V úterních večerních zprávách šéf komise rozhodčích Melichar oznámil verdikt nad rozhodčím Helebrantem. Šestizápasová stopka je poměrně nebývale vysokou „odměnou“ za chyby, kterých se jmenovaný rozhodčí, dle komise, dopustil. Nebudu polemizovat o již mnohokrát diskutovaných momentech, jestli Homola přišlápl Pospíšilovu nohu málo nebo hodně, zda byla ruka ve zdi nastřelena či úmyslná apod. V proslovu pana Melichara ale přece jen zazněla jedna dost zajímavá informace. Podle komise rozhodčích měl Helebrant udělit Poborskému druhou žlutou kartu a tudíž ho vyloučit. Jednalo se o situaci, kdy míč z Poborským zahraného přímého kopu skončil na ruce libereckého hráče stojícího ve zdi v pokutovém území a Helebrant nechal pokračovat ve hře. Jak bylo vidno, Poborský se následně slovně domáhal odpískání nedovoleného hraní rukou, což doprovodil máchnutím rukou. Rozhodčí si poklepal do míst paže, čímž pravděpodobně demonstroval místo, kam míč libereckého hráče (dle jeho úsudku) zasáhl. Tímto byla jejich „diskuse“ ukončena. Nikdo krom zmíněných dvou aktérů u této výměny názorů nebyl, takže zda byly z jedné či druhé strany použity vulgarismy, vědí jen oni. Nicméně nemyslím, že by si je rozhodčí nechal líbit - byť od velkého Karla. Moc by mne tedy zajímalo, na základě čeho pan Melichar se svou komisí došel k závěru, že za výše popsaný nesouhlas s verdiktem sudího, měl být Poborský vyloučen. Pokud vím, tak jestli někdo má na „hovory“ s rozhodčím na hrací ploše nárok, pak je to kapitán, kterým Poborský v danou chvíli nesporně byl. Melicharově komisi se snad nezdálo ono „rozhořčené“ máchnutí rukou? Tak to snad raději ani ne… takových a v mnoha mnoha případech i výrazně horších gest, je v každém ligovém kole doslova přehršel. Dovolím si zapochybovat, že všichni autoři takových gest, vyslaných v celkem logických emocích, byli kdy potrestáni žlutou kartou. A zde se dostáváme k pointě tohoto zamyšlení. Byli všichni tito rozhodčí následně potrestáni za toleranci nesportovního chování, či jak by to pan Melichar pojmenoval? Pro příklady nemusíme chodit ani moc daleko. Pondělní dohrávka Slovácko – Teplice, situace po udělení červené karty Dostálkovi, kdy se k rozhodčímu Járovi seběhla snad půlka stadiónu a následná diskuse včetně rozmáchlých gest měla k nedělní polední seanci hodně daleko. Nebo odjinud. Sparta – Liberec situace po udělení žluté karty Pospíšilovi, kdy Kisel a spol. si s Helebrantem rovněž nevyprávěli o počasí…
Proč tedy právě Poborský měl podle komise dostat žlutou kartu? Byla to snad snaha pana Melichara a jeho komise o podání důkazu, jak oni jsou schopní si konkrétně na Poborského posvítit? Proč a komu by ale takový důkaz měli skládat? Že by to snad byla odezva na neustálé stesky deníku Sport, jehož trio redaktorů na válečné stezce (Procházka, Mádl, Hartman), by nejraději vidělo červenou kartu v ruce rozhodčího pro Poborského i za rozvázanou tkaničku? Těžko říci, Helebrant ale už svůj díl od komise rozhodčích, v čele s jejím náčelníkem Melicharem, dostal.
Každopádně teď není nic jednoduššího, než pozorně sledovat všechny „mluvnická cvičení“ hráčů s rozhodčími (mj. zejména Kuky, Pitáka, Látala ad.) a těšit se na přísné posuzování takového jednání rozhodčími, či následné nekompromisní vyvození důsledků vůči rozhodčím Melicharem a spol.

mauritius