Zatímco v Česku právě vrcholí zimní ligová přestávka a myslím si, že všichni již netrpělivě čekáme, zdali si to během jarní části sezony už konečně v naší milované Spartičce „sedne“, vydal jsem se se svou milovanou přítelkyní na výlet do Anglie, kde jedou fotbal non stop zima/nezima. Hlavní cíl cesty: Londýn, stadion The Den a zápas 31. kola SkyBet Championship mezi klubem Millwall FC a welšským Cardiff City.
O týmu s londýnského obvodu Southwark a hlavně o jeho fanoušcích , toho bylo za více než 130ti letou historii klubu již napsáno a řečeno dost a pravděpodobně každý kdo alespoň trochu pokládá fotbal za svůj koníček, už někdy něco o Millwallu slyšel. Proto přejděme rovnou k věci.
V den zápasu nás přivítalo typicky britské počasí. Chvilku déšť, chvilku sluníčko a celkem silný a studený vítr, přesto jsme však vydrželi, byť s občasnými zastávkami v občerstvovacích zařízeních všeho druhu, bloumat po městě a poznávat krásy Londýna. Čas výkopu se však již netrpělivě blížil. Jelikož jsme chtěli být u stadionu včas resp. za světla, vyrážíme již z cca 3 hodinovým předstihem na cestu za fotbalovým zážitkem směr vlaková stanice a nádraží London Bridge. Odtud je to vlakem jen asi 5 minut jízdy (jedna stanice) do úplně jiného Londýna, než z jakého nastoupíte do vagonu. Pro představu: Nádraží London Bridge je „velký jako kráva“, v okolí vysoké prosklené budovy, nákupní centra apod. a valící se davy lidí všemi směry. Po pětiminutové jízdě vlakem však vystoupíte na stanici South Bermondsey a nikde NIC. Chybí už jen situovat kutálející se chomáč chrastí, který známe z westernových filmů. Asi sedm lidí, kteří z plného vlaku vystoupili s námi, rychle zmizeli z dohledu a v tu chvíli jsem poznamenal: „Tak tady bych nechtěl být sám uprostřed noci“ . Jelikož je však stanice na kopci, po odjetí vlaku jsme se rychle zorientovali, stadion The Den neboli Brloh byl již krásně na dohled, vydali jsme se tedy přímým směrem k němu. Námi vyhodnocená nejkratší cesta ke stadionu vedla osamocenou pěší zónou olemovanou poházenými odpadky, křovími a posprejovanými zdmi. V tu chvíli jsem si vzpomněl na první díl dokumentárního seriálu Football Hooligans International, kde jeden z fans Millwallu říká, že pokud to v okolí Brlohu neznáte, může se vám stát, že zabloudíte, místní si vás spletou s fanoušky soupeře a můžete mít problém. Při pohledu na tamní zákoutí a uličky si tuto situaci živě umím představit. Tohle místo má rozhodně svoje charizma a pokud není bezprostředně před nebo po zápase, vládne tu takový až podezřelý, mrazivý klid.
Ke stadionu jsme se dostali opravdu ještě hodně před zápasem a tak mimo pár jedinců s šálami místních „Lions“ tu ještě nikdo není. Jdeme tedy prozkoumat fanshop. Chtěl jsem si zde kopit dres, ale jak ve fanshopu, tak později i u stánků se suvenýry na stadionu zjišťuji, že mimo dětských je nejmenší velikost, kterou tu disponují XXXL . Při pozdějším pohledu na značnou část místních chasníků jsem sice pochopil, že o tyto velikosti tu asi zájem bude, přes to bych ale ocenil i nějaké to menší provedení – no nic, třeba příště. S mírným zklamáním tedy z fanshopu odcházíme a přemýšlíme jak strávit následující čas, než se otevřou brány Brlohu. Courat po okolí se mi (i z výše zmíněných důvodů) moc nechtělo a protože byla také celkem zima, zalezli jsme do „Millwall Café“ přímo u stadionu. Pivo zde sice nečepují, zato se tu dá dosyta najíst či zahřát něčím teplým k pití (čaj s mlékem v tu chvíli docela bodnul). Mezitím se už houfně začínají scházet fanoušci. V Millwall Café se nám podařilo zabrat doslova poslední volný stůl. Po krátkém zahřátí a občerstvení obcházíme Brloh dokola, a poté se jdeme podívat zpět k hlavní tribuně, kde se již scházejí k zápasu hráči domácích a s každým na požádání se ochotně fotografují, podávají ruce, prohodí pár slov. Zkrátka taková rodinná atmosféra. Poté přijíždí i autobus s hostujícími fotbalisty, ten sice obestoupí houf policajtů, ale žádný vzruch se nekoná a hráči postupně mizí v útrobách stadionu.
