V průběhu loňského podzimu jsem se nacházel služebně v Polsku, tak jsem si říkal, že by byla hloupost nenavštívit zde nějaké fotbalové utkání. Můj čas, strávený v Polsku, se dělil mezi Varšavu, Kraków a oblast, kde se nachází hned několik měst – z pohledu fotbalu jsou zásadní 3, a to Chorzów, Katowice a Gliwice – proto bylo třeba si vybrat.

Varšavu jako místo návštěvy fotbalu jsem vyloučil z časových důvodů. Jižní „souměstí“ Chorzów, Katowice a Gliwice mi doporučeno opravdu nebylo – v oblasti se nacházejí 3 populární kluby (Ruch Chorzów, GKS Katowice a Piast Gliwice) a jejich fanoušci jsou na své kluby velmi hrdí a neváhají za svůj klub bojovat... Dle kolegů -domorodců je velmi nebezpečné se i jen někde v hospodě bavit o fotbale, neboť nevíte, čí fanoušek sedí vedle u stolu a jestli se mu vaše řeči líbí. Oblasti zájmu jednotlivých klubů nejsou geograficky rozděleny, protože města jsou nalepena na sobě, takže nikdy nevíte, fanouška jakého klubu můžete kde potkat. Takže když se vás v této oblasti někdo zeptá, komu fandíte, nejideálnější odpověď má být klasicky česká – nikomu nefandím, fotbal mě nezajímá, nikdy jsem o něm neslyšel :-)

Z toho všeho tedy jasně vyplývá Kraków. Moje dilema, zda navštívit zápas, kde bude hrát Wisla nebo Cracówia Kraków, rozsekl kolega, který prohlásil, že jít na Cracówii je blbost, že to jsou ubožáci a že jestli chci vidět dobrý polský fotbal, určitě mám jít na Wislu, i když má z půlky zavřený stadion díky rekonstrukci pro EURO 2012. Takže rozhodnuto. Na víkendy jsem jezdil domů, jedinou možnost, jak vidět zápas, tedy byl Polský pohár (Pucharz Polski ;-), hraný jako u nás ve středu. Na můj předposlední týden v Krakówě vyšel zápas osmifinále Wisła Kraków – Widzew Łódź; překonal jsem tedy své poslední pochyby a šel jsem do toho.

V den zápasu jsem to v práci zapíchl dřív a utíkal do hotelu, abych se najedl a převlékl. Neznalý cesty jsem si nechal na recepci zavolat taxíka a když přijelo rozhrkané Mondeo, nařídil jsem taxikáři – hurá na stadion Wisly! A on na mě udiveně – ale vždyť to není ani 2 km? Čímž mě docela dostal, ale zachoval jsem chladnou hlavu a řekl mu, že to je jedno, že neznám cestu a že dostane peníze navíc... :-) Vyjeli jsme, během 5 minut přijeli k nějakému velkému, pěkně nasvícenému stadiónu a uvízli v zácpě. Myslel jsem, že už jsme na místě, tak už jsem vytahoval „zlotůwky“, ale taxikář mě usadil, že jsme u stadionu Cracowie a že jsem přece chtěl na Wislu? :-) No nic, ujeli jsme další asi 2 km a už byl vidět ohromný a krásný stadion Wisly. Projížděli jsme kolem něj dlouhou, totálně zacpanou ulicí, po jejíchž stranách parkovaly auta domácích příznivců a když jsem viděl vizáž týpků z nich vylézajících, ptal jsem se sám sebe, zda jdu na fotbal nebo na ragby... No, respekt.

