Měl jsem to štěstí být u zápasu, který se povede zažít max. jednou za život. A upřímně? Ani s tím jsem nikdy nepočítal. A tak jsem se rozhodl se s váma o ten zážitek podělit. Samotnýho mne překvapilo jak jsem se rozepsal, ale doufám, že vás to bude bavit a dočtete až do finále…

Vše začalo 24.12.2013 pod Vánočním stromkem. Krom jiných dárků na mne čekala nějaká obálka. Že by to mohl být nějaký fotbalový zápas mne napadlo, protože manželka se na podzim vyptávala jestli mám nějaký oblíbený týmy, na který stadion bych se rád podíval atd. Zpětně mi prozradila (protože já to vypustil jako zbytečnou otázku a odpověď), že se mne i ptala kde se hraje finále LM…Já to ani tenkrát nevěděl a upřímně mi to bylo jedno. O takovém zápase se mi totiž nikdy ani nezdálo a proto jsem o něm nikdy neuvažoval. Tedy krom finále ve kterém nastoupí Sparta a samozřejmě ho vyhraje…:-) O tom naopak sním často...:-) Ale zpět k obálce. Když jsem ji rozbalil, tak na mne vykoukl obrázek na kterém bylo napsáno „Finále ligy mistrů je tvoje!“ Šok! Nechápal jsem. Chvilku jsem seděl, pořád si to dokola četl a nevěřil vlastním očím…Ticho přerušila manželka otázkou s úsměvem. Tobě se to nelíbí? Já jen. To je jako fakt pravda, jo? Jo, je to tak! Byl jsem neuvěřitelně nadšenej, ale ani jsem to pořádně nedokázal dát najevo jak jsem byl z toho v šoku….-) Byla to fakt bomba! Vše mi začalo docházet až během několika dalších dní… Musím podotknout, že dárek jsem měl ještě jako součást svých 30. narozenin, které mne čekaly v květnu. No a možná pravděpodobně dalších Vánoc a narozenin…….:-)

Málem jsem ale nikam nejel!

Co se vstupenka týká, tak pro normálního smrtelníka je to věc téměř nemožná. Manželka původně chtěla koupit zápas od některé sportovní agentury, kteří to nabízejí jako zájezd, ale cena je absolutně nereálná…. Tak to už začala vzdávat. Nicméně ještě to různě zkoušela a podařilo se jí být ve správný čas na správném místě a tak člověk, který ji pomáhal sehnat lístky je dostal za oficiální cenu. Což se jako životní dárek už nechalo…

Utkání se hrálo v sobotu 24.5. v Lisabonu.Tam jsme dorazili ve čtvrtek večer, abychom si v pátek okoukli cestu na stadión a v klidu si pak užili celý den. Na sobotu jsem ani nemohl dospat jak moc jsem se těšil. Během dopoledne jsme si udělali malý výlet na okraj Lisabonu. Kde jsem moc fanoušků neočekával. Ale opak byl pravdou. Už po cestě metrem a poté vlakem byli fanoušci všude. Zvlášť narvaný metro fanouškama Atlética, který zpívali jeden chorál za druhým byla krása…(pravda je, že tyhle jízdy v metru ten den si manželka neužívala tak jako já….:-) Když jsme dorazili vlakem na místo, tak jsem zjistil, že je to tam jedno velké parkoviště a spousta fanoušků….Na památku kam jsem jeli se stála fronta…Nebýt fotbalu, tak si myslím, že jsme tam skoro sami…:-)








Fanoušci. Bylo jich všude plno. Dokonce jsme i potkali několik fanoušků nešťastníků z Dortmundu a Chelsea. Zvláštní mi připadalo, že vidím hlavně fanoušky Atlética. A musím říct, že na mě udělali pěkný dojem. Fanoušky Realu jsme samozřejmě potkali taky ale daleko méně. Řekl bych, že poměr byl 75:25. Navíc se tvářili tak, že jsou něco víc. Občas se ozval nějaký krátký chorálek ale víc nic. Prostě na mě působili tak, že my jsme Real Madrid a přijeli jsme samozřejmě vyhrát. Zkrátka mi připadali takový trochu namachrovaný...Za to na opačné straně jsme potkávali rozjásaný fanoušky…Neustále zpívali, skákali, tleskali....Alkoholový závan v ranním a po rozjezdu rozeskákaném metru mne ledacos připomnínal….:-) Úplně jsem se dokázal do nich vcítit.

Taky mne překvapilo, že fanoušci Atlética byli všech věkových kategorií…častokrát jsme potkávali celé rodiny…Babička, děda, syn, vnoučata atd. (teď to nespojovat s u nás proslulýma „rodinama na tribunách“) Tohle bylo úplně něco jinýho. Všichni v dresech a klubových barvách (což teda byla jediná věc, která mne moc po chuti nebyla), všude vlajky šály.…a pozor! Tyhle babičky taky uměli chorály pěkně rozjet…Neskutečný. Bylo na nich, na všech fanoušcích Atlética vidět jak si to obrovsky užívají a vychutnávají si celý den…

Na stadionu. Normálně chodím s předstihem, ale tady jsme byli už asi o 2,5 hoďky dříve. Chtěli jsme si to pěkně vychutnat. Seděli jsme blíže fanouškům Atlética což nás po celém dnu těšilo. Protože díky všem zážitkům, které jsem výše popisoval nám byli sympatičtější a přáli jsme jim úspěch. Jejich kotel jde-li to tak nazvat bylo odhadem asi 10-15 tisíc fanoušků…A fandících fanoušků! Dávali o sobě vědět už ty 2 hoďky před výkopem. A tak 30 min před začátkem to už rozjeli naplno a fandili jako jeden muž celý zápas! To bylo naprosto fantastický! Husí kůži mám ještě teď když to popisuju. Byla to neuvěřitelná atmosféra. Chorál střídal chorál! Tohle byl opravdu KOTEL! Po vedoucím gólu fanatickej.

