Pracovní povinnosti mě zavedly tento týden na Slovensko, konkrétně do Bratislavy a tak jsem se rozhodl, že si pobyt v hlavním městě země zpestřím návštěvou úvodního utkání 4. předkola EL mezi domácím Slovanem a AS Řím.
Nefandím ani jednomu z týmů, takže výsledek zápasu mi byl víceméně jedno. Chtěl jsem především vidět zajímavý fotbal, těšil jsem se, že na vlastní oči spatřím poprvé v životě takové hráče, jako jsou Francesco Totti, Bojan Krkić nebo Cicinho. Řadu zajímavých hráčů nabízí také sestava Slovanu, obzvláště zvědavý jsem byl na čtveřici exsparťanů ve složení Jirka Kladrubský, Igor Žofčák, Miloš Lačný a Marián Had, dále i na srbského záložníka Milinkoviće nebo slovenského útočného bijce Šeba.

Příchod na stadion proběhl víceméně v klidu, nikde žádné fronty. Pasienky, kde se zápas odehrál, mi hodně připomínaly mostecký stadion, jen zhruba se dvojnásobnou kapacitou. Jinak je znát, že stadion má svá nejlepší léta už dávno za sebou a ani zdaleka nevyhovuje požadavkům evropské fotbalové federace.

K zápasu asi toliko – svojí úrovní mě rozhodně nenadchl. Italové, věrni své mentalitě, hráli spíše na půl plynu, i přesto ale v prvním poločase měli navrch, když hráči Slovanu vůbec nedokázali najít recept, jak se dostat k ohrožení branky italského týmu. To, že se šlo do kabin za bezgólového stavu, bylo jejich malé vítězství. Po přestávce necelých 11 tisíc diváků v ochozech vidělo už přeci jen lepší výkon domácích hráčů, kteří zlepšili rychlost, agresivitu i přesnost. Naopak Řím jakoby si stále jel jednu a tu samou rychlost a na hřišti se rozhodně nepřetrhl.

Slovan nakonec vyhrál 1:0, což je pro něj veliký úspěch a já si troufnu tvrdit, že vytěžili z minima maximum. Za celý zápas si vytvořili dvě solidní příležitosti a jednu nakonec proměnili. Hosté byli blízko skórování zhruba čtyřikrát, většinou ale o kousek minulu domácí branku. Přesto jsem byl po utkání přesvědčen, že v odvetě nebude co řešit. Hráči AS jsou na tom lépe technicky, kombinačně i rychlostně, a pokud na domácím stadionu přepnou na vyšší rychlostní stupeň, nebude dle mého názoru po poločasu co řešit.

Nyní k bývalým hráčům Sparty, které jsem sledoval obzvláště pozorně: Jirka Kladrubský si odehrál takový ten standard, na který jsme u něj byli zvyklí i ve Spartě. Po přestávce se dostal i do zakončení a nechybělo mnoho, aby se Kláda radoval z gólu.

Patrně nejlepším hráčem Slovanu byl jeho kapitán, Igor Žofčák, který nastoupil ve středu zálohy, spolupracoval právě s Jirkou Kladrbuským. Igor předvedl dobrý výkon, jako jeden z mála dokázal dát hře řád, solidně zahrával i standardní situace.

Marián Had nastoupil na místě stopera a ničím mě nezaujal. Vyloženou chybu neudělal, na oslavné ódy to nicméně ale také nebylo.

No a nakonec to nejlepší, oblíbenec většiny sparťanských fanoušků, Miloš “Celtic“ Lačný :-). Nastoupil v základní sestavě coby podhrotový útočník, část zápasu odehrál i jako levý záložník. A jeho výkon? No, rozhodně se nepřetrhl. Dopředu toho moc nepředvedl a dozadu vyklusával stejně bez zaujetí, jako když měl na sobě rudý dres. Kdepak, tohoto hráče škoda není a jsem rád, že je ze Sparty pryč. Své si s ním naopak patrně užijí fanoušci Slovanu, kteří na něj ve čtvrtek s postupem času reagovali se značnou nevolí :-).

Sledoval jsem také Marka Milinkoviće, který byl jeden čas vytouženou posilou odborníků diskutujících na oficiálních fóru ACS :-). Techniky zdatný, zdálo se mi ale, že současně také dost líný. Pokud byl na míči, koukalo se na něj hezky, bez balonu se ale zrovna nepřetrhl. Snaha se naopak rozhodně nedala upřít Šebovi, který poctivě odmakal celé utkání a nevypustil jediný sprint nebo souboj. Nicméně s technikou si podle toho, co jsem měl možnost vidět, asi až tolik netyká, soupeřovi obránce válcuje spíše silou, kterou ve svém urostlém těle má opravdu velikou. Takový slovenský Johny Holenda, řekl bych :-).

V týmu AS Řím mě nikdo moc nezaujal. Bojan Krkić hrál tvůrce hry, ale bylo vidět, že ještě není s novými spoluhráči tolik sehraný. Fotbalista je to velice dobrý, ale bude potřebovat ještě čas, než si na nový tým zvykne. Těšil jsem se na Tottiho, ten ale nastoupil až na zhruba posledních 15 minut a žádná veliká kouzla nepředvedl. I za těch několik málo doteků s balonem ale ukázal, že je to stále Pan Fotbalista.

