Ve čtvrtek 2. srpna Sparta odehrála jeden z nejlepších zápasů za poslední, poměrně dlouhou dobu. Nic na tom nemění ani fakt, že soupeřem byl podle všeho průměrný klub ze Subotice, který by byl podle mnohých v naší lize na chvostu tabulky, ale ani to, že jsme penaltou v závěru vypadli. Přesto, nebo právě proto jsem se rozhodl napsat poměrně silně kritický článek. Ptáte se proč, když jsem sám v ten čtvrtek tleskal? Důvod je jednoduchý: JEDEN ZÁPAS JARO NEDĚLÁ!!

Za 1) Sparta a kvalita

Sparta, nehledě na čtvrteční vzepětí a následné vypadnutí, dlouhodobě nenaplňuje svůj potenciál a poškozuje tak jméno nejlepšího klubu v zemi. Narozdíl od většiny si však myslím, že na vině nejsou primárně zahraniční hráči. Připouštím, že poslední sezona byla opravdu hororová, nicméně trvám na tom, že marast trvá již dlouho. Proč tomu tak je? Každý fanoušek na to má určitě vlastní pohled, ale jeden z důvodů nedávno prozradil sám Pepa Šural. Problémem jsou hráči, fotbal je týmovým sportem, ale Sparta se projevuje spíše jako skupina sólistů. Drtivou většinu zajímají pouze vlastní statistiky, nikoliv výkon mužstva, nedej bože výsledek.

Kam se poděla bojovnost a nadšení pro hru? Čím to je, že je pro ně slovo “tým” spíše cizí, než důvěrně známý výraz? Hráči zkrátka nemají chuť rvát se za společný výsledek a když to zkusí v jednom zápase z 12, je to málo. Navíc, jak ukázal čtvrtek, ani to nemusí stačit. Přitom, kdyby se dokázali alespoň přiblížit čtvrtečnímu výkonu, jsem přesvědčen o tom, že by si s většinou ligy vytřeli prdele a opravdovými soupeři by byly maximálně Plzeň, SKS a třetí ten, komu by sedl ročník.

Mám pocit, že si hráči závidí vlastní schopnosti, nebo dokonce i oblíbenost u fanoušků. Také jsou bezmezně přesvědčeni, že soupeř už jen díky sparťanské soupisce nemá žádnou šanci. Páni fotbalisti, známá jména a talent vám nepomohou, pokud si neuvědomíte, co znamená týmovost! Dokud tohle nepochopíte, lepší to nebude.

Za 2) Kanga

Guélor Kanga je beze vší pochybnosti kvalitní fotbalista, který by mohl, obdobně jako Nicola Stanciu, převyšovat většinu hráčů naší ligy. Kdyby to nebyl hráč, který nade všemi vyčnívá především svou neuvěřitelnou sebejistotou, že on sám je lepší než všichni ostatní. Že všichni spoluhráči a fanoušci mají být opravdu rádi, že obléká stejný dres a ke kritice či známkám nevole vůbec nemají právo. Aby bylo jasno, Kanga je určitě kvalitní hráč a vždycky budu rád, když za nás skóruje.

Nedá mi se nezeptat... je právě on jedním z těch charakterních hráčů, které vedení ACS tak pečlivě vybírá? Lze právě Kangu zařadit k těm fotbalistům s charakterem? Situace, kdy až příliš okatě dával najevo, že ho rozlučka kapitána vlastně nezajímala, je názorným příkladem toho, jak právě on charakterem neoplývá. Neobstojí ani námitka, že toho spolu příliš neodehráli. Sólový hráč do kolektivních sportů zkrátka nepatří. Jistou omezenou nabubřelost si snad mohou dovolit hráči formátu Cristiana Ronalda či Lionela Messiho, a i ti jen v omezeném módu, jak ukázalo nedávné vystoupení Argentiny na MS v Rusku.

Za 3) Diletanti a tatrmani

A jsme u posledního, v mnoha ohledech klíčového bodu, tím je samotné vedení AC Sparta Praha. Toto vedení, ať se jim to líbí nebo ne, prakticky neustále dokazuje svou totální neschopnost, nejednotu a neodbornost. Dalo by se najít poměrně hodně důkazů, podporujících mé tvrzení, ať už to byly dohady tzv. sportovního úseku ohledně zahraničního trenéra nebo veletoče kolem Davida Holoubka, kterému vyjádříme podporu, zaštítíme ho odborníkem na slovo vzatým, Tomášem Požárem, kterým šíbrujeme, tam a zpět a zase tam, abychom slovutného “odborníka” nechali odplout do Brna :-)). Nechme však minulost být a podívejme se jen na aktuální dění. Tak předně, každý diletant ví, že nejlepší je vyměnit trenéra v pauze, v zimě, v nejhorším případě po konci sezony. Naše slovutné vedení drží u kormidla Andreu nesmyslně přes zimu, i když každý tuší, že pro AS to byl krok vedle. Ale budiž, po bitvě je každý generál a já se nestydím přiznat, že jsem v zahraničního kouče věřil a vlastně věřím dál, ALE…

Ale ani to není nejzávažnějším obsahem diskuze. Je totiž v zásadě jedno, kterou cestu, kdo z nás podporuje, spíš jde proklamace a ujištění z mejužšího vedení klubu. Co prohlašoval Adam Kotalík po odvolání Andrei, chceme pokračovat v internacionalizaci Sparty, jdeme správným směrem → Lup ho, trenérem se stává Pavlík Hapal, který je od první TK ustrašený a je cítit obava z hráčů, která se bohužel dle mého potvrdila. Zdeněk Ščasný ihned přibíhá s informací, že cítí okamžitou změnu, zaznamenal ji kromě něj ještě někdo jiný. S týmem se nic zásadního neudálo. Přesto Adam Kotalík na předsezóní konferenci, tvrdí, jak se klub poučil a že panuje spokojenost s prací Pavla Hapala → Lup ho, po Subotici, přichází rádoby zdrcený Adam Kotalík a na Sparta TV nám zlomen bolem sděluje, že došlo k odvolání trenéra Hapala, přičemž panovala dlouhodobá nespokojenost.

Nezlobte se na mě, ale tenhle kolotoč slovních výlevů je podle mě jasný důkaz neuvěřitelného diletantizmu a změny podle hesla kam vítr, tam plášť.

S dovolením si vypůjčím nepřesnou interpretaci transparentu z ligového utkání proti Slovácku. Každý dělá chyby a každý by měl být připraven nést za ně odpovědnost. Kdy ponesou odpovědnost lidé, kteří jsou možná zdatnými obchodníky ve světě obchodu, ale o fotbalovém dění nemají ani anung? Kdy už si majitel klubu uvědomí, že fotbalový, respektive sportovní svět, má svá specifika. Chápu, že panu DK jsou sportovní cíle kde si, respektive jsou až na druhém, třetím místě, ale nám fanouškům jedno nejsou a aby se jednou opravdu nedivil a tu svoji brněnskou hlavu si neukroutil z toho co se děje. Trpělivost všech má své meze. Každopádně ať už Ščasný zůstane trenérem, byť to vlastně vůbec nechtěl nebo příjde někdo jiný, nový. Titul je poslední možnou náplastí, takže bez neustálých výmluv a odpustků.

Fandit se musí a fandit budu dál, ale fakt by bylo záhodno, aby si všichni ve Spartě uvědomili, co vlastně chtějí a co nechtějí, a vůbec nejlepší by byl čistý vzduch. Jinými slovy, konec schovávaček a čelem k zodpovědnosti.


Tonda