TRASHER | 26.06.2012 08:31

Tak přesně takhle byl na oficiálních stránkách FC Barcelona pojmenován report zápasu, který jsem měl tu možnost na vlastní oči shlédnout a ten kdo alespoň trochu sleduje španělskou ligu ví, že by se takto dala pojmenovat i celá teď již uplynulá sezona této nejvyšší španělské fotbalové soutěže. Ale to trochu předbíhám.


Když jsem loni na vánoce pod stromkem našel obálku se svým jménem a byl jsem pobídnut k rozbalení, jako první mě napadlo, že asi "ježíšek" vyřešil zapeklitou otázku, co mi nadělit, nějakým finančním obnosem. Během několika vteřin jsem byl ovšem vyveden z omylu. Z obálky na mě nevykoukla žádná Božena Němcová ani Palacký, Destinová či Masaryk (toho jsem už ostatně ani nečekal :-) ), ale poukaz na dvoudenní návštěvu Barcelony spojený se shlédnutím zápasu Barca - Malaga a jelikož takovýto dar snad ani nelze odmítnout, již od vánoc jsem se tedy těšil na začátek měsíce května kdy se měl zápas uskutečnit.

Směr katalánské velkoměsto vyrážíme v pondělí 30. dubna cca ve tři hodiny odpoledne a jelikož né všichni z posádky snáší dobře pobyt ve výškách tak z původního záměru letět sešlo a volí se tradičnější způsob dopravy a to po čtyřech kolech. Autem je cesta sice poněkud delší ale zase člověk zažije více zážitků, tak proč ne? Štreku tam jsme si zpestřili jízdou trajektem přes Bodamské jezero a noclehem který jsme měli zajištěn na Německo-Švýcarských hranicích v pro čechy celkem známém městě Konstanz ( česky Kostnice), kde roku 1415 "Mistr Jan dokonal, se svým poselstvím". Po krátké prohlídce centra města včetně husova domu kde pobýval, jsme se uchýlili do místního baru, kde bylo ten večer tak narváno, že by ani špendlík nepropadl i přes to ale pivko a v mém případě i Jägermeister chutnali moc :-). Z následujícího rána si mimo toho, že mě šíleně bolela hlava a když jsem se dosunul do hotelové restaurace na snídani, všichni na mě nějak divně koukali, pamatuji jen to, že okolo deváté jsme vyrazili, přes Švýcarsko a Francii směr cíl - tedy Barcelona.

K vysněnému cíli (po téměř celodenním pobytu v autě je tento výraz více než na místě), jsme dojeli v úterý 1. května cca v deset hodin večer. Na otázku: "Půjdete dnes chlastat ?", po včerejším německém "masakru" a celkem dlouhé a náročné cestě odpovídám jasně: "Ne !" a tak po večeři v místní restauraci jdeme na hotel dělat chro chro.

Den velkého zápasu je tady, už od rána jsem cítil, jak se mi při myšlence na to, že již dnes večer navštívím jeden z nejvěhlasnějších fotbalových stánků světa, zvyšuje tep. Po snídani vyrážíme ven, okounout život tohoto více než jedenapůlmilionového města. Počasí vyšlo přímo na jedničku z hvězdičkou, ve stínu nějakých 20°C, jasno a příjemný, chladivý vítr od moře sliboval ideální podmínky pro bloumání po městě. Po barcelonském centru se pohybuje ještě několikanásobně větší množství turistů, než na co jsme zvyklí z Prahy a tak kolem sebe slyším více než místní katalánštinu, širokou škálu různých světových jazyků. Jinak střed města se skládá po většinu z malebných úzkých uliček s balkóny z nichž většinou visí květiny, katalánské vlajky či zástavy místního FCB. Je zde také spousta kostelů či chrámu, které byly vystavěny již ve středověkých dobách. Na oběd se uchylujeme, do restaurace přímo na pláži kde nás mimo krásné "uvaděčky" těšil také nádherný výhled na širé moře. Po vydatném dlabanci se již pomalu vydáváme procházkou přes místní "stromovku" a zastávkou ještě v jedné hospůdce na pár piv, k nejbližší stanici metra, abysme se vydali pomalu ale jistě směr Nou Camp nasát předzápasovou atmosféru.

Při vstupu do barcelonského metra má člověk pocit, že se každou chvílí praští do hlavy, stropy nad schodištěm a ve vestibulech jsou tak nízké, že by o úder do hlavy neměl strach snad jen člověk Messiho vzrůstu :-). Co se týče tras tamního metra, je to takové menší bludiště, s povzdechem jsem si vybavil tři trasy metra pražského, zde je jich cca 12 a ještě se různě dělí, klikatí a proplétají, prostě hotový guláš. Ke stadionu jsme však dorazili bez většího tápání, především asi díky tomu, že jsme nemuseli nikde přestupovat.

