Není to nic neobvyklého. Každý už jistě někdy při čtení určitého příspěvku více či méně krabatil své čelo nad popisem něčeho, co sám viděl „trochu jinak“. Rozdíly u jednotlivých čtenářů pak představuje pouze termín „trochu jinak“. Někdo se sem tam zarazí, jiný se pousměje, další si třeba začne přehrávat onu událost, aby si vzpomněl jak to vlastně bylo, dalšímu se ale začne nebezpečně zvyšovat tepová frekvence a na někoho dokonce přijde touha sprovodit autora článku ze světa. Nejvíce emocí ale vždy spolehlivě vyvolá manipulace. U té už je totiž zcela lhostejné, zda je větší nebo menší.

Jako vzorek nám může posloužit pár čísel jediného celostátního deníku, s čistě sportovním zaměřením, Sport (někde dokonce škodolibě překřtěn na redakci „Zlá krev“). Od počátku tohoto týdne se nabízí hned několik témat ke „zkoumání“. Tak to berme postupně. V pondělí na titulní stránce křičí, ve snaze upoutat, titulek „Sudí Jára vytočil Jarabinského“. Na třetí straně dominuje kratičkému referátu k zápasu Sparta-Ostrava zejména popis situací okolo dvou branek Sparty. Strana 4 už je pro nás trochu zajímavější. Příspěvek - Byla, nebo nebyla? vcelku střízlivě popisuje co se na trávníku událo před nařízením penalty ve prospěch Sparty. V resumé se ale nikdo ze čtenářů od pana Hartmana nedoví odpověď na klíčovou otázku z nadpisu – zda tedy byla nebo nebyla ona penalta nařízena oprávněně, ale naopak v tomto dilematu trochu irelevantní informaci, že dvě minuty předtím byl Medunův zákrok zralý na červenou kartu. Pakliže tomu tedy rozumím dobře, zpochybnění verdiktu nařízení pokutového kopu by bylo na tenkém ledě, takže se autor poohlédl po něčem jiném. Jdeme ale dál. Sloupek – Sporné momenty očima deníku Sport, zmiňuje čtyři situace - Medunovy ofsajdy z 13. a 19.minuty, penaltu ze 27.minuty a ofsajd Matušoviče ze 71. U Meduny se hodnocení obou verdiktů drží při zdi (asi správná rozhodnutí), u penalty je zhodnocení hodně napínavé (těžko říct kde je pravda) a u ofsajdu Matušoviče by bylo cokoli jiného než - chybné rozhodnutí, ukázkou neznalosti pravidel, protože tato situace byla poměrně detailně rozebrána v přenosu. Nicméně v zápase byla ještě jedna celkem zásadní, kterou deník Sport jaksi opomněl. Totiž další z odpískaných ofsajdů, tentokrát ten ve 24.minutě. To Petráš ze středu hřiště poslal centr směrem do velkého vápna, hlavou ho chtěl odvrátit Klimpl, míč se ale snesl za obranu na zabíhajícího Matušoviče, který volejem poslal míč ke vzdálenější tyči do sítě. Původní přihrávka sice měla najít v postavení mimo hru stojícího Medunu, k němu se ale míč vůbec nedostal a Meduna hru ani nijak neovlivnil. Tudíž odmávání a odpískání toho momentu jako postavení mimo hru se jeví býti jako mylné. Otázkou ale je, zda redaktoři sportovního deníku, natož ti zaměření výhradně na fotbal, znají pravidla fotbalu natolik dobře, aby takovýto moment byli schopni rozkrýt bez něčí nápovědy. A nebo by toho schopni byli?
A máme tu úterní vydání. Titulní strana se tentokrát obešla bez vykřičníků a ukazováku směřujícího na Spartu. Až většinu strany 5 si propůjčili redaktoři Procházka a Hartman, kde se věnují analýze momentů, kvůli nimž si po zápasech soupeři Sparty opakovaně stěžují. V souhrnu jsou pak tyto momenty ještě vypíchnuty v samostatném sloupku – Jarní spory kolem Sparty. V tom se mj. dovíme, že letenské vyrovnání na 2:2 v zápase s Blšany odstartoval neodpískaný faul na Střihavku (ke kterému došlo vedle velkého vápna Sparty). Tento moment byl asi opravdu hodně důležitý a takovouto pozornost si nesporně zaslouží, protože výkopům od vlastní branky (který následoval) se Sparta, jako standardní situaci, hodně věnuje a hodně z nich těží. Na zápas v Příbrami, kde první branku (a tudíž celkem důležitou) Sparta inkasovala po neodpískaném faulu na Sivoka, redaktoři asi zapomněli. Nejspíš opomněli i na sražení Meduny Kozáčikem v derby na Strahově, kdy se gólman Slávie dostal do souboje „trochu“ pozdě a netrefil vůbec míč, což v pokutovém území občas bývá odměněno penaltou. I tento moment znamenal zásadní promluvu do děje zápasu.
Cílem tohoto příspěvku ale není výpis křivd, kterých se kdy komu na hřištích dostalo. Snahou je spíš ukázka toho, že noviny jsou ne vždy spokojeny s realitou. Nikoho asi ani netřeba přesvědčovat, že ne s každým mužstvem a se všemi hráči novináři zacházejí stejně. Důkaz? Titulní strana s červenými vykřičníky je „výsadou“ pouze mužstva a hráčů Sparty. Titulky jako Poborského opět nevyloučili, Spartě opět pomohli rozhodčí apod. známe. Se stejnou intenzitou bití na poplach se ale ze stejného deníku nedozvíme, že třeba Baníku pomohla k výhře krajně diskutabilní penalta v nastaveném čase, nebo že Budějovice zachránil od porážky se Spartou neuznaný gól z neexistujícího ofsajdu apod. Ono jistě asi si každý spočítá, že titulní strana se „skandálem“ Poborský nebo Sparta přitáhne mnohem víc potenciálních zvědavců – kupců, než kdyby tam stálo jméno třeba Mácha (obránce Příbrami, který v posledním zápase se Spartou úmyslně dupl ležícímu Medunovi na koleno).
Vyvstává ale otázka, jestli se tímto výkladem a postupem takové periodikum nedostává na stejnou úroveň těch rozhodčích, kteří pískají podle toho, jak sami potřebují aby výsledek dopadl. Pánové jako například Procházka, Hartman nebo Mádl přitom rádi vyvolávají ve čtenářích Sportu dojem, že jim na odstranění nepravostí ve fotbale velmi záleží. Zdá se ale, že hodnotový žebříček nepravostí, mají tito pánové uzpůsobený k obrazu svému.

mauritius