Po období tzv. Železné Sparty, v dvacátých letech minulého století kdy, nejen podle znalců a pamětníků, mužstvo z Letné patřilo mezi nejlepší kluby světa, kdy se po zelených pažitech proháněli v rudých dresech páni fotbalisté jako Antonín Hojer, Václav Pilát, Karel Pešek – Káďa a další, se žezla ve třicátých letech pomalu chopila nová generace bojovníků v rudém. K jejím nejvýznačnějším představitelům patřil písecký rodák Jan Říha. Po příchodu z Písku se stal okamžitou oporou letenského celku. Během své kariéry nastoupil k celkem 429 zápasům a vstřelil v nich 224 branek, z toho 111 ligových. Za Spartu nastupoval v letech 1937 – 1950, stal se s ní 5x mistrem ligy (1937-38, 1938-39, 1943-44, 1945-46, 1947-48) a 4x vítězem Českého poháru (1941, 1943, 1944 a 1946). V reprezentaci nastoupil k celkem 25 zápasům a vstřelil v nich 8 branek. Účastnil se též MS 1938 ve Francii.

Jak se Jan Říha vůbec do Sparty dostal? Když se blížilo MS 1934, zkoušel trenér Karel Petrů i spoustu neznámých hráčů Jedním z nich byl i tehdy teprve devatenáctiletý Jan Říha, hráč SK Písek. Zápasy se mu však vůbec nepovedly, zaúřadovala tréma a diváci mu to dali řádně najevo. Kdo by si pomyslel , že za ani ne tři roky se stane Honza pro fanoušky modlou a základním kamenem národního mužstva. Možná to tušil jen trenér Petrů, který si ve svém zápisníku u Jana udělal poznámku:"Vím o něm!".

Paradoxně první zkoušku u ligového týmu absolvoval u největšího rivala Sparty, sešívané Slavie. Nastoupil za ní v druhém poločase přátelského utkání v Jablonci, avšak bafuňáře prý nijak nezaujal a ti o něj ztratili jakýkoli zájem.

Další velká šance přišla v roce 1937. Říha oslnil Viktorii Plzeň a podepsal jí přestup. Avšak na druhá den po podpisu se objevil v Písku člen sparťanského výboru plukovník Hromádka a vybafl na Honzu: „ Sbal si kufr, jedeme do Prahy, Sparta tě potřebuje, Faczinek odchází…“ Přes Říhovy protesty, že už podepsal Plzni, ho Hromádka, nezvyklý na velké diskuze, naložil prostě do auta a druhý den se milý Jenda už hlásil na Spartě trenérovi Sedlacsekovi.

Když Říha trumfnul na tréninku při sprintu i největší sparťanské rychlíky Košťálka a Radó, byla ruka v rukávě definitivně. A tak začala sparťanská éra jednoho z nejlepších křídelních útočníků tehdejší Evropy, jeho angažování, jak se hned vzápětí ukázalo, bylo vpravdě mistrovským tahem.

Tuhle novou příležitost si Jan už ujít nenechal. Svůj fotbalový um předvedl nejdříve v zápase v Břeclavi. Na výhře šest nula se podílel čtyřmi góly. "Říha dělal na Moravě divy," psaly noviny druhý den s očekáváním, jak si povede při ligové premiéře. A ta nebyla nijak jednoduchá. Hned v prvním zápase ho čekala Slavia, tedy tým, u kterého neuspěl v přijímací zkoušce.

Ligovou maturitu zvládl na jedničku. V ostře sledovaném derby se Slavií si dělal na hřišti, co chtěl. Prsty měl v obou sparťanských brankách. "Říha na pravém křídle potvrdil, že v něm získala Sparta velkou posilu," objevilo se vzápětí z per novinářů ve všech tehdejších denících.

Do ligy vlétl jako uragán, stal se největším objevem podzimu 1937. S míčem dovedl doslova kouzlit, výborně klamal tělem, málokdy nenašly jeho centry chtěného adresáta. Není divu, že po dvou zápas se ocitl v reprezentaci. Maďaři deklasovali sice československý výběr 8:3, ale Říha jako jeden z mála nezklamal. Jednou zapsal se do střelecké listiny.
S národním mužstev absolvoval i ne moc povedené Mistrovství světa v roce 1938 ve Francii.

