Už dlouho jsem přemýšlel, zda by nebylo dobré něco sesmolit k současné situaci ve Spartě, ale pořád jsem to z různých důvodů odkládal, jednak už defakto vše podstatné bylo napsáno dříve, druhak by to stejně nejspíš bylo házeni hrachu na zeď a za třetí už jen z principu strašně nerad "kopu" do svého milovaného klubu, i když současná Sparta by pár facek potřebovala, aby se probrala. Avšak události posledniho víkendu a pondělní "rozhovor" generálního ředitele v Deníku Sport mi už celkem hnuly žlučí a dokopal jsem se k tomu.

Sobotní zápas Sparty v Uherském Hradišti byl pro mnohé tou poslední kapkou, kterou přetekl pohár trpělivosti. Je momentální situace už tím opravdovým dnem současné Sparty, nebo se můžeme nadít ještě dalších a temnějších hlubin? Snad už konečně i ti nejzarytější pochopili, že Sparta pod kuratelou Daniela Křetínského dlouhodobě nefunguje, dokonce už ani nestagnuje, ale padá pozvolna do propadliště, když ne podprůměrnosti, tak jistě průměrnosti. Z kdysi hrdé výkladní skříně českého fotbalu se stává otloukánek, na kterém si soupeři zvedají sebevědomí a zlepšují náladu. Sparta rezaví. Chaotické sportovní “řízení”, neustálá změna kormidla, angažování kamarádů do vysokých funkcí, neexistující koncepce, nefunkční sportovní úsek, stále snižující se komfort a servis pro aktivní fanoušky atd.

Toto vše pak vrcholí v posledním roce, kdy je na místo sportovního ředitele angažován člověk, jenž byl před dvěma roky z klubu odejit pro neuspokojivé výsledky, člověk, který tehdy dovedl mužstvo do absolutního jak sportovního, tak lidského chaosu a zanechal ho v troskách. A tento člověk má najednou určovat sportovní směr a koncepci klubu? Bohužel se ale nejspíš umí krásně vemlouvat majiteli a malovat si s ním obrázky (stejně jako mnoho jiných). Kde to proboha jsme?

Výsledky jeho ročního působení jsou však zcela evidentní a bohužel není nad čím skákat radostí (spoluzodpovědnost za nejhorší umístění v lize za posledních několik desítek let, opětovné vypadnutí z Evropy s týmem, který hraje ve své soutěži o záchranu, ostudné prohry nejen v lize, podzimní ztráta na čelo tabulky, anarchie na hřišti, mužstvo bez systému, tváře a duše, odstavení hráčů atd.). Neustálý alibismus, neopodstatněná arogance, neschopnost přiznat si svoje chyby, nulová sebereflexe, jeden přehmat za druhým apod. Jednou vybereme trenéra (který však vyznává zcela jiný styl fotbalu, než my prezentujeme), abychom mu do toho začali kecat a po prvním větším neúspěchu ho nahradili sebou samým (i když před tím tvrdíme, že trénovat nechceme), pak prohlásíme, že intenzivně pracujeme na příchodu nového trenéra, abychom si vzápětí trenérskou trafiku prodloužili minimálně do konce podzimu, jindy vypustíme slova, že máme nejlepší kádr, abychom ho pak však po měsíci museli nutně posílit atd. Tohle jsou však spíše jen takové perličky. Zásadní je, že Zdeněk Ščasný táhne, za klidného přihlížení majitele, Spartu čím dál ke dnu. A události na Slovácku jsou toho zcela jasným důkazem a logickým vyústěním.

Ve standardně řízeném klubu by již dávno padaly hlavy a byl by připraven a realizován plán B s jasně vytyčenými opatřeními, úkoly a kompetencemi. Sparta však bohužel není standardně řízený klub, ale hračka v rukou miliardáře a jeho kamarádů a tak se nejspíš rozdá pár pokut, udělá se pro média bububu a pojede se dál ve stejných kolejích, hlavně že je klídek a teploučko a nikdo neruší naše kruhy. Dokud si majitel konečně nepřizná svou zásadní roli v současném rozkladu Sparty a nezačne se chovat standardně a rozumně, nic se bohužel nezmění a my se budeme podobných megaostud jako v sobotu se Slováckem dočkávat stále častěji. Nebo se pletu?

