Times, kde ve sportovní rubrice je nadpis článku o evropské lize v překladu něco takového jako „ Střelec, kterého jsme nechtěli, se pomstil“ , samo je jasný že Bonny jim vypálil rybník, to si budou anglický manažeři drbat hlavu ještě hodně dlouho ;)

Jinak super Trip už se těším na další! PS: Fotky dodám 26.února…

Aleš