Vítězství, Návrat k vítězství nebo dokonce Nerovný zápas. Řeč je pochopitelně o poměrně zábavném válečném filmu Victory, kde fotbalový tým spojeneckých válečných zajatců složený z Pelého, Bobbyho Moora, Osvalda Ardilese, Paula Van Himsta či Mika Summerbeeho prohání výběr Něměcka a když v samotném závěru Sylvester Stallone chytí Werneru Rothovi alias Baumannovi penaltu, nadšené francouzské publikum vtrhne na hřiště a pomůže svým hrdinům uprchnout. Jak už to většinou bývá, každý dobrý hollywoodský příběh má svůj reálný předobraz. Utkání, kterým se filmaři nechali inspirovat, se odehrálo v horkém srpnu dvaačtyřicátého roku a do historie vešlo také pod názvem „Zápas smrti“. Už z toho je jasné, že asi nedopadlo úplně přesně tak, jak jsme mohli vidět v televizi.

Fotbal je zcela nezpochybnitelný fenomén, který znají lidé ve všech koutech světa. Dnes je už asi úplně jedno, jestli ho na Ukrajinu přivezli britští námořníci nebo středoevropští inženýři, protože netrvalo dlouho a honbě za kulatým nesmyslem propadalo čím dál více lidí. Pod záštitou továren vznikaly první týmy, které mezi sebou vzájemně odehrály přátelská utkání. S jídlem však roste chuť a brzy bylo jasné, že mužstva složená z nadšených železničářů, slévačů či soustružníků, budou v nejbližší době převálcována výběry sdruženými pod vládní instituce, které mohli hráčům nabídnout mnohem lepší podmínky. Pravidelný příjem spojený s výsluhovou penzí státních zaměstnanců přilákal mnohé do náručí armádních a policejních klubů. Nejinak tomu bylo i v případě kyjevského Dynama, které si tímhle způsobem vyztužilo obranné řady Klimenkem, za pakatel přetáhlo skvělé útočníky Machinju se Ščegockým a po delších námluvách nakonec z konkurenční Oděsy i vyhlášeného brankáře Truseviče, kterému se kvůli rodině do stěhování příliš nechtělo. Zrodila se osa týmu, který ve městě neměl konkurenci a dařilo se mu i v čerstvě vzniklé celonárodní lize, kde se však na druhém místě musel sklonit před moskevským jmenovcem. Další tři léta už tak úspěšná nebyla, možná i proto fanoušci počítali s tím, že se v následujícím ročníku konečně zaútočí titul.

Než však stačilo dojít k zahájení sezóny, na západ země dorazily německé tanky a fotbal šel stranou. Cizí jednotky rychle postupovaly kupředu a brzy stanuly před branami Kyjeva, který byl po delším obléhání přinucen kapitulovat. V době, kdy hřiště Dynama sloužilo jako provizorní nemocnice, přišel tým o jednu ze svých největších hvězd. Byl to paradoxně Ščegocký, velký příznivec alkoholu, cigaret a krásných žen, kvůli životnímu stylu často popotahován úřady a na rok dokonce uvězněný tajnou policií (podle „oficiální“ verze strávil uvedené období na „dovolené“ ve Švédsku, kde se zapletl s manželkou jednoho z diplomatů a když se aféra provalila, musel kvapem zpátky domů), kdo se s puškou v ruce připojil k rudé armádě a z města se mu podařilo zmizet dříve, než padlo do nepřátelských rukou.

Blesková válka pokračovala dále na východ a bombardováním poničený Kyjev pomalu začínal dávat dohromady. Prakticky všichni fotbalisté byli stejně jako mnoho jiných obyvatel zadrženi, ale z důvodu kritického nedostatku pracovních sil po podepsání čestného prohlášení, že nebudou vyvíjet žádné nepovolené aktivity, brzy opět propuštěni na svobodu. Jejich vyhlídky ani tak nebyly nijak valné, dobře placené práce byl nedostatek a slušného jídla ještě méně. V nejisté době, kdy nikdo netušil, jestli vůbec bude nějaké zítra, se na hladem strádajícího Truševiče usmálo štěstí. Náhodou se setkal s Kordikem, který v sobě nedávno našel trošku germánské krve a díky tomu se rychle stal provozním ředitelem městské pekárny. Protože na něj ostatní spolupracovnicí koukali skrz prsty, marně přemýšlel, jak získat jejich sympatie a zaměstnání uznávané fotbalové legendy v rozjíždějícím se podniku mu mohlo jenom prospět. Za daných okolností to byla nabídka, kterou nebylo možné odmítnout a vůbec nevadilo, že se jednalo o podřadné úklidové práce. Přítomnost známé celebrity skutečně měla na ostatní dělníky dobrý vliv, navíc se ukázalo, že díky dobré fyzické kondici má mnohem lepší předpoklady pro těžší práce (část původních pracovníků padla v bojích a zbytek kvalifikovaného personálu byl obratem poslán na „výpomoc“ do Říše) a tak pekárna brzy přivítala i další fotbalisty.

