Pracovní povinnosti mě zavedly do západní Afriky, přesněji do Rovníkové Guineji v době konání Afrického poháru narodů, který tato malá země hostila společně s Gabonem.

Rovníková Guinea má cca. 650 tisíc obyvatel, zhruba polovina jich žije na pevnině a druhá polovina na ostrově Bioko s hlavním městem Malabo, kde se odehrávala jedna skupina APN, čtvrtfinále a zápas o 3.místo. Nutno podotkonout, že životní úroveň většiny místních obyvatel je velice nízká, na druhou stranu elity v okruhu prezidenta si užívá bohatství z těžby ropy plnými doušky. Rovníková Guinea se v posledních letech snaží prezentovat jako hostitel velkých událostí, např. Africký sumit prezidentů v listopadu 2011.

Malabo je městem dvou tváří, na jedné straně město, kde žije většina obyvatel ne zrovna na nejvyšší úrovni a na druhé straně Malabo II, kde je i fotbalový stadion, vypadá jako vyspělé západní město. Kde pro změnu téměř nikdo nežije. Měl jsem možnost vidět na vlastní oči čtvrtfinále mezi domácím týmem přezdívaný „Nzalang Nacional“ a letošním favoritem číslo jedna, Pobřežím Slonoviny. Stadiónek v Malabu má kapacitu pouhých 15 tisíc diváků a postup domácích ze skupiny se rovnal malému zázraku, přesto možná pro někoho překvapivě nebylo vyprodáno. Důvodem je nejen nemožnost mnohých zakoupit si lístek, ale i celkem velkým problémem je se na samotný ostrov dostat, jak finančně, tak i s ohledem na průtahy s vízy.

Sehnat lístek na utkání nakonec nebyl velký problém, distribuce probíhala na recepcích několika hotelů a i po složitější domluvě jsem v pátek odpoledne svojí vstupenku získal, přepočteno za cca. 60 amerických dolarů, dražší už byl jen VIP sektor za sklem vedle preidenta. Rovníková Guinea je relativně bezpečná země pro její návštěvníky, ale pro jistotu šel se mnou místní kolega jako doprovod.

V Malabu propukla fotbalová horečka, jedna obrovská červená řeka se koncentrovala směrem ke stadionu i když většina se šla podívat na fotbal do baru nebo domů. Cestou na stadion procházíme několika kontrolami, ale na prodejce suvenýru nenarazíme ani uvnitř areálu, pouze na několika místech si můžeme koupit nealkoholické pití. Alkohol v okolí stadionu je zakázán a místní orgány vědí co činí.

Stadion se nachází v moderním areálu, kde je olympijský bazén, několik tenisových kurtů a další sportovní zařízení. Procházíme poslední kontrolou, vyjdeme schody a na naše místa nás uvádí uvadečka jako v divadle. U každého vstupu jich je několik a tak je o každého příchozího náležitě postaráno.

Hodinu před začátkem se ochozy pomalu plní, fanoušci Pobřeží slonoviny zaplňují část tribuny za brankou a jeden sektor na hlavní tribuně, domácí v červeném zbytek. Co oba tábory spojuje, je neustálý pohyb. Tanec za zvuků bubnů, vláček v ochozech a i hudba z ampliónů evokuje spíše diskotéku než fotbal. Počasí relativně přeje, od moře fouká příjemný vánek a vlhkost není tak vysoká jako přes den (hraje se naštěstí až od 20:00 a ne od 17:00 jako první čtvrtfinále).

Jakmile se na ploše objevují oba týmy na rozcvičku proběhne první bouřlivé přivítání. Rozcvičuje se na obou stranách kompletní kádr 23 hráčů, Rovníková Guinea ma dvoje rozlišováky pro základní 11ku a náhradníky, „Sloni“ nastupují v jednotném oblečení a je vidět, že opravdu působí jako jednolitý kolektiv.

Bony Wilfried mi jako fanouškovi Sparty nemohl uniknout, při rozcvičce předvedl několik parádiček, stejně jako jeho spoluhráči a usedl na lavičku náhradníků.









Rozhodčí přivádí obě mužstva na trávník, domácí nabuzeni postupem věří v postup a emotivní zpěv hymny očekávání ještě zvyšuje. Do té doby můj klidný průvodce Armando zpívá jako o život a i když se na kvalitu obou týmů dívá relativně střízlivě, doufá v zázrak. První minuty ale ukazují rozdíl v kvalitě a zkušenostech, navíc domácí mají přílišný respekt ze známých jmen kolem Drogby, Gervinha, sourozenců Touré a spol. Stadiónem se stále nese zpěv, tanec a v případě povedené akce domácích i řev, jako kdyby Rovníková Guinea vstřelila rozhodující branku a za povedenou akci se považoval i odkop nebo přechod přes polovinu hřiště. Pobřeží Slonoviny mělo více ze hry, Touré si došel pro penaltu, kterou ale Drogbovi chytil domácí brankář. Nutno podotknout, že narozdíl od dalších kolegů na šampionátu působil velice jistě a jako jeden z mála má šanci se prosadit v lepší než 3.španělské lize nebo domácí soutěži.

V ochozech zavládne radost jak po výhře celého šampionátu a Nzalang Nacional předvádí svojí nejlepší pasáž utkání. Vyrovnává hru, dostává se na dostřel branky a několikrát i nebezpečněji zahrozí. Naděje domácích pohřbívá mladý stoper, který jako poslední váhá s odkopem a jeho chyby využívá dravý Drogba, který napravuje své selhání při penaltě, mazácky si položí dva obránce a střelou na kratší tyč posílá Slony do vedení. Je na něm vidět totální euforie a ještě že stadion má atletickou dráhu, protože na Stamford Bridge už by bežel do osmé řady.
Začátek druhé půle je vyrovnaný, ale po rohovém kopu udeří nádhernou hlavičkou kapitán Drogba podruhé. Je celkem jasné, že domácím dochází síly i nadšení a zbztek utkání se dohrává.

Zajímavým momentem je ještě nádherný přímý kop Tourého a nasazení Bonyho, který ale svou šanci neproměňuje. Domácí se smiřují s vyřazením z APN, favorit slaví a my se velice pomalu odebíráme domů. Důvodem je, že nejprve musí odjet prezidentská kolona a pak může odejít zbytek. Žádné nepokoje se nedějí, dlouhá červená řeka se line stejnou cestou domů a po téměř ¾ hodině docházíme k autobusu, který mě odveze zpět do firemního kempu.

Návštěva APN byla opravdovým zážitkem, i když úroveň hry nebyla zdaleka nejlepší, atmosféra i na malém a ne zaplňeném stadionu byla povětšinou velice dobrá a od Evropy hodně odlišná, ochozy pulzovali i po konci zápasu i když hlavně díky příznivcům Pobřeží Slonoviny.

Ladiax