Vzhledem k tomu,že nejsem žádnej spisovatel a sloh bylo pro mě ve škole nutné zlo, tak jsem dlouho hledal odvahu napsat svůj první report… :-) Když jsme se s manželkou domluvili, že vyrazíme na dovolenou do Londýna, měl jsem hned jasno co bych nejradši viděl. Jasně,že fotbal. Ale velký příjemný dilema bylo,kterej zápas si vyberu. Nakonec jsem se rozhodnul pro zápas Chelsea vs. West Ham United – a nelitoval jsem. Tenhle zápas jsem chtěl hlavně proto, že je to jedno z londýnských derby. A taky proto,že za WHU hrál Řepa. Další důvod byl,že v Chelsea chytá další Sparťan, hrálo v ní v tý době z londýskejch mužstev nejvíc „hvězd“ a stále byla ve hře o titul. Samozřejmě,že zápas i prohlídka stadionu a síně slávy bylo vykoupeno různým chozením po nákupech, ale tenhle kompromis mi rozhodně nevadil :-) Hlavně,že byla Premier League!

Vstupenky jsme měli objednaný tak,že dorazí přímo do hotelu. Bylo to sice pohodlný a pěkný, ale přirážka za doručení už tak ne…nicméně jsme moc jiných možností neměli. Lupeny dorazily jen pár hodin před začátkem, takže o drama bylo postaráno ještě před zápasem… :-)

Na stadion jsme šli pěšky z hotelu asi 25 minut a už během chůze jsem začal nasávat atmosféru. Šli jsme klasickou čtvrtí se zděnými domy, po ulicích se čím dál častěji začaly objevovat modrobílý barvy. Minuli jsme i hospodu, na který bylo i napsáno jen pro fanoušky Chelsea(respektive přímo pro členy). Před vstupem na stadion jsme ještě zamířili do fanshopu, kde jsme koupili pár suvenýrů- hrneček, šálu(ty sbírám-stejně jako psala už Celticgirl). Dokonce i manželka si chtěla koupit suvenýr. A to triko Torrese! Musím říct, že bylo fakt pěkný. Jako „velkej znalec“ jsem jí říkal, že je sice pěkný, ale Torres je zatím jedním z nejméně vydařených nákupů Chelsea. Přesto že byl nejdražší, tak ještě nedal gól a pro ostatní fanoušky byl spíš terčem posměchu. Myslel jsem si, že ani domácí ho moc nemusí. Po téhle radě triko zůstalo v regálu. O to víc ve mně zůstal pocit z 84´ minuty, kdy střídající Fernando vstřelil svojí historicky první branku za Chelsea a celým vyprodaným Stamford Bridge se neslo hromové Tóóóóórrres Tóóóóóórrres Tóóóóórrres! Pohled manželky snad ani nejde popsat...:-) Nicméně jsme vše brali s humorem. Ale to předbíhám.














Ve fanshopu jsem si připadal jako v menším obchoďáku. Dvě patra, jezdící schody a všude samozřejmě plno „fanouškovskejch potřeb :-) Když jsem si to začal fotit, tak jsem byl důrazně upozorněn,že to je tady zakázaný…. Samotný zápas začal ve velkým tempu, který obě mužstva dodržela až dokonce. A to i přes to, že většinu zápasu silně pršelo. To nasazení, bojovnost, žádnej vypuštěnej souboj – prostě nádhera. Hráči doslova jezdili po p…. Hned od začátku zápasu si borci v modrém vytvořili veliký tlak, ale žádná ze šancí se jim nepovedla proměnit. WHU převážně hrozili z brejků, který měli taky dost nebezpečný a mohli se dostat i do vedení. Ale i oni si místama dokázali vytvořit slušnej tlak. Těsně před přestávkou se trefil Lampard a uklidnil domácí. Druhá půlka probíhala obdobně jak první jen v 84. minutě přidal gól Torres a v nastavení dal nádhernej gól do vinglu z cca 20 metrů Malouda. Co mě TROCHU zklamalo byli fanoušci Chelsea. Sice ocenili velkým potleskem skoro každej vybojovanej míč a hned hnali svoje oblíbence mohutně do útoku, ale co se týká chorálů,tak jsem čekal víc.Ty většinu zápasu zpíval jen kotel za brankou a zřídka se přidal i stadion. Až v závěru, kdy dal gól Torres, se rozjely celostadionový chorály naplno (dohromady mi to trochu připomínalo fandění domácích v Liverpoolu, když jsem tam hráli).Zato fanoušci WHU, kterých byl plnej sektor, jeli celej zápas. Seděli jsme kousek od nich,tak jsem si to pěkně vychutnával. Jeden chorál za druhým. Anglicky nijak zvlášť nerozumím, tak chorály jsem si moc překládat nemohl, jen co se nedalo přeslechnout bylo spojení blues shit v celkem častym chorálu… :-) Co mě hodně překvapilo,byly asi tři hozený sedačky ze sektoru hostů…jednak jsem nečekal, že něco takovýho uvidím a o to víc jsem čekal co pořadatelé. Ty jen přišli zvedli je a v klidu odnesli. Myslím,že asi ani nemusím popisovat jak fanaticky se hosté chovali a hrozili každýmu hráči, kterej šel zahrávat roh u jejich sektoru…tenhle obrázek zná asi každej :-)










Po zápase jsem se snažil ještě vyměnit naší šálu za WHU s odkazem,že tam hrál Řepa :-) Skoro se mi to dvakrát povedlo, ale nezkoušel jsem trpělivost po porážce dlouho. Zvlášť když domácí nebyli daleko… Pak už jsme šli na pivko za známejma pochlubit se o skvělej zážitek.

Na závěr ještě krátce o prohlídce stadionu. Byla to taková klasická prohlídka, kde v zázemí a po stadionu nás provázel průvodce a do síně slávy jsme mohli jít sami a užít si to tak dlouho jak jsme chtěli. Tady jsem marně hledal vlaječku naší Spartičky, ale za to jsem tady objevil vlaječku Viktorky Žižkov!!! Bohužel si už nevzpomenu z jakýho důvodu byl pro ně ten zápas tak důležitej. Nejvíc mi ale zaujala jiná věc. Při prohlídce stadionu jsem si všimnul, že všude pořád visí vlajky jako při zápase. Ptal jsem se na to průvodce, jestli si fanoušci takhle nechávaj běžně vlajky,nebo jak tom mají domluvený s klubem. Celkem nepochopitelně se na mě podíval a s malým úsměvem mi řekl něco ve smyslu, že tohle je snad úplně normální a já si připadal trochu jak exot na co se to ptám…ani nechci pomyslet na to co by se stalo,kdybych nechal viset naší vlajku po zápase na místě a šel v pohodě domů….:-) Mimochodem ty jejich vlajky tam na stejnech místech visí dodnes!Vždycky si toho všímám,když je nějakej přenos. Ale bylo to nádherný odpoledne, který jen doladilo ten výbornej zážitek ze zápasu.

CapaTom


Chelsea FC - West Ham United 3:0

Branky:44. Lampard, 84. Torres, 90 + 2. Malouda

Chelsea: Čech – Ivanovič, Luiz, Terry (c), Cole – Mikel, Essien (56. Benayoun), Lampard – Kalou (70. Anelka), Drogba (76. Torres), Malouda
West Ham:Green (c) – Jacobsen, Da Costa, Gabbidon, Bridge – Spector, Noble (59. Keane), Hitzlsperger, Sears (81. Obinna) – Ba, Cole (78. Piquionne)