Téměř na den přesně se mi po třech letech podařilo opět vyjet s fotbalovou reprezentací ČR na Euro (minulý výjezd byl 27. 6. 2021 do Budapešti, reportáž je asi někde na SF taky), a protože jsem už dlouho nic nepsal, a protože se asi hodně lidí nedostalo na Euro, ačkoli by chtělo (jednoduše proto, že nebyly lístky), pokusím se s Vámi podělit o předvýjezdové i výjezdové dojmy. Zase to nebude jenom o fotbale, ale i o pocitech, lidech, jídle, a tom, jaké to je fandit na stadionu, kde je téměř 50000 lidí, z toho skoro 40000 fanoušků soupeře, přičemž největším fanouškem soupeřova týmu je hlavní rozhodčí. Ale postupně.

Když jsem pojal myšlenku jet se podívat znovu na Euro (minule to bylo s tchánem, tentokrát s kamarády), první úkol samozřejmě byl sehnat lístky. Jediná možnost v tu dobu byla, přihlásit se do loterie, pořádané FA ČR. Domlouváme se s kamarády, a přihlašujeme se všichni, co by chtěli jet, pro jistotu dáváme přihlášku každý na všechny zápasy. Termín losování se blíží, napětí stoupá. Nakonec se jeden vyhrávající Hujer našel - já. A prý, že na ČR - vítěz baráže. Je to dobré, Euro uvidíme naživo, ale než stihneme cokoli domluvit, další e-mail od FA ČR - a prý chyba, ne vítěz baráže, ale Turecko. Další domlouvání, už jen kvůli tomu, že je to v týdnu, tudíž je potřeba vzít dovolenou, nakonec se ustanovuje tříčlenná skupina, jeden lístek prodáme. Vzali jsme vyšší než základní kategorii, to nás nezabije.

Hned rovnou bookujeme hotel na jednu noc, přímo u vlakového a autobusového nádraží (minule jsem jel na otočku s cestovkou, ale tam to moc jinak nešlo), za rozumné peníze, kousek od centra, se snídaní… Řešíme dopravu, nakonec cestu tam volíme nočním FlixBusem, který byl jednak za hubičku, jednak z posledních pěti míst byly tři dole u stolečku - za mě skvělé, ten klub anonymních klaustrofobiků nahoře, to na tak dlouhou cestu nemusím. Později v březnu se podaří koupit přes DB i vlak (normální, ne fanouškovský, tam furt byly nějaké problémy). Ihned, jak zjistíme, že se prodávají jízdenky, kupujeme odpolední spoj den po zápase, bez přestupu, cena není nejnižší, ale pořád to jde, když jsme pak viděli, za jakou cenu to nabízejí ČD (a navíc to začaly prodávat o cca 14 dní později), jsme rádi, že jsme všechno koupili hned. A když koncem května do aplikace dorazily vstupenky a tzv. FanPassy (což je hlavně jízdenka na MHD zdarma od 6:00 v den zápasu do 18:00 den po zápase), nic už nestálo výletu v cestě.

Je konec června, úterý večer, slunce pomalu zapadá, a z Florence vyráží přesně na vteřinu dvoupatrák směr Hamburg. Cesta je celkem v pohodě, klidná, jen na hranicích musíme ukazovat doklady (to bych pochopil), ale vyhánějí nás z busu (tomu nerozumí nikdo). Další zajímavost na cestě je v Berlíně, kde má ten spoj šest (!) zastávek, z čehož rostou i řidiči. Nicméně v Hamburku jsme přesně na čas, dáváme batohy na hotel, kupujeme snídani a vyrážíme na turistiku. Centrum, radnice, vyhlídková věž (výtahem J), přístav včetně projížďky lodí a ochutnávky místní speciality - sleď v housce. Byl výborný, dal jsem si tři porce J. Potom Reeperbahn, stadion FC St. Pauli, vedle kterého je oficiální fanzóna a pak metrem na hotel na krátkou pauzu.

Mimochodem, to FC St. Pauli v uplynulé sezoně vyhrálo druhou bundesligu, takže od nové sezóny bude v první. Je to taková hamburská Bohemka, na tribunách včetně kotle najdete různé lidi napříč celou společností bez ohledu na rasu, názor, politické přesvědčení, ale fandit celkem umějí, a s hnědou barvou nemá problém nikdo z nich. Mají velmi slušné počty i na výjezdy, v v Hannoveru (150 km od Hamburku jich bylo v uplynulé sezoně 19000. S ohledem na počasí (vedro jako víte kde), a docela nabitý program se už předem rozhodujeme, že vynecháme fanouškovský pochod a Český dům, takže někdy po půl sedmé vyrážíme ke stadionu HSV (jeden z tuším čtyř stadionů, na kterých se hraje Euro, aniž se tam hraje bundesliga (fanoušky HSV musel letošní výsledek St. Pauli obzvlášť potěšit :-P), ve druhé bundeslize skončili čtvrtí. Do této skupiny pak ještě patří stadion Fortuny Düsseldorf (ve druhé bundeslize třetí, nezvládli baráž), Schalke 04 a Hertha.

Ke stadionu se dostáváme kombinací příměstského vlaku a shuttle busu, organizace slušná, prohlížejí důkladně, ale opravdu pouštějí i malé powerbanky například, lístky pro oba kamarády mám v aplikaci já, není žádný problém. Jen ještě vystoupat tři patra do horního rohu stadionu. To by tak nevadilo, ale mohl by mi někdo vysvětlit, proč v horním prstenci stadonu nejsou toalety, a musí se chodit o patro níž? I v O2 areně umí udělat toalety v horním patře, a to má zhruba třetinovou kapacitu, než ten stadion. Na záchodech fronty, u občerstvení taky, obsluha jednak nestíhá, ale když vidím, jak točí pivo, je mi líto ostatních (já už nějakou dobu nepiju, takže to neřeším, a colu vždycky nějak dostanu). Nicméně mi to připomíná chaos na Letné, akorát je to větší chaos, protože je to větší stadion.