A je to tady, po návratu zpět do ulic a asi pěti minutách netrpělivé chůze se před námi tyčí místní monument estadi de Camp nou, jsou asi dvě hodiny do výkopu a kolem stadionu se to již hemží tisícovkami fanoušků. Procházíme kolem několika stánků se suvenýry nejen Barci ale i dnešního soupeře, tedy Malagy a zajímalo by mě, jestli se zde tyto stánky vyskytují i při zápasech s rivaly jako Real Madrid či Espaňol Barcelona (osobně si totiž nedovedu představit, že by na Letné před ligovými zápasy byly stánky se suvenýry třeba Baníku nebo Slavie :-) ). Po chvíli procházíme okolo stadionu který se "krčí" hned vedle Nou Campu a zjišťujeme, že se jedná o tréninkový stadion, na kterém hraje své zápasy třeba barcelonské béčko. Uvnitř jsme nebyly ale z venku bych odhadoval kapacitu na nějakých 25 000 sedadel, takže taková o něco větší Letná :-).

Areál hlavního stadionu se pro veřejnost otevírá vždy až hodinu před výkopem a tak musíme chvilku bloumat kolem. Jdeme mimo jiné navštívit místní fanshop, jedná se, podobně jak psal kolega zde na SF ve svém reportu z návštěvy zápasu Chelsea, o takový menší obchoďák ve kterém mě nejvíce zaujala situovaná tribunka pro cca 50-100 lidí a před ní obří televize, kde zřejmě nonstop běží Barca TV. Co mě naopak nezaujalo byly ceny všech dostupných suvenýrů, z mého nápadu koupit si dres Messiho mě rychle vyvedla cena 99 euro :-(. Takže po krátké prohlídce jsme zase s prázdnou vypadli ven na cígo :-). Krátce po otevření bran přímo ke stadionu vcházíme vstříc jednomu ze svých nejzajímavějších fotbalových zážitků. Zajímavostí po vstupu do areálu byly mimo jiné loga fanklubů Barci snad z celého světa (a že jich je) umístěná na sloupech podpírajících samotný stadion.

Obcházíme skoro celý stadion dokola a po objevení vchodu do našeho sektoru (připomínal vjezd do podzemní garáže), jsem zažil něco co se mi za celých cca 12 let co aktivně chodím na fotbal či jiné sportovní a koncertní akce nestalo. Absolutně žádná kontrola, osahávání či průchod detektorem kovu, stevard stojící u vchodu jen odtrhl lístek, pěkně se usmál a mít kolem sebe omotaný pás s dynamitem (to trochu přeháním, ale v dnešním světě člověk nikdy neví), nebo plné kapsy dělbuchů či jiného pyra v pohodě to na stadion pronesu.

Po vstupu do útrob stadionu se dostáváme na takovou "vnitrotribunní magistrálu", kde je spousta stánků s občerstvením všeho druhu a tak i mi neodoláme s okusením místní mezinárodní americké pochutiny hot-dogu. Já osobně jsem si ho dal především proto, že jsem ho chtěl porovnat s tím co nám cpou na Letné a moje očekávání se naplnila - nedá se to srovnat. Cena po přepočtu není o moc vyšší, zato velikost jednou taková a člověk se nemusí bát, že když se s chutí zakousne, zbytek buřta najde na zemi s hořčicovou či kečupovou stopou na svém šactvu. Zkrátka znovu jsem se ujistil, že občerstvení na Letné stojí lidově řečeno za hovno. Ale pojďme k samotnému zápasu.

Stadion se zaplňoval velice pozvolna a výsledných 68.000 diváků pro mě bylo trochu zklamáním, kapacita Nou Campu je 98.787 takže více než 30.000 sedadel bylo prázdných, což bylo během zápasu znát. I atmosféra během celého klání byla chvílemi až komorního rázu a mimo věčného šumu z velkého počtu lidí se ozvalo jen občasné Barca-Bacra, nebo skandování jmen hráčů či odstupujícího trenéra Guardioly. Ovšem důvod byl celkem jasný, sezona byla tři kola před koncem Premiere division z pohledu Barci již rozhodnuta, tak asi někteří fans zvolili raději cachtání se v moři (i když ke koupání teplota vody ještě nebyla), než návštěvu a povzbuzování svého klubu v závěru sezony. Celkem stabilně fandila jen skupina cca stovky místních utras za bránou kteří chorály a skandování doprovázeli několika vlajkami a velkým nápisem GRACIES jako vzkaz odstupujícímu Guardiolovi.

Co se týče hostujících fans, tak těch do svého sektoru, který se krčí až v nejvyšším patře stadionu dorazilo cca 50 plus ještě pár desítek jich bylo různě po stadionu, ale vědět o sobě nijak nedávali, ono se vzhledem k vývoji zápasu ani nebylo čemu divit.