Zápasu předcházelo asi 15 minutové hezké a povedené zahájení. A pak se to rozjelo. Reál musím uznat byl fotbalově lepší. Měl převahu a vytvořil si i více šancí. Atlético spoléhalo spíše na bojovnost a nasazení. Vidět ale v akci na vlastní oči všechny ty hvězdy byl skvělej zážitek. Ty narážečky v rychlosti „na pětníku“ , technika s míčem…. Třeba rychlost když to nakopnul Bale nebo při svém gólu Marcelo působila úplně jinak než v TV. Jak všichni asi víte Reál vyrovnal snad v poslední možnou chvíli. V prodloužení už se fotbalová kvalita ukázala ještě jasněji. Reál vyhrál zaslouženě. Ale alespoň jsme viděli i nějaké góly, ikdyž tolik si jich Atlético nezasloužilo…Co mě jen dokreslilo celý den byla skutečnost, že poté co Reál vyrovnal propuklo samozřejmě obrovské nadšení v řadách jejich fanoušků, ale to se zas polehku klidnilo. Nemohl jsem uvěřit tomu, že v takovým zápase, kdy vyrovnají v poslední minutě nefandí fanaticky dál…jako ano, potom co začali padat góly jeden za druhým se to už docela slušně drželo – ale to umí každej. O tom, že by měli podporovat klub když se prohrává nejde mluvit. SEDĚLI na svých místech a občas se ozvalo tlesk tlesk MADRID! Na cestě zpět jsme se zase ocitli mezi příznivci Reálu. To slavili a atmosféra v jejich táboře byla už skvělá. Aby taky ne, když vyhrajete vysněný 10. titul v lize mistrů, po 12 letech a ještě navíc s takovým závěrem.

Na tribunách jasně zvítězilo Atlético a né 4:1 ale tak 25:1 !!! Ještě dodám, že se objevily i nějaké ohně a to v obou táborech a ozvalo se i pár dělobuchů. Inu pyro není zločin :-)








Byl jsem taky zvědavý jak bude probíhat vzájemné potkávání fanoušků. Přeci jen hráli rivalové ze stejného města. Nečekal jsem teda žádné bitky, ale trochu napnutější atmosféru ano. K žádnému incidentu nedošlo (nebo alespoň o žádném nevím) a musím říct , že jsem byl rozhodně radši, že vládla spíše přátelská atmosféra. Až mě to zaráželo. Proti Barce by to bylo asi jiný… nebo třeba takové finále Juventus Liverpool by asi neprobíhalo v klidu…:-) Druhý den, když jsme „běhali“ po Lisabonu se teprve vyjevilo kde všude se fanoušci nacházeli – dle různých samolepek, nalepených jak už to bývá téměř všude…:-) Byli mezi nima i různé motivy Ultras a Hooligans, takže zastoupení fanoušků obou táborů bylo ve všech skupinách. Sám jsem jich teda moc neviděl až na několik šál White power Real Madrid. Více jsme jich začali potkávat v noci po cestě zpět, kdy jsme šli pěšky. Ale bylo to spíš pár menších skupinek. Hlavně příznivců Reálu.

A jsme na konci. Bylo to nádherný a užili jsme si to parádně. Jak po fotbalové stránce, tak po té fanouškovské. Navíc se zápas odehrával po našem vítězství ve finále poháru a před oslavou s Jihlavou. Takže to mělo ještě hezké dokreslení.

A jestli tohle finále přebije nějaké další? Jedno přání bych měl….

CapaTom


Real Madrid - Atlético Madrid 4:1 PP

Branky: 90. +3. Ramos,. 110. Bale, 113. Marcelo, 120.+1 Ronaldo z penalty - 36. Godín. Rozhodčí: Kuipers - Van Roekel, Zeinstra (všichni Niz.). ŽK: Ramos, Khedira, Marcelo, Ronaldo, Varane - Raúl García, Miranda, Villa, Koke, Godín, Gabi.

Diváci: 60 976. Poločas 0:1, v normálním hrací době 1:1.

Real: Casillas - Carvajal, Ramos, Varane, Contreao (59. Marcelo) - Modrič, Khedira (59. Isco), Di María - Bale, Benzema (79. Morata), Ronaldo. Trenér: Ancelotti.

Atlético: Courtois - Juanfran, Miranda, Godín, Filipe Luís (83.Alderweireld) - Raúl García (66. Sosa), Tiago, Gabi, Koke - Diego Costa (9. López), Villa. Trenér: Simeone.