Taxikář objel celý stadion kolem dokola (aby si ještě vydělal), zkásnul mě (asi 100% přirážka), vysypal mě na jakémsi tmavém místě u stadionu a se skřípěním gum odjel... Tak jsem se postavil a rozhlédl, kde vlastně jsem – tmavé místo bylo přímo u stadionu, kousek od jakési boudy, u které stála neuvěřitelná spousta lidí a uprostřed staveniště (rekonstrukce – již jsem zmiňoval). Tak jsem se mezi přihlížejícími policisty (cca 80-100, žadní robokopové, asi seděli v autě opodál) vydal kolem stadionu hledat místo prodeje lístků. Po cca 20 minutách a obchůzce celého stadionu jsem zjistil, že lístky prodávají tam, kde mě vysypal drožkař, čili v té boudě.... No nic, stoupnul jsem si tedy do cca 40m (!) dlouhé fronty a čekal jsem. Mimochodem, z hotelu jsem vyrážel cca s 60-minutovým předstihem před začátkem utkání, teď zbývalo cca 35 minut. Nebudu zapírat, měl jsem strach – v přítmí, sám, jediný Čech mezi 2-3.000 docela radikálně vyhlížejících Poláků, do toho obcházel lidi nějaký somrák a loudil „papierosy“... Moje panika dosáhla vrcholu, když k frontě dorazil cca 30-hlavý dav se zelenobílými prapory a řevem „Lechia Gdaňsk“ :-) Byl jsem připraven úplně na všechno, už jsem čekal, jak okolostojící začnou vytahovat nože a semele se to a - nestalo se nic. Později jsem byl poučen, že mezi těmito dvěma kluby je družba :-)

Po 50 minutách ve frontě jsem se dostal k okénku - kdo někdy kupoval lístek na Strahově, umí si to představit, je to úplně stejné. Okénko zamřížované, uvnitř sedící slečna kupodivu mluvila anglicky, což bylo super. A pak jsem pochopil, proč to čekání. Každý zájemce o lístek musel odevzdat OP (příp. ŘP, já pas) k opisu osobních údajů. Koupil jsem si nedražší sektor za 35Zl (1Zl = cca 6Kč, lístek byl formátu skoro A4, nejlevnější za 20Zl) a nakráčel jsem na bránu. Plánoval jsem sice ještě zakoupit nějaké suvenýry, ale byla již 20. minuta zápasu a já z něj ještě chtěl něco mít. Prošel jsem dovnitř (skrz 2 obrněné securiťáky, ani jeden mě neprohledal ani nezkontrolovl jméno na lístku) a velmi mě překvapilo, že chodby stadionu byly jak vymetené – žádný fanshop, jen jedno občerstvení... Bez piva, samozřejmě. Stadion měl v té době 2 tribuny zavřeny (v porovnání se Spartou jako kdyby byla otevřena pouze tribuna naproti hlavní + tribuna u tramvaje), i tak přišlo skoro 7.500 lidí. Myslím, že u nás by to byla v případě ligy návštěva kola, v případě poháru návštěva století :-)









Dorazil jsem na své místo, které bylo obsazeno (stejně jako ty okolní) nějakým polským pubescentem, ale o 3-4 místa dál bylo volno, takže jsme se, vzhledem k okolnímu velkému hluku, posunky domluvili, že to jsou jejich místa, tak jsem se v klidu posadil. To, co jsem viděl na hřišti, mě opravdu překvapilo. U nás se do poháru většinou nasazuje B-garnitura hráčů a fotbal pak podle toho vypadá; ne tak v Polsku. Předváděná hra měla náboj, dynamiku, nasazení... Přirovnal bych to k zápasům evropských pohárů, fotbal byl opravdu hezký. Rozhodčí se nebál hru pustit, u nás by pískal minimálně o 50-60% víc zákroků. S tím však koresponduje i nasazení hráčů – neříkám, že se hrálo čistě, to ne. Zato ne zákeřně a viděl jsem spoustu momentů, po kterých by se hráč u nás v lize už dávno válel, rozčiloval se a rozhazoval rukama... A ten jejich útočník to opravdu ustál a běžel dál, i když mu obránce visel na trenkách. Prostě jsem z těch lidí na hřišti měl pocit, že CHTĚJÍ hrát, což se u nás asi moc nenosí :-)