Nový generální ředitel Sparty František Čupr v zápasovém magazínu Sparta do toho! k utkání s Jabloncem k 125 letům Sparty v úvodním slovu mimo jiné prohlásil:”Musíme se držet hodnot, které nám historicky přinášely úspěchy. Musíme v sobě najít a mít touhu vítězit, mentalitu vítězů, odhodlání i vůli táhnout za jeden provaz. Sparta musí být nejsilnější a nejlepší, nic jiného se nepočítá…..Sparta je za 125 let své existence fenomén. A my vnímáme zodpovědnost k těm, kteří tu byli před námi. I vůči těm, kteří přijdou po nás. Bojujme za Spartu". Hezky se to čte, pravda. Ale pokud by to myslel aspoň trochu vážně a měl snad k tomu i nějaké pravomoce směrem ke sportovnímu úseku, tak by si musel Zdeněk Ščasný nejspíš sbalit na Letné všechny své kufry. A možná nejen on. Ale spíše bych si tipl, že to jsou jen taková klasická populistická slova směrem k fanouškům, která mu navíc nejspíš i někdo napsal. A pondělní alibistický a bezobsažný monolog v Deníku Sport mne v tom jen utvrdil. Ten člověk nejspíš vůbec nechápe meritum věci, nebo jede podle notiček svého chlebodárce. Nevím co je horší.

Tento komentář by však neměl být primárně o Zdeňku Ščasném, protože on není univerzálním viníkem, je jen symptomem, příčina nemoci Sparty je v jiném člověku. A ten dokud radikálně nezmění svůj přístup k ní, přestane si s ní hrát jak v FMku, nerozloučí se se svými kamarády a různými přísavkami a neangažuje skutečné odborníky, kterým nebude do jejich práce mluvit, nenastaví se jasně dané kompetence, pravomoce a odpovědnost, nepohneme se výš ani o píď. A nezmění to ani příchod dalších a dalších nových hráčů (navíc do tak už špatně poskládaného mužstva, které vůbec neví co hrát a trenér není schopný mu vtisknout jakýkoli systém, tvář a styl, do mužstva, které nemá duši, stejně jako celá současná Sparta), protože jak všichni jasně vidíme, i sebelepší hráč postupně ve Spartě propadne do průměru. V současnosti mi to ale toto vše přijde spíše jako nějaké sci-fi, než reálná možnost. Nečekám od p. Křetínského v tomto směru nějakou sebereflexi.

Další velmi podstatnou otázkou pak je, jak dlouho ještě budou s tímto stavem smířeni fanoušci, kteří dostávají jednu ránu za druhou. Není totiž možné stále spoléhat a hřešit na jejich klubismus, protože vedení dělá čím dál víc vše pro to, aby se se současnou Spartou přestali ztotožňovat. Jak dlouho jim asi vydrží trpělivost? Osobně nejsem žádný radikální příznivec, svá divoká léta mám už dávno za sebou, na druhou stranu nejsem ani žádný “fejsbůčkový hrdina", Spartě a s ní provázaným aktivitám věnuji spoustu svého času (a peněz) a vím, jaká je nálada nejen mezi aktivními fans, ale i mezi tzv. normály a není to nic, za co by mělo být vedení rádo. I těm nejvěrnějším někdy ten pohár opravdu přeteče. A tohle přece nikdo nechce. Fanoušci jsou srdcem klubu, chceš o něj Sparto opravdu přijít?

Nedělám si iluze, že by si tohle přečetl někdo z těch opravdu důležitých, ti mají většinou zcela jiné pohledy na věc a starosti (jako například mimo jiné udělat z letenské síně slávy další skybox a poháry a trofeje nahátez zabalené někam do skladu), ale ani mlčení není řešení.

Sparta je pro mne srdeční záležitost a nic a nikdo to nemůže změnit, vždy k ní budu ve všech směrech loajální, ale srdce bolí a krvácí. A ze všeho nejvíc si přeji, abych se ve spoustě napsaného mýlil a vše bylo jinak. Dojde třeba přes zimu konečně k těm očekávaným a nutným změnám v klubu? Asi bych si na to v tuto chvíli nejspíš nevsadil. Ale možná že to všechno vidím jen moc černě.

Chci Spartu silnou, zdravou, pevnou, jednotnou, s jasnou koncepcí, nastaveným směrem, kde všichni potáhnou za jeden provaz a nebudou si házet klacky pod nohy, vlídnou k vlastním fanouškům a tvrdou k soupeřům, zdravě arogantní a s vírou ve vlastní schopnosti, s profesionálním vedením, sebevědomými hráči, loajálními zaměstnanci, hrdými fanoušky, věrnou svým tradicím a hledící směle k budoucnosti, Spartu bojovnou a vítěznou. Spartu železnou!

Sparta Forever!

P.S. Ale nechci být jen negativní, i ve Spartě se najdou úseky, které fungují (znám osobně dost lidí, kteří v ní odvádějí opravdu profesionální práci, se sparťanským srdcem a dokáží se kolikrát ochotně angažovat i nad rámec svých povinností či nabídnout pomocnou ruku), bohužel právě to snad nejdůležitější, sportovní oddělení, se řadí k těm nefungujícím.

taborita1