No nic, lidi na místech, úvodní ceremoniál, hymny, tu českou zpívá 10000 Čechů, tu tureckou celý zbytek stadionu (zbytek do celkové návštěvy jsou v podstatě skoro všechno Turci s výjimkou pár sponzorů, a semtam nějakého jiného fanouška. Chvíli po začátku zápasu se ukazuje, že má dvě hlavní „hvězdy“. Českého záložníka Baráka, který byl po 20 minutách hry na odstřel, protože stihl za těch 20 minut hry dvě žluté, a šel ven. To je přesně to, co v zápase o všechno potřebuješ. Druhý takový výlupek byl hlavní sudí, který stranil Turkům až moc okatě. Rozdal sice mrtě žlutých (proto je neuvádím ve statistikách, bylo jich fakt moc). Ale jinak pískal, no jako…. Novináři o tom co a proč bylo nebo nebylo z jeho strany, napsali dost, já jsem viděl jednak to, že chvíli po vyloučení Baráka nevyloučil Turka za šlápnutí kolíky proti noze, pouštěl Turkům drobné fauly, atd. Poločas ale přesto 0:0. Češi nefandí úplně špatně, jsme prý slyšet i v TV, ale ta čtyřnásobná přesila Turků je znát

Ve druhé půli hned z kraje dávají Turci gól, když Staněk střelu jen vyrazil, a na dorážku už neměl, protože se přitom zranil. Vůbec, Staněk a Hranáč, ti se povedli. Proti Portugalsku zařídili oba dva góly soupeře, no nic, hlavně, že se účastí na hřišti zvedla jejich cena. A jednička mistrů bundesligy v bráně se dostala na hřiště za tři zápasy na 35 minut, a druhý nejlepší stoper ligy po Krejčím (Panák) měl místo Eura dovolenou. Přitom se s Krejčím znají ze Sparty, ale asi brali radši hráče Slavie, aby byla na lavičce v to počasí taky trochu zima…:-P No nic, Češi i v deseti o chvíli později vyrovnávají, a ještě o chvíli později dávají druhý gól. Ten není uznán z důvodů, kterým asi rozumí pouze hlavní rozhodčí. Pak už to stojí za pendrek, a v závěru nás definitivně dorazil druhý turecký gól, což už teda byl úplně jedno, remíza by nám stejně nestačila, takhle jsme to konečně aspoň zkusili, tohle jsme měli předvést proti Gruzii, a možná by to dopadlo jinak. Těsně před koncem zápasu je kousek od nás k vidění drobné pošťuchování mezi Čechy a Turky, kteří si, bůhvíproč, kopili lístky do českého sektoru. Nicméně nakonec se pobratříčkují, div se k sobě nepřitulí, nevím, přitom pár vteřin předtím to vypadalo, že bude nějaký riot. Security na to nicméně jen koukala, asi se jim v tom vedru nechtělo.

Po zápase celkem plynulý (vzhledem k okolnostem) přesun k hotelu, krátké posezení, všude kolem Turci neskutečný bengál, troubení, skandování, ale nejsou nijak agresivní, neprudí. Pak do postele Ráno po zápase ještě krátká procházka, drobný nákup, a cesta vlakem domů, která se ze 6,5 hodin protáhla na 8, protože nejdřív přestala v tom vedru fungovat klima, a když jsme se doplazili do Ústí, vlak zrušili, a stejně jsme museli přestoupit. Ale aspoň v Ústí do vlaku, který najížděl, než na obrovském nádraží v Berlíně. Nicméně s 90 minutovým zpožděním jsme kolem 21 hodiny ve čtvrtek večer dorazili do Prahy. Až na ten výsledek to byl super výjezd s dobrými kamarády, další město, další turistika, ochutnávka místní kuchyně, další stadion (a zvenku druhý), a té troše komplikací na zpáteční cestě se už jen shovívavě pousměju. Koneckonců, fotbal je jen záminka J Tak kluci, díky (oni vědí, kdo), a třeba někdy zase někam, i když nehraje naše Sparta. A možná zase někdy i u mého reportu s těmi ostatními...

Jumbo1


ČR - Turecko 1:2 (0:0)

66. Souček - 52' Çalhanoğlu, 90+4' Tosun (Kökçü)

Sestava ČR: Staněk (55. Kovář) - Holeš, Hranáč, Krejčí - Coufal, Souček /C/, Barák, Provod (75. Lingr), D. Jurásek (81. M. Jurásek) - Chytil (55. Chorý), Hložek (55. Kuchta).

Sestava Turecko: Günok – Müldür, Akaydin, Demiral, Kadıoğlu - Yüksek (63. Yokuşlu), Özcan (46. Ayhan) - Güler (75. Tosun), Çalhanoğlu /C/ (87. Kökçü), Yıldız (75. Aktürkoğlu) - Yılmaz.

ČK: 20. Barák, 90+8. Chorý (mimo hřiště)

Rozhodčí: Kovács - Marinescu, Artene (ROU)

Diváci: 47683 (Volksparkstadion, Hamburg)



Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále

LETNÍ SOUTĚŽ SE SPARŤANSKÝM PIVEM

Trénink pro hráče i fanoušky

Vítězný ležák

Díky Láďo!

„Pro mě je důležitý, když si lidi dobře zafandí.“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - II.část

„Musíš chápat úplně všechny strany a jedině díky tomu jsi dobrý SLO“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - I.část

Tak og held og lykke, Brian! - poděkování Brianu Priskemu

My máme double, alééé! - shrnutí sezóny