Když jsme s tátou vybírali zájezd na fotbal, ani bych nečekala, jak šťastnou ruku budu mít. K Vánocům jsem mu dala voucher k jedné sportovní cestovce a v po Novém roce jsme začali vybírat, kam vyrazit. Jelikož můj otec zvládá maximálně ruštinu, bylo hned jasné, že budu muset s ním ;). Původně nás zaujal příznivý plzeňský los a dlouho to vypadalo, že pojedeme na Schalke. Vidět Raúla v akci bylo velké lákadlo, ovšem na poslední chvíli mě začala spíš zajímat samotná bundesliga. A vzhledem k výkonům BVB právě tento mančaft. Jelikož má otec v háji záda, hledali jsme nejdříve zápas Borussie, který se odehraje co nejblíže. Nabízelo se utkání v Berlíně, kde by jako bonus vyběhl i Roman Hubník, ovšem podařilo se mi nakonec otce přesvědčit, že ta cesta na domovský stadion Dortmundu za ten zážitek stojí a jelikož v nabídce byl i zápas se Stuttgartem, neubralo mi to ani moc sil při přemlouvání a koupili zájezd na toto utkání.Nejvíce mě lákala tribuna, na které sídlí domácí kotel, protože jsem si takovou masu lidí nedokázala představit. Největší stadion, který jsem dosud navštívila, bylo Wembley, ale Jižní tribuna na Signal Iduna Parku je přeci jen něco jiného už kvůli tomu, že se zde stojí. Lístky jsme sice měli přesně na druhou stranu stadionu, alespoň jsme však měli vše jak na dlani, protože pohled to je k nezaplacení.

Cestou necestou
Vyrazili jsme v pátek brzo ráno, celé to bylo hodně hektické, protože kvůli špatně načasovanému budíku o hodinu později jsme museli jet poněkud svižněji, než je zdrávo. Naštěstí jsme vše stihli a mohli se vydat na devítihodinovou cestu. V autobuse jsem byla jediná zástupkyně ženského pohlaví, což bylo v některých situací sice fajn, ovšem ne při zastávkách na parkovištích o třech stromech a dvou odpadkových koší ;-). Celou cestu jsem se tedy snažila moc nepít :-D. Zhruba sto kilometrů před Dortmundem začínáme potkávat auta vyzdobená žlutočernými výrobky, takovýto „provoz“ houstne čím blíž jsme stadionu. Po příjezdu se vydáme k nejbližší hospodě ochutnat místní pivo. Máme zhruba sedm hodin do začátku zápasu, jsou tři hodiny a vydáme se po hlavní směr centrum. Cestou potkáváme spoustu hospod, avšak ani jediná nemá otevřeno. Poměrně zvláštní, že v pátek mají v 99% podnicích od 15,00 do 17,00 zavřeno. Naštěstí jako správní Češi se nenecháme odradit a vidina spláchnutí nekonečné žízně nás dovede asi o tři kilometry dál do takového kavárno-baru, kde čepují i místní pivo nevalné chutě (ale nejsem pivař, takže to berte s rezervou). Nakonec najdeme cestou zpět ke stadionu i místo, kde zaženeme hlad a hurá do Fan Shopu. Cestou potkáváme davy lidí se šálami i dresy, v oknech vlajou černožluté prapory, zkrátka město fotbalem žije, jiná kultura.