Samotná hra se mi však líbila, mému srdci lahodí jen a jen Spartička, ale koukat se na zápasy Barcelony, mě již pár let docela baví. Zápas začal v poklidném tempu, s náznaky šancí na obou stranách, až do 13. minuty kdy se po rohu domácích prosadil v hlavičkovém souboji Puyol a bylo to 1:0. Očekával bych, že po relativně brzo vstřelené brance se hosté uzavřou na svojí polovině, před obavami z barcelonského válce, opak byl ale pravdou. Malaga se vrhla do útoku a zasloužila si proto vyrovnávací gól, který ve 25. minutě vstřelil hostující hrot Salomón. Za stavu 1:1 se zápas zcela vyrovnal a nebýt, podle mě, přifilmované penalty Iniestou z 34. minuty, kterou kanonýr Messi zcela s přehledem proměnil, věřím tomu, že si Malaga mohla z horké barcelonské půdy odvést body.

Druhá půle začala již téměř v režii domácích, keří předváděli svoji klasickou hru - "báčko" na vlastní polovině a vyčkávání na taktickou chybu soupeře, ta přišla v 57. minutě. Rychlá kolmice z kopačky výborně hrajícího Fabregase na nabíhajícího Messiho a gól. Krásná a přitom na pohled jednoduchá přímočará fotbalová akce, která pohladí oko diváka - mimo jiné také to co mi v poslední době občas chybí na hře Sparty. Hosté se však s takovýmto výsledkem byť s Barcelonou spokojit nechtěli a tak na hřiště přichází úderem 60. minuty kdysy Manchesterská hvězda Ruud van Nistelrooy, kterému domácí fans nezapomněli připomenout jeho předchozí působení v nenáviděném Realu Madrid mohutným bučením. Ale i po tomto ofenzivním střídání Malagy utočila spíše Barca a hned v 63.minutě utekl obraně hostů kdo jiný než ultrarychlý hobit..... ano správně Messi :-). Zastavit ho dokázal až jeden z obránců ovšem nedovoleným zákrokem a navíc ve vápně, takže - další pentle. Jelikož Messi na dálku soupeřil s madridským Ronaldem v prvenství v tabulce střelců, míč na značku pokutového kopu si postavil opět on a také opět s přehledem proměnil a završil tak svůj hattrick, 4:1. Od této chvíle se zápas víceméně jen dohrával a k žádnému většímu vzruchu v tom či onom pokutovém území už nedošlo. Zápas z celkového pohledu vypadal velmi podobně ostatním zápasům Barci ve španělské lize ale na vlastní oči to člověk nevidí každý den, takže celkový dojem - super zážitek. Nejlepší hráč na hřišti podle mě Cesc Fabregas, který celý zápas jezdil po prdeli, napadal a dohrával soupeře, nabízel se na přihrávky a sám většinou nebezpečné přihrávky rozdával, prostě je na něm vidět anglická škola, paráda a klobouk dolů.

Po zápase usedáme v jedné z hospůdek poblíž stadionu a u pivka sledujeme následující zápas od 22.00 (Španělé chodějí spát trochu později než je zvykem u nás), ve kterém konkurenční Real Madrid porazil Athletic Bilbao 3:0. V tomto podniku jsme během vysílaného zápasu zjistili, že i v Barceloně je poměrně dost fans Realu a jednomu se tam dokonce moc nelíbilo, že jeden z nás má na sobě dres Barci, ovšem mimo pár vzájemných zlých pohledů k ničemu nedošlo. A tak jsme se mohli po skončení přenosu vydat směr hotel. Problém ovšem nastal ve chvíli když jsme zjistili, že podobně jako v Praze i zde jezdí metro jen do půlnoci a tak nás čekala příjemná cca 45minutová procházka po noční Barceloně. Vzhledem k ještě stále čerstvému fotbalovému zážitku a několika vypitým pivům, nám to však ani moc nevadilo.

Druhý den po snídani nasedáme do auta vstříc osmnácti hodinové štrece, kterou jsme tentokrát zvládli bez větších přestávek. Z těch kratších bych zmínil snad jen jednu a to z území Francie, kde se obsluha místního motorestu při pohledu na cizince, tvářila jak při spatření UFO a při naší celkem vehementní snaze domluvit se anglicky či německy si stále tvrdohlavě mlela svojí franštinu a svými gesty nám dávala jasně najevo: "Nažerte se a vypadněte vy divní lidé odněkud z daleka." zkrátka arogance vládne nejenom u nás. 4. května kolem 3 hodiny v noci jsme dorazili do Prahy a na Letné kam jsem byl odvezen téměř až před barák (super servis :-) ) si na nás hned počíhali zdejší četníci, čekající za bukem, na svou noční oběť, s pokutou 500 kč za krátké zastavení u křižovatky, na které ovšem v tuto noční dobu nebylo široko daleko vidět ani živáčka. "Vítejte doma" vybavil jsem si při kasírování strážníkem. Ani tento negativní zážitek však nemohl přebít nádherný dojem z celého výletu.


THRASHER



TRASHER | 26.06.2012 08:31 Vstoupit do diskuze
5