Samozřejmě, rozhodčí hru pouštěl, takže se trochu jiskřilo a na hřišti došlo k několika strkanicím. Jedna z nich vyvrcholila červenou kartou pro domácího Boukhariho, který vzal jednoho z hostů regulérně do kravaty a mrštil s ním o zem... Domácí to však zvládli, hra odchodem 1 hráče vůbec neutrpěla. Moje vlastenecké srdíčko potěšilo, že v 76. minutě byl poslán do hry Tomáš Jirsák (naposledy Teplice) a s ním šla hra domácích hned nahoru. Dokonce se přimotal i k rozhodujícímu gólu, kdy vybojoval míč a pak další střídající Żurawski vsítil postupovou branku. Je škoda, že navzdory pěknému fotbalu bylo šancí jako šafránu, ale obou mužstev hra byla většinou na jeden dotyk, rychlá a účelná.

Ad fandění: Překvapilo mě, že nepřijeli žádní fanoušci hostů; až pak mi bylo vysvětleno, že je to, díky různým excesům, na poháru v Polsku zakázáno pod neuvěřitelnými sankcemi vůči fanouškům i klubům samotným... 7.500 diváků v Polsku dokáže fakt dobře fandit a je to docela hukot. Pokud se fandí, chorály řvou všichni od dětí po dědky, od kotle po tribunu. Dost jsem litoval, že neznám slova některých chorálů, protože zněly fakt dobře a zpívaly se třeba 5-8 minut pořád dokola. Pár z nich je pochopitelných i pro lidi neznalé polštiny (Wiselko, ty najlepszich kibiców v Polsce maś.... atd.), jeden z nich bych tady rád uvedl (na motivy Quantanamera):

Jazda s kurwami
Widzew to jazda s kurwami
Jazda s kurwaaaami
Widzew to jazda s kurwami

Kde „jazda s kurwami“ znamená něco jako u nás „táhněte domu vy kurvy“ (volně přeloženo).
Po závěrečné děkovačce jsem se odebral pěšky na hotel (taxíky prostě nejezdily) a tam u pivka Zywiec rozjímal nad kvalitou tohoto zážitku. Druhý den jsem ve fanshopu (budka u stadionu, hned vedle budky, kde jsem kupoval lístek) utratil cca 60 Zlotych za šálu a jiné propriety.
Celkově mě návštěva fotbalu v Polsku potěšila, i když byla zatížena mnoha předsudky (haha viděl jsem potencionálního bitkaře úplně v každém Polákovi i v okruhu 0,5km od stadionu atp.), za což si ovšem Poláci mohou sami. Sami polští kolegové mě od návštěvy zapasu zrazovali s tím, že je to nebezpečné... Možná jsem měl štěstí, každopádně to stálo za to :-)

Omlouvám se, nemám skoro žádnou fotku, jen video ze stadionu a ještě k tomu z telefonu...

Originální zápis:

Wisła Kraków – Widzew Łódź 1:0 (0:0)

1:0 Żurawski 86’

Wisła Kraków: Pawełek – Cikos, Cleber, Bunoza, Paljić – Małecki, Garguła (76’ Jirsak), Wilk, Boukhari, Kirm (90’ Piotr Brożek) – Rios (66’ Żurawski)

Widzew Łódź: Kaniecki – Ben Radhia, Bieniuk, Pinheiro, Dudu – Grzelak (75’ Grzelczyk), Broź, Durić (67’ Radowicz), Grzeszczyk (81’ Lisowski), Robak – Sernas

Żółte kartki (ŽK): Boukhari (Wisła) – Robak (Widzew)
Czerwone kartki (ČK): Boukhari (za dwie żółte), Dudu
Sędziował (Rozhodčí): Daniel Stefański (Bydgoszcz)
Widzów (diváků): 7 300

Video ze stadionu zde: Video stadionu


Mickey