Fan shop je dvoupatrový, poměrně prostorný, nabídka samozřejmě nesrovnatelně větší než ta sparťanská, ale že by mě nějak uchvátila, to nikoliv. Jelikož sbírám šály, zamířila jsem přímo k nim. Po delší době nakonec odnáším z regálu vybranou kořist a pomalu se přesouváme na stadion. Kolem už to žije, stánky se suvenýry už se otevřely i u stadionu a co mě překvapuje, tak hned vedle stánku Borussie je již mobilní stánek se suvenýry Stuttgartu. Kolem mě se to již začíná mísit i s fanoušky hostí, kteří splývají s davem, aniž by to někomu bylo divné. Stuttgart má také solidní „výzbroj“ šál, bohužel pán přede mnou si koupil poslední černou a já upouštím od koupi z toho důvodu, že zde již byly pouze červenobílé hodně připomínající šály našeho městského rivala.. Takže snad jindy a jinou. Kontrola na stadion je v pohodě, pořadatelka mě slušně poprosí o ukázání batohu, usměje se, omluví se a popřeje hezký zážitek. Policisté kolem stadionu jsou také, ale spíše dohlíží na dopravní situaci a odtahují auta. Během deseti minut naložili šest aut, trošku off topic, ale docela mě ta jejich rychlost zaujala ;-))). Uvnitř stadionu se seznamuju s občerstvením. Na internetu jsem se před cestou dočetla, že je zde přes 3.500 občerstvovacích stánků, což má být nejvíce v Německu, ale upřímně tomu moc nevěřím. V útrobách stadionu, kde jsou stánky situovány, se nachází ještě dětský koutek, kde ratolesti tatínků, kteří zatím popíjejí pivko, hrají ping pong, lezou po skále, skáčou ve skákacím hradu a střílejí na bránu. Trošku vytuňěná bejčí tribuna bych řekla ;-). I zde se místo penězi platí přes kartu, na kterou je záloha dvě eura. Kupuji a nechávám nabít za 8 eur, což je nejmenší možná částka, ale vzhledem k tomu, že si plánujeme už dát jen dva nápoje, to více penězi ani nabíjet nechci, protože jsem si původně kartičku chtěla nechat. Jenže ouha. Po příchodu k pokladně zjišťuji, že paní neumí anglicky a jelikož já neumím německy, vzmůžu se jen na coce a beer. Ačkoliv by mi na to má karta měla stačit (Kola necelé čtyři eura a pivo čtyři eura), snaží se mi vysvětlit, že ji nemám nabitou. Je mi to divný, nicméně si říkám, že možná mají neaktualizovaný ceny a je to o euro víc. Jdu si tedy nabít kartu o další dvě eura a tentokrát to zkouším u jiného okýnka. Zde mi je opět řečeno, tentokrát už anglicky, i když takhle špatně nemluvím ani já, že nemám dostatek peněz. To už mi nedá a přepnu se do hádacího módu ;). Ukazuji paní na ceník a říkám jí, jak může být 3,70 a 4,00 víc než deset, které na kartě mám mít. Zarazí se a najednou je vše v pořádku. No, na to, že to jsou Němci, bych si tu organizaci představovala trošku jinak :-)

Vzhůru do hlediště

Přichází okamžik, na který jsem čekala, konečně vycházím z útrob stadionu, kde je i nekonečné schodiště přímo do hlediště a naskytne se mi vskutku hodně zajímavý pohled. Jižní tribuna, na kterou se vejde 25.000 lidí, se již pomalinku plní, stejně tak sektor hostů, kterých na Borussii přijelo odhadem 500. Beru jen kotel, ne ty, co si koupili lístky do sektorů domácích. V tom obrovském množství lidí takové množství vypadá srandovně, ovšem je třeba říct, že je to přeci jen do Dortmundu nějakých 420 km a zhruba 1500 dalších fanoušků bylo rozeseto po celém stadionu (vyjma Jižní tribuny samozřejmě). Lístky máme do rohu stadionu do úplně nejvyššího sektoru, ovšem tribuny jsou hodně strmé a pohled je více než dostačující. Předzápasový program je na Bundesligu klasický, snaha zapojit publikum již teď do fandění je brzy vyslyšela a když se k rozcvičení odhodlá jako první brankář Stuttgartu, pořádný pískot může začít. Na to, že zde je teprve ¼ stadionu to bylo tak ohlušující, že jsem si moc nedokázala představit, co se bude dít, když to přijde v zápase.

Na plochu přichází fanoušci s prapory, mezi nimi malí špuntíci držíc malé praporky a začíná se zpívat. Nakonec přijde i všem známé You’ll Never Walk Alone, který můžeme znát u Liverpoolu nebo Celticu. Musím říct, že tohle ve mně zanechalo daleko větší dojem, než z památného zápasu v Liverpoolu, protože tohle zpíval opravdu každý a ten mráz po zádech mi, na rozdíl od Anfield Road, běhal.

Těsně před zápasem ještě přijde na plochu pozdravit zraněný Mario Goetze, který si posléze zapumpuje s fanoušky na Jižní tribuně a utkání může začít. Připadám si jak v jiném světě, protože během několika málo minut je tolik šancí, že se začínám bát, jestli to můj mozek zvyklý na poněkud klidnější tempo hry ustojí. Kdyby to po půl hodině hry bylo 5:2 pro domácí, nikdo by nemohl říct ani popel. Ani soupeř se nebojí vystrčit drápky a jen špatná koncovka a dobře chytající brankář zachraňují Dortmund od komplikací. Ten tvrdě určuje tempo hry, ačkoliv se soupeř snaží, co útok, to nebezpečná střela, když to nejde po zemi, nádherně se domácí hráči najdou přes třicet metrů přesným centrem nebo to zkoušejí individuálně. Po poločase je stav 1:0 a zdá se, že Dortmundští ještě hodně gólů přidají. Domácí zpívají německou zkomoleninou našeho Mistři ;) a v publiku vládne perfektní atmosféra. Hosté fandí jak blázni, ačkoliv nejsou vůbec slyšet díky přesile domácích. Jejich tempo neuvadá.


