Již léta mi chybí na stránkách českých deníků či týdeníků aspoň trošku sofistikovaný rozbor hry prvoligových mužstev v jednotlivých zápasech (tlachání ozývající se z jakýchsi Kozloven mezi ně nepočítám), časopisy typu německého Kickeru se u nás asi nedočkám, pokusím se tedy vnutit sparťanské veřejnosti jakési zhodnocení nedělního zápasu s Jabloncem alespoň na stránkách SF a na úrovni, kterou mi mé sporé znalosti umožňují.

Dříve než se začne na stránkách médií polemizovat o oprávněnosti či neoprávněnosti neodpískání penaltových zákroků na Lafatu či Bendáře, chtěl bych krátce předestřít můj názor na příčinu nevýhry Sparty v nedělním zápase proti Jablonci.

Předem avizuji, že tento článek je věnován slabinám hry Sparty. V žádném případě tím nechci říci, že převažují nad silnými stránkami. Naopak, hra Sparty mě v poslední době baví a užívám si ji. Dále je potřeba zdůraznit, že se jedná jen a pouze o můj názor „trenéřinou velmi lehce poučeného laika“, který rozhodně nemusí korespondovat s názorem většinovým či názory odbornými.

Sparta nastoupila se silnou útočnou vozbou v čele s Lafatou, kterého podporovali Kadlec a Kweuke. Kadlec nastoupil na pravém kraji zálohy – tady vidím jeden z klíčových momentů, k němuž se ještě vrátím – a Na levém kraji zálohy útok podporoval Krejčí.

Nejprve ke Krejčímu. Tento bezpochyby výtečný fotbalista se skvělou budoucností si v jarních zápasech vybírá trochu oddechový čas. Rozhodně mu to nikdo nemůže zazlívat, stejně tak nikdo nemůže říci ani slovo k tomu, že by se snad nesnažil či dokonce zápas odchodil. Je nyní na zvážení trenéra, zda ho z této (v jeho věku přirozené) minikrize nechat „vyhrát“ v zápasech či ho nechat odpočinout, případně ho dostat do pohody v některém ze zápasů „B“ týmu. Já osobně bych ho v příštím zápase postavil od cca 60 minuty a zkusil ho využít jako žolíka v rozehraném zápase s tím, že pokud by se mu nástup povedl, krize by byla ta tam a Krejčí by se mohl dostat do své podzimní pohody.

Co dále Krejčímu a celému týmu dle mého neprospívá je jeho výměna místa s Kadlecem prováděná čas od času v průběhu zápasu. Je to určitě zajímavý taktický tah, kdy se Krejčí objeví na pravém křídle a Kadlec naopak na levém, nicméně nezpůsobuje očekávaný efekt v útočné fázi, hráče zbytečně fyzicky vyčerpává, Krejčí jako typický levák je na pravé straně ani ne poloviční a v neposlední řadě způsobuje určité komplikace Hybšovi a Zápotočnému při obranné činnosti, kdy poměrně často oba záložníci propadnou v útoku a nestíhají se vracet do obranného bloku.

Co však bylo v neděli hlavní příčinou nezdaru Sparty byla skvěle organizovaná vysunutá obrana hostí, resp. neschopnost Sparty najít na ni recept. Jablonec postavil na úrovni středového kruhu na své půli šestičlennou zeď, která odmítala ustupovat při prvním náznaku útoku Sparty a trpělivě hlídala pohyb sparťanských útočníků na hranici (a bohužel především za hranicí) ofsajdu. Díky váhavé rozehrávce Matějovského (a zálohy obecně) nepřišla žádná překvapivá přihrávka na nabíhajícího hráče za obranu. Ono vlastně ani nebylo komu přihrávat. Několikrát se o náběh pokusil Lafata, daleko častěji se o to pokoušel střídající Bednář, ale na to byla obrana připravena. Tím spíše, že náběhy začínali těsně před úrovní obranné hráze a směřovali do ofsajdu. Dvacet metrů dlouhý náběh z hloubi pole (Krejčí, Kadlec, ale třeba i Matějovský, Zápotočný nebo Hybš) s překvapivou přihrávkou do sprintu zcela chyběl. Vím, že fotbal nelze koučovat tak, jako například hokej či basketbal, kdy je kouč v bezprostředním kontaktu se všemi hráči v poli, ale přesto si myslím, že by aktivní koučing v této fázi určité marnosti pomohl. Například dočasné přesunutí Kadlece z okraje do středu hřiště s tím, že právě tudy se pokusí o rychlé náběhy za obranu s úkolem překonat ofsajdovou bariéru.

Ještě jeden nedostatek, jehož odstranění by hru zatraktivnilo a přineslo přečíslení obrany a tudíž šance a góly: příliš pomalá rozehrávka při odkopu od brány či při rozehrávce od Vaclíka. Naprosto mi chybí situace, kdy brankář chytí míč a v okamžiku, kdy se rychle zvedá ze země mu nabíhají Krejčí, Kadlec či Matějovský (Hušbauer, Přikryl…) s cílem zaútočit do nezkonsolidované obrany. Třeba i za cenu rizika rychlé ztráty míče.

Závěrečná poznámka: úmyslně jsem se nevěnoval obranné činnosti. Sparta by měla zápasy vítězit i na úkor kvality obrany. Vždycky říkám, že vítězství 5:4 i proti týmu ohroženému sestupem je lepší než 1:0. Zkrátka „nejlepší obrana je útok“.

Tolik můj pohled na zápas, který jsme si i přes výše popsané museli užít, třeba díky nasazení, touze vyrovnat za každou cenu a nakonec i šťastnému konci.


Rast.y

Autor je fotbalový nadšenec navštěvující Spartu pokud možno pravidelně od svých šesti let, tj. skoro 35 let, dříve návštěvník kotle, dnes spíše „divák-požitkář“ zastávající názor, že na stadion patří jak ultras, pyro a vlajky (ano, pamatuji dobu, kdy mi pořadatelé vlajku zakazovali a na české stadiony byl vstup vlajkonošů zakázán), tak i rodiny s dětmi a „nefandící diváci“ (od slova „dívat se“).