Nás však od návštěvy zápasu dělí ještě jedna důležitá povinnost, vyzvednutí lístků. To naštěstí proběhlo přesně podle online domluvy. Lístky byly připraveny k vyzvednutí u jedné z pokladen stadionu. Tento malý kamínek tedy také spadl ze srdce. Krátce poté již konečně dochází k otevření Brlohu i pro fanoušky. V podstatě bez jakékoliv kontroly procházíme úzkou bránou a jsme TU. Jelikož nám docela vyprahlo, jdeme jako první okusit nabízený pivní mok. Pak již zmíněné obhlédnutí stánku se suvenýry a hurá na tribunu. Místa jsme měli skvělé, jen pár metrů od hřiště a poblíž tribuny „Cold Blow Lane“, kde se schází nejhlučnější část fans Millwallu. Stadion se začal pozvolna zaplňovat až po výsledných cca 13 tisíc diváků, což je na druhou ligu slušné (v našich poměrech téměř nepředstavitelné ). Ani jsme se nenadáli a stadionem už zní již tradiční předzápasové skladby „London Calling“ od punk/rockových veteránů The Clash a následně velmi zpěvná a chytlavá hymna Millwall FC (v hlavě jsem jí měl ještě hodně dlouho poté ) „Let ´Em Come“, kterou zpívá většina stadionu a za které nastupují hráči na hrací plochu.
Zápas však začíná pro domácí přímo hororově. Už ve 3. minutě vytvoří neuvěřitelnou hrubici domácí pravý bek Romeo a té využije k radosti přibližně 900 hostujících fanoušků útočník Junior Hoilett a Cardiff vede 1:0. Od té doby se hra odehrávala převážně na půlce Millwallu a nutno uznat, že hosté byli po většinu první půle lepší – což odpovídalo i aktuálnímu postavení v tabulce. O to větší zahučení se Brlohem neslo poté, co v cca 30. minutě nastřelil krásnou dělovkou Millwallský útočník Steve Morison břevno. To jako by polilo domácí živou vodou, začali být aktivnějším týmem a to vyústilo ve vyrovnání, o které se zasloužil ve 40. minutě Lee Gregory. Tolik první poločas.
O přestávce míříme opět za místním občerstvením, nějaké to pivečko, hranolky a tzv. „Chicken Pie“ a jde se na druhou půly.
Ta se odehrává ve velmi intenzivním tempu s tím, že po většinu byl lepším týmem opět celek z Cardiffu, v 82. minutě se dokonce hosté dočkali i vstřelého gólu, ten byl však neuznán. Rozhodčí již před zakončením této akce, byť trochu necitlivě, přerušil hru pro obraný faul, takže hosté zahrávali „jen“ přímý volný kop. Poslední šancí zápasu byl střelecký pokus již z nastaveného času, který ovšem v gól hostující Callum Paterson proměnit nedokázal. Takže konečný výsledek 1:1 - pro Millwall dobrý bod. Za zmínku ještě stojí střídání, kdy v 90. minutě poslal na hřiště domácí trenér Harris navrátivší se klubovou legendu Tima Cahilla, což bylo odměněno mohutným potleskem tribun.
Zápas bych shrnul asi takhle: Hra byla sice plná nepřesností a bylo to takové to „nakopni a běž“ ale síla, bojovnost a fyzická připravenost víceméně všech hráčů byla zcela zřejmá a to se na ostrovech cení. Prakticky každý sprint, vyhraný souboj či odehraná akce byla doprovázena potleskem a povzbuzováním hráčů domácího celku a to i po případném ukopnutí si balónu či jiné nepřesnosti. Lidé tu fotbal a svůj klub opravdu milují.
I mé částečné obavy z možného nepřátelského či arogantního prostředí vzaly rychle za své. Vedle nás sedící „permanentkář“ se mě krátce po příchodu zeptal, jestli jsme na Millwallu poprvé. S očekáváním všeho možného jsem odpověděl, že ano, a že jsme z České Republiky. Následovalo podání ruky, týpek se představil a byl očividně mile překvapen, že se na Millwall jezdí i z takové dálky, totéž následovalo i od okolních fanoušků, kteří náš rozhovor slyšeli, takže po chvíli jsme měli na tribuně i kámoše .
Na britských ostrovech je jistě možno navštívit větší, modernější i věhlasnější stadiony, slyšet ještě bouřlivější atmosféru a vidět i lepší fotbal. Ale pokud chcete zažít fotbalový závan staré dobré Anglie doporučuji navštívit právě The Den. A když se z Cold Blow Lane a následně pak i celým stadionem nese mohutné „MMMMMiiiiiiiiiiilllllllllllllllllllll“ jde z toho husina po zádech.
„No one likes us, we don’t care !!!
THRASHER
MILLWALL FC 1 – 1 CARDIFF CITY
Sestava Millwall: Archer, Meredith, Hutchinson, Gregory (Cahill 90'), Romeo, Wallace, Tunnicliffe, Morison, Saville, Cooper, Marshall (Onyedinma 79').
Nevyužití náhradníci: Martin, McLaughlin, Williams, Elliott, Shackell.
Sestava Cardiff City: Etheridge, Bennett, Morrison, Manga, Ralls, Bamba, Paterson, Mendez-Laing (Damour 78'), Grujic (Halford 77'), Hoilett, Madine (Zohore 82').
Nevyužití náhradníci: Murphy, Peltier, Pilkington, Ward.
Góly: Car: Hoilett 4', Mill: Gregory 40'
ŽK: Romeo (Mill), Cooper (Mill)
Rozhodčí: Keith Stroud
Diváci: 13,204 (877 hosté)