Sparta byla v laufu a ligu vyhrála před největším rivalem o sedm bodů. Bicanova Slavia ani přes mohutný finiš Spartu nedohnala. V derby na jaře inkasovala potupného „bůra“. "Nám se dařila hra v obraně, zatímco Slavia s Bicanem a Tondou Bradáčem byla zase lepší v útoku. Celkově měla Sparta o deset procent lepší mužstvo," tvrdil s odstupem času Jan Říha.

Jan Říha prostě vstoupil do českého fotbalu jako deus ex machina. Přišel, uháněl, centroval, střílel, vítězil. Mnoho let před tím, než byla vymyšlena a propracována koncepce tuhé defenzívy, byl taktéž praktikován na našich trávnících systém důsledné osobní obrany. Ale výlučně v zápasech se Spartou a jedině na místech, kde hrál Říha. V každém zápase mu byl přidělován osobní strážce, který mu měl hru co nejvíce ztížit, znechutit a zabránit jeho „ eskapádám „. Říha, ověšený osobními strážci tak byl nucen neustále vymýšlet nové taktické triky, jak se těchto dotěrných a nepříjemných souputníků zbavit. Byl to on, kdo jako první u nás zavedl takzvané jesle, jako jednu z možností, jak soupeři uniknout. V jeho repertoáru bylo mnoho podobných fotbalových triků a technik, díky nimiž byl vždy o krok napřed, dokázal z nich neuvěřitelně těžit , vypracoval toto ve svůj vlastní systém a povýšil jej na fotbalový princip.

Přišla však i smutná léta. Mnichov, okupace republiky, druhá světová válka. Fotbalová generace z let třicátých už dožila svou kariéru na domácích hřištích. Sedmiletá „ doba temna „ tak připravila Jana Říhu o nejkrásnější sportovní léta.








V lize dominovala Slavia, Bican a spol. byli k neudržení. Spartě se podařilo přerušit její nadvládu až po pěti letech. Říha se s přibývajícím věkem přesunul na spojku, ale i v pětatřiceti s ním měli soupeři co dělat. Rudý dres nosil dlouhých třináct let. Kvůli druhé světové válce sehrál za reprezentaci pouhých 22 zápasů. Končil v domácím utkání proti Francouzům v čele se slavným Ben Barekem. Porážka 0:4 skončila podobným debaklem jako jeho premiéra, od které uběhlo jedenáct let.

V čítankách o slavných postavách naší kopané však vždy bude už navěky zvěčněno jméno Jana Říhy.

Na závěr této vzpomínky nechme zaznít autentický výrok fotbalisty Patka, útočníka Sparty dvacátých let. Když jako divák sledoval výkony Jana Říhy, řekl o něm ironicky, ale ovšem s obdivem: „ Říha kazí dojem naší hry. Vnesl totiž na hřiště nový duch a ukázal útočníkům směr a možnosti moderního fotbalu. Je to hráč mezinárodního formátu“.

Jan Říha

11. listopadu 1915 - 15. prosince 1995

Post: útočník, spojka
Reprezentace: 22 utkání/8 gólů
Hráčská kariéra: SK Písek (-1937), Sparta Praha (1937-1950)
Největší úspěchy: účastník MS 1938 ve Francii, 5x mistr ligy (1938, 1939, 1944, 1946, 1948), 4x vítěz Českého poháru (1941, 1943, 1944 a 1946)
Během své kariéry ve 429 zápasech vstřelil 224 branek, z toho 111 v nejvyšší soutěži, stal se členem Klubu ligových kanonýrů.

Zdroje a citace:

Knihy Železná Sparta ( Vítězslav Houška, Olympia 1992 ), 50. Slavných sparťanů ( Vítězslav Houška, Český klub 2008 )
Internetové stránky Jihočeského fotbalu
Oficiální stránky AC Sparta Praha
Oficiální stránky ČMFS




taborita1