Přestřelka,co se jen tak nevidí
Po přestávce se Stuttgart neuvěřitelně zvedne herně, Dortmund nejdříve zvýšil na 2:0, ale pak se možná trošku spokojil s poměrně dobrým náskokem a hraje tak, aby se moc nezpotil, toho však VFB využívá a po šílených minelách v obraně BVB otáčí z výsledku 2:0 na 2:3. V sektoru hostů se objevuje dýmovnice, kterou doprovází pískot fans BVB :-). Neuvěřitelný obrat vnese do žil domácích fanoušků ještě více adrenalinu, ti fandí ještě víc fanaticky, ještě více ženou své miláčky dopředu. Další věc, která mě naprosto dostala a asi je to tak v Německu běžné, je to, že při rozích nebo jakékoliv akci, která smrděla gólem (takže každou druhou minutu :D) se VŠICHNI diváci zvedají a tlačí míč svýma očima do brány, do toho fanaticky řvou a každou zahozenou šanci prožívají jako kdyby jejich hoši kopali rozhodující penaltu a tu nedali ;-).

Otěže zápasu znovu přebírají domácí hráči a nejen že vyrovnávají, ale vzápětí opět otáčí skóre – 4:3! V tuto chvílu neslyším ani vlastního slova, protože se jede jeden chorál za druhým už definitivně ve stoje a ačkoliv většinu zápasu fandí především Jižní tribuna, ke které se u každého třetího chorálu přidá zbytek stadionu, tak teď už kotel krásně splývá s ostatními fanoušky. Konečně zažívám i to, jaké to je, když píská těch 80.000 lidí, kteří si našli na tento zápas cestu a to když fanoušci žádají odpískání konce utkání, jelikož už se hraje přesčas. Ovšem Stuttgart využívá toho, že Dortmund ani teď nechce držet míč u rohového praporku, ale soupeře dorazit a po získání balonu se opět neskutečně vrací do zápasu a vyrovnávají na 4:4. Povedlo se jim to za pět minut dvanáct a tímto končí tenhle zápas plný zvratů a pro mě – čecháčka – nevšedních zážitků. Obecenstvo je v šoku, hráči leží na trávníku, ale i přesto svým hochům tleskají. Stuttgart je v euforii a jeho fanoušci nadšeně skáčou po tribunách jako kdyby vyhráli LM. Nádherná tečka, kterou si přeje zažít asi každý fanoušek týmu, který hraje proti favoritovi.

Na parkovišti Stuttgartští zapalují čtyři červené světlice a značně „opivněni“ naskakují do autobusů. I my se vydáváme na devítihodinovou cestu domů, už v tuhle chvíli vím, že mi ta cesta za to stojí a že se sem určitě vrátím, protože ten fotbal měl cenu. Zároveň mám obavy, jak zvládnu „přechod“ do normálního režimu a jak si budu užívat zápas s Příbramí…, ale tak co, Sparta je prostě o něčem jiném a člověk na ní bude chodit i když bude hrát sebevětší holomajznu. Ostatně takto to mají i fanoušci Dortmundu a tak to má být. A upřímně? V prvním poločase jsem ze hry Sparty měla pocit hodně blízký tomu z Dortmundu. Snad brzy nebudu muset za kvalitním fotbalem a fanatickými fanoušky cestovat ven, ale dočkám se toho i u nás ;).


Celticgirl


Branky: 33. Kagawa, 49. Blaszczykowski, 82. Hummels, (87. Perisic – 71. Ibisevic, 77. a 79. Schieber, 90+3 Gentner

Borussia Dortmund:Roman Weidenfeller, Łukasz Piszczek, Neven Subotić, Mats Hummels, Marcel Schmelzer, İlkay Gündogan (66. Sven Bender), Sebastian Kehl, Jakub Błaszczykowski, Shinji Kagawa (81. Lucas Barrios), Kevin Großkreutz (80. Ivan Perišić), Robert Lewandowski

VfB Stuttgart:Sven Ulreich, Gotoku Sakai, Maza, Georg Niedermeier, Arthur Boka (61. Cristian Molinaro), William Kvist, Zdravko Kuzmanović, Martin Harnik, Tamás Hajnal (70. Christian Gentner), Julian Schieber (84. Mamadou Bah), Vedad Ibišević

Rozhodčí: Michael Weiner
Diváci: 80.720

Exkluzivní videa:

Skákáni celého sektoru
Dortíci v akci
Gol
Vlajky