Ve středu 3. srpna v pět hodin ráno je pěkná zima. Jasná obloha ale slibuje mnohem lepší počasí přes den a já vyrážím na cestu na autobusové nádraží v Praze a poté s kamarádkou na dlouhou cestu na východ, do ciziny, přesněji na Slovensko do Bratislavy. A chcete znát důvod naší cesty? Ten je jediný, možnost spatřit na vlastní oči současnou největší hvězdu ŠK Slovanu, bývalého letenského bojovníka, Jirku Kladrubského. Teda tento důvod je hlavně kamarádky, já jedu na krátkou dovolenou:).

Odjezd z Prahy kolem půl 7 a přesně v 11 hodin příjezd do prosluněné Bratislavy. Počasí je tu mnohem lepší než u nás, ale co jiného čekat na východě. S navigací v mobilu je cesta k hotelu hračka, za cenu 40 euro nalézáme velmi slušný pokojík přímo u tramvajové zastávky a množstvím restaurací v okolí. Rychlé osvěžení a hurá ven na turistiku. Jako první míříme k proslavenému bratislavskému hradu, který je poněkud menší, než jsme očekávaly, ale ze kterého je krásný výhled na okolí. Troška bloudění a jsme zpět v historickém centru, kde se zastavujeme na proslavené slovenské halušky a místní pivo. Znalcům jistě nemusím popisovat, pro kterou z nás je která část:). Při cestě zpět k hotýlku už můžeme potkat několik skupinek opálenějších cizinců, tentokrát mám na mysli konkrétně návštěvníky z Kypru. Hlavně na jednom menším náměstí jich potkáváme pěknou řádku a pár autobusů sem přiváží další a další fotbalové nadšence. Po místních je ticho po pěšině a tak jejich návštěva probíhá bez problému.

Pak už následuje jen načerpání rad od recepčního v hotelu, zakoupení jízdenek na tramvaj a netrpělivý přesun ke stadionu. Při pohledu na bratislavské tramvaje nás napadne, že nejspíš odebírají naše vysloužilé vozy z Prahy. Jsou stejné, jen poněkud opotřebovanější, ale horko, dusno a nevoňavo je zde stejné. Za 10 minut cesty dorazíme na kýženou zastávku a snažíme se najít stadion. Nic jednoduchého, davy nadšených fanoušků, které by bylo možné následovat, nikde nevidíme a tak posloucháme instinkt. Vyplatilo se a za chvíli se po menších peripetiích s lístky dostáváme do útrob Štadiónu Pasienky a zjišťujeme kvalitu služeb a tribun. Musím říci, že obojí teda spíš nic než moc, k pití jen nejhorší pivo, které jsem kdy pila a limonáda, stadion vypadá jako ještě trošku zanedbanější a menší bývalá Plzeň s oválem kolem hřiště. Ale místa dobrá, pod střechou a výhled na oba kotle slušný.

Chvilku po 8. hodině konečně přichází oba týmy a za maličkou chvilku zápas začíná. Nutno zmínit, že se na začátku fanoušci Slovanu prezentují velmi slušným celostadionovým choreem v modro-bílé barvě a celý zápas fandí překvapivě dobře. To se týká i fanoušků hostí, kterých ze vzdáleného Kypru přijelo mým odhadem něco kolem 500. V sestavě Slováků samozřejmě nechybí důvod naší výpravy Kladrubský, ale také se můžeme potěšit pohledem na další bývalé Sparťany, Igora Zofčáka a Mariána Hada. Pokřik z pohárového zápasu před několika lety „nešahej mi na hada“ se stal nesmrtelným:). Bohužel je to jediná potěšitelná věc zápasu, úroveň celé hry a především výkon domácích je velmi slušně řečeno otřesný. Od začátku hry chybí kloudná přihrávka, kombinace, anebo prostý a jednoduchý útok. Proto jde do vedení hostující tým a krátce po poločase je po druhé žluté vyloučen slovenský fotbalista. Ráz zápasu je tím jasně daný a i po přestávce má hra stejný styl. Kypřané jasně dominují a po přidání druhé branky končí zápas zaslouženým postupem hráčů APOEL Nikósie. Ráda bych popsala dění na hřišti podrobněji, ale vzdálenost z tribuny byla skoro neskutečná a člověk byl rád, že rozezná běhající hráče aspoň podle odlišných barev dresů.

Musím ještě podruhé zmínit překvapivě kvalitní fandění asi 9 tisíc domácích, které bylo vzhledem k vývoji zápasu vážně nečekané a ohleduplnost vedlesedících Slováků, kteří během obou poločasů omezili cigaretový dým na minimum. Tímto jim zpětně děkuji.

Je konec, mizíme ze stadionku a samozřejmě si nemůžeme odpustit aspoň nezahlédnout naše bývalé sparťanské miláčky i za poněkud delší čekací dobu. Ale co, nakonec jsme se dočkaly a to je důležité! Spokojené a unavené se vracíme na hotel a po opětovném lehkém bloudění se ukládáme ke spánku. Díky bohu za moderní vybavení a navigace:). Čtvrteční ráno je poznamenané deštěm a tak po rychlé snídani kousek od hotelu pádíme rovnou na autobusové nádraží a poté zpět na západ, mezi Sparťany.

Výlet to byl krásný a já jsem moc ráda, že jsem se mohla podívat do hlavního města východních sousedů. Ale jen mezi námi, Spartička je prostě Spartička…:) Vlastně jednu velkou výtku k tomuhle výjezdu za fotbalem mám! A to tu, že jsem se v autobuse na zpáteční cestě nedočkala slíbeného Harryho a jeho dobrodružství!


SimiX


ŠK Slovan Bratislava - APOEL Nikósie 0:2 (0:O)

Góly: 58. Ailton, 90.+4 Manduca

ŽK: Štepanovský, Grendel, Guédé - Poursaitides,

ČK: 60. Grendel, rozhodoval: Sippel (Nem.)

9318 diváků

(první zápas: 0:0, do play off postoupil APOEL)

Slovan: Putnocký - Bagayoko, Dobrotka, Had, Čikoš (85. Szarka) - Štepanovský (61. Milinkovič), Guédé, Kladrubský, Grendel, Žofčák - Šebo

APOEL: Chiotis - Poursaitides, Kontis, Jorge, Boaventura - Morais, Pinto - Manduca, Marcinho (89. Jahič), Tričkovski (85. Solari)- Ailton (80. Charalambides)