Život se vracel do starých kolejí a městská rada se dle hesla „chléb a hry“ rozhodla dopřát místním obyvatelům i trochu zábavy. Tradiční kulturní život prakticky neexistoval a tak zbývaly jen neškodné sportovní hry v rychle opraveném „Paláci sportu“. Byla to první společenská událost po dlouhé době a o její důležitosti svědčila i mimořádná benevolence k obvyklému nočnímu zákazu vycházení. Exhibice cvičenců se vydařila a tak bylo rozhodnuto, že podobné akce budou brzy pokračovat. Otevřela se tak cesta k uspořádání fotbalových utkání, které mohly o nedělích nabídnout divákům požadovanou zábavu. Kordik si již stačil udělat známé na správných místech a podařilo se mu prosadit, aby se jich mohlo účastnit i mužstvo jeho pekárny pod názvem FC Start složené z bývalých hráčů Dynama a Lokomotivu, kteří si díky nedostatku a finanční náročnosti jiných aktivit občas po práci společně zatrénovali na zaprášeném továrenském dvoře.

Zahajovacím utkáním původně plánovaného městského šampionátu se 7. června 1942 stalo střetnutí FC Start proti výběru Ruch, nepokrytě zaštiťovaném novými pány Kyjeva. Přestože měli pekárenští hráči k předválečné formě daleko, zápas zakončili pohodlným vítězstvím v poměru 7:2, protože když chybí fotbalové kvality, soupeři nepomůže, ani že mu to správně politicky myslí. Z „oficiálně“ řízené soutěže následně sešlo a záleželo jen na jednotlivých týmech, jak a kdy si spolu dle svého uvážení domluví jednotlivá utkání. FC Start se v brzké době střetl s výběrem zdejší maďarské jednotky, který bez obtíží porazil 6:2, následně vysokou výhrou 11:0 rozebral obdobný výběr startující pod rumunskou vlajkou a dobrou formu potvrdil i výsledkem 6:0 proti týmu PSG složeném z německé posádky. Není důvod snižovat výkon ukrajinských fotbalistů, ale je třeba vzít v potaz, že přestože již měli svá nejlepší léta za sebou, pořád ještě proti nim nestál srovnatelný soupeř a utkávali se s týmy dovolenkujících frontových vojáků. To však v té době nebylo nijak důležité, jejich vítězství pozvedávala pošramocenou morálku a nečekaný symbol úspěšného vzdoru musel být co nejrychleji pokořen. Pomoci k tomu měl výběr MSG Wal, opět složený z okolních maďarských posádek, tentokrát již také konečně sestavený z bývalých fotbalistů. Ani ten naděje okupantů nenaplnil a poměrně jednoznačně podlehl 1:5, jenže protože toho FC Start dosáhl neregulérním způsobem, když většinu zápasu odehrál proti oslabenému soupeři, kterému krátce po začátku pro zranění odstoupil jeden z hráčů, nikoho nepřekvapila brzká odveta. Jenže lépe technicky vybavené ukrajinské fotbalisty nezastavila ani lepší fyzička soupeře a s vypětím sil ubránili těsnou výhru 3:2.

Zprávy o úspěších FC Start se rozletěly po celé zemi a jeho porážka se stala otázkou národní cti. Němci do fotbalové bitvy o Kyjev vytáhli další trumf a povolali to nejlepší, co měli momentálně k dispozici – tým protiletadlového dělostřelectva Flakelf. Netradiční přesunutí zápasu na pracovní čtvrteční odpoledne znamenalo, že do hlediště dorazilo jen naprosté minimum diváků s převahou příznivců armádního týmu. Ani to však hráče FC Start nerozhodilo a na konto si připsali další jasné vítězství 5:1, což nemohlo zůstat bez odpovědi. Hrbolaté hřiště a příliš vysoko střižený trávník totiž soupeři neumožnil předvést kvalitní výkon a tak se obratem domluvil další zápas. Dalo by se říci, že spíše nařídil a všem bylo jasné, že tentokrát už hráči Luftwaffe prostě musí vyhrát. Došlo k dalšímu posílení jejich týmu, ale přestože legendy hovoří o oficiálním výběru celé Říše, armáda zaseknutá u Stalingradu už v té době měla úplně jiné starosti, než svolávat fotbalovou reprezentaci. V týmu Flakelfu se sice doopravdy objevilo několik nových tváří, ale vybraní hráči z místních jednotek pouze nahradili ty, kteří v prvním měření sil příliš nepřesvědčili.

