Nadává se na Hřebíka, vychvaluje se Straka. Ale ruku na srdce, je v herním pojetí těchto dvou pánů tak diametrální rozdíl? Vzpomínám na Spartu v níž hrál Jirka Novotný, Martin Frýdek, Pavel Nedvěd, Lumír Máňa Mistr, Horst Siegl a další. To byla panečku jízda. Na Letné dostávali soupeři bohaté příděly gólů a vedle toho se mohli učit i jak se ten fotbal vlastně hraje.

S koncem této generace však přišel herní útlum. Už nedrtíme soupeře rozdílem třídy a ani hostující týmy už nechtějí u Průhonic prohrávat 1:0. Čím to asi může být? Dovolím si tvrdit, že trenéry rozhodně ne! Vystřídalo se u nás hodně koučů, mezi kterými jsou nyní uznávané kapacity, přesto byl většinou pohled na sparťanskou hru hodně bolavý. Popravdě, už nevzpomínám na sezónu, kdy by byla sportovní veřejnost inklinující k rudám barvám spokojena s tím, co lze spatřit na hřišti. Ano, František Straka měl famózní motivační metody a dokázal mužstvo nakopnout, ale že by se člověk mohl kochat ladností hry, to tedy ne. Stejně tak pan Hřebík, Kotrba, Hašek, Chovanec a prakticky všichni další.

Chyba tedy musí být v hráčích a managementu. I když vedení lze asi těžko zazlívat, že pravidelně pouští ven nejlepší hráče, jde přeci jen o zajištění klubu. V opačném případě bychom asi byli tam, kde je teď nepřítel č.1 Slavie. Takže hráči! Kádr je výrazně slabší než býval a přidá-li se k tomu neochota fotbalistů podat maximální výkon, podpořený absolutním nasazením, pak se nelze divit, že nás při zápasech se Zlínem, Mladou Boleslaví, Příbramí a dalšími jen bolí oči. Jako by už hráče nebavilo kopat s bezvýznamnými českými týmy, které je zřídkakdy mohou ohrozit v jejich cestě za 1. místem v GL a účinkováním v LM. Kde je síla, která by s nimi pohnula a přinutila je ukázat vše, co v nich je?

Možná trochu píchnu do vosího hnízda, ale otázka party mi přijde trochu kontraproduktivní. Ano, ať spolu hráči drží jako tým, ale na druhou stranu musí ve spoluhráčích vidět konkurenty na své místo v sestavě. Nejhorší je, když má fotbalista pocit, že on je Sparta a vedení s trenérem jsou jakýmsi doplňkem. Chybí u nás profesionalismus prvního stupně. V týmu by měla existovat zdravá soutěživost a konkurence, aby každý kluk věděl, že bez maximálního nasazení bude sedět stěží na lavičce, protože na jeho flek v základu čeká několik dalších. Pak konečně uvidíme svižný fotbal, kde chce každý ukázat co v něm je, aby si své místo udržel.

Chci opět zažít chvíle, kdy budu v hledišti pyšný na svou milovanou Spartu díky její působivé hře. A i když je trenér tím, kdo hráče na zápas připravuje, nemůže nést pokaždé vinu za lajdácký výkon svého svěřence.

Joshua