Zajímavou postavou byl domácí hlasatel, který nejenže při každém hlášení začínal slovy „Přátelé…“ (copak já jsem nějaký jeho přítel?! :-) ), zjevně si ale příliš před zápasem neprocházel výslovnost jmen hostujících borců, takže jsem se při čtení sestav dozvěděl, že za hosty nastoupí hráči jako Cicíňo, Gasetti, Andžel, Bridži nebo Simplikio.

Hostujících fanoušků přijelo z Itálie zhruba 150 a po většinu zápasu o sobě nedávali slyšet, pouze sem tam chvilku začali skandovat. Během začátku druhé půle se do jejich sektoru začali dobývat zlobivci z řad domácích příznivců, padla nějaká ta rána, velice rychle ale zakročili připravení těžkooděnci a do konce zápasu již byl v sektoru klid.

Co mě zaujalo, byla práce domácích stewardů/pořadatelů, kteří se vizuálně příliš neliší od těch českých. Holá hlavy, silné paže, na rukou kožené rukavice apod. Pozitivně mě ale překvapil fakt, že tito borci celý zápas stáli zády k dění na hřišti a pečlivě monitorovali, co se děje v hledišti. Jaký to rozdíl oproti dění na Letné, kde naprostá většina pořadatelů sleduje během utkání co se děje na hřišti (někteří si k tomu dokonce neváhají sednout na donesenou stoličku) a co se děje na tribunách, je vůbec nezajímá! V tomhle vidím velikou nedůslednost vedení Sparty, která tyto věci neřeší a pak se diví, že neustále platí vysoké pokuty za pyrotechniku létající z ochozů a nikdo z pořadatelů není schopen proti dotyčnému zakročit. Jak by také ano, když skoro všichni sledují fotbal a dění na tribunách…

Co se fandění týče, je potřeba fanoušky Slovanu rozdělit na dvě skupiny – první tvoří ti, kteří chodí do kotle. Druhou naopak tvoří fanoušci-diváci, co se přišli na fotbal hlavně podívat a o fandění nemají zájem. Těch byla na stadionu drtivá většina. Naopak kotel Slovanu fungoval velice dobře a to po celých 90 minut. Neustále povzbuzoval své oblíbence a to i ve chvílích, kdy hra za nich nestála. Samozřejmostí pak byly vyvěšené vlajky, prapory i sektorovky Slovanu a Brna. V tomhle ohledu by se od nich mohl náš velice mizerně fungující kotel jen a jen učit.
Věcí, která podpořila dobré fandění domácího kotle, byl buben. Vím, že část sparťanů s tím nesouhlasí a zastává názor, že buben patří na hokej a ne na fotbal, s tím já ale nesouhlasím. Podle mě je buben na fotbale prospěšný. Tedy pokud do něj bubnuje někdo, kdo to alespoň trochu umí. V kotli ACS má část lidí veliký problém po pár vteřinách udržet rytmus tleskání, takže z toho nakonec často vzniká paskvil, který nemá s fanděním příliš společného. Já osobně jsem přesvědčen, že by nám v tuto chvíli buben mohl pomoci. Stejně jako dobře fungující megafon. Proč tyto věci při domácích zápasech Sparty chybí, to už není otázka pro mě.

Na konci zápasu zavládlo v ochozech všeobecné veselí, které ještě umocnila povedené děkovačka hráčů, při které si miláček místních fans Filip Šebo vzal megafon a začal předříkávat slovanistické chorály. Jak asi tušíte, mělo to velice dobrý efekt a bavili se všichni – fanoušci i hráči. Rád bych se jednou dožil něčeho takového i u nás na Spartě, moc tomu ale nevěřím. Už z důvodu absence megafonu a hlavně v řadách našich hráčů nevidím žádného takového „magora“ a exhibicionistu, který by byl schopen a ochoten celý sektor tzv. rozeřvat. Což je určitě škoda, ale tak nějak to víceméně zapadá do úrovně současného fandění na Spartě.

P.S.: Dnes už víme, že jsem se ve svém odhadu jak dopadne odveta a celé dvouutkání mýlil, Slovan v odvetě remizoval 1:1 a překvapivě jde dál do základní skupiny EL.



Don Corleone


ŠK Slovan Bratislava – AS Řím 1:0 (0:0)

Gól: 80. Dobrotka

Diváci: 10 548

Sestava Slovanu: Putnocký – Čikoš, Dobrotka, Had, Pauschek – Kladrubský, Žofčák – Bagayoko, Milinkovič (67. Kolčák), Lačný (74. Kuzma) - Šebo (90. Augustín)

Sestava AS Řím: Stekelenburg – Cicinho, Cassetii, Burdisso, Angel – Brighi (64. Perrotta), Viviani, Simplicio – Okaka Chuka (76. Borriello), Krkič, Caprari (72. Totti)

Rozhodčí: Lahoz – Rodríguez, Devis