Zápas sehraný 9. srpna 1942 měl k původně zamýšlené oslavě sportu hodně daleko. Diváky od hřiště oddělovaly řady vojáků s psovody připraveny okamžitě zasáhnout, kdyby se začaly dít nějaké nepřístojnosti. Obě mužstva nastoupila na plochu, aby pozdravila do poslední místa vyprodané hlediště. Bílí se zdviženými pravicemi zvolali „Heil Hitler“ a červení odpověděli sborovým „Sportu zdar“. Diváci netrpělivě očekávali, co se bude dít. Tohle už nebyl jenom fotbal, stejně jako slavná hokejová střetnutí Československa se Sovětským Svazem.

Flakelf začal aktivněji a i díky benevolenci rozhodčího pouštějícího tvrdou hru získal převahu korunovanou vedoucím gólem do sítě otřeseného a několikrát ošetřovaného Truseviče, který si jako brankář soupeřových záludností „užíval“ nejvíce. Hráčům Startu chyběla rychlost, sehrát dva zápasy během tří dnů bylo evidentně nad jejich síly. Pak se však Kuzmenko zřejmě zalekl dalšího ostrého střetu, z dobrých třiceti metrů raději napálil balón na soupeřovu branku a k velkému překvapení se mu podařilo vyrovnat. Nečekaný vývoj skóre s dominujícím Flakelfem značně otřásl a brzy bylo ještě hůř. Gončarenko využil nedorozumění v obraně, kličkou si položil gólmana a s míčem doběhl až za brankovou čáru. Když pak krátce před koncem první půle vydařeným halfvolejem těsné vedení ještě navýšil, do šaten se odcházelo za překvapivého stavu 3:1. O co klidněji už to ve druhém poločase vypadalo na trávníku, o to „zajímavější“ věci se odehrávaly v hledišti, kde se příslušníci wehrmachtu s chutí pustili do provokujícího ukrajinského publika. Každé mužstvo přidalo ještě dvě branky, ale o vítězi nebylo pochyb. Do útoku se z pozice obránce dokonce vydal i Klimenko, ale podařenou kombinační akci odmítl zakončit do prázdné branky a místo toho rozehrál míč zpátky do pole. Nebylo divu, že rozhodčí obratem zápas předčasně ukončil, ale se závěrečným hvizdem už všem asi začínalo být jasné, že „odvážná“ výhra 5:3 už zřejmě nezůstane bez odplaty.








O týden později v závěrečném utkání sezóny Start opět vyprášil Ruch 8:0 a zdálo se, že úřady pro zachování klidu nad fotbalisty přimhouří oči. Samozřejmě by nebyl problém všechny pozatýkat hned po zápase s Flakelfem, ale nikdo z nich nechtěl dělat mučedníky. Stali se natolik známí, že žádný stejně nemohl bez příslušného povolení opustit město. Stačilo pár dní počkat, až se zvířený prach usadí a celý tým putoval z pekárny rovnou do vazby. Ač si tuhle hrozbu možná ani neuvědomovali, jako bývalí hráči Dynama byli v záznamech Gestapa stále vedeni jako příslušnicí policejních složek a tak nebylo těžké všechny obvinit z nezákonné protistátní činnosti. Korotkych podlehl zostřenému výslechu a ostatní rychle převezli do pracovního tábora Sirec, kde také Trusevič, Kuzmenko a Klimenko stanuli 24. února 1943 před popravčí četou. Nebylo těžké odhadnout, že brzy přijdou na řadu další a tak Tjutčev, Gončarenko a Sviridovsky společně s dalšími vězni uprchli pryč a ukryli se mezi partyzány. Možná i díky chaotické evidenci a nepřehledným podmínkám v táboře se v něm zbytku podařilo přežít až do léta, kdy se dočkali jeho osvobození.

Není tedy pravda, že ihned po utkání byli všichni hráči v propocených dresech rovnou odvezeni na neznámé místo a okamžitě zastřeleni. I tak ale celkovou bilanci FC Start znamenající 9 výher při skóre 56:11 čtyři fotbalisté zaplatili životem, jeden zmizel (pravděpodobně utekl s Němci) a ostatní měli díky pobytu v lágru natolik podlomené zdraví, že se již nikdy nevrátili k vrcholovému fotbalu. V kádrovém profilu si navíc nesli i nepěkný cejch, protože účastnit se během války zápasů pro veřejnost bez ohledu na výsledek zavánělo kolaborací. Z předválečného Dynama nezůstal kámen na kameni a trvalo téměř deset let, než vyhrálo Sovětský pohár, a dalších pět, než konečně získalo i vytoužený mistrovský titul. Ale to už byl úplně nový tým a jiný příběh…

Zdroje: Vlastní invence, Dynamo od Andyho Dougana a fotografie z www.fcdynamo.kiev.ua

Rudolf Mrva