Na ligového hráče to nikdy nebylo, a tak mám v lize ne něco „odehráno“, ale něco „odježděno“. Během roku a půl jsem byl s mým kolem už na polovině ligových stadionů a díky postupu do Ligy mistrů jsem si mohl dát další challenge – cyklo-trip na Champions League!

Když se po postupu přes Malmö blížil los, já i spousta známých a kamarádů řešila, na které zápasy se půjdeme podívat. Kolik budou stát lístky? Chytneme hvězdné celky? Anebo nějaké přijatelné, se kterými půjde urvat pár bodů? Já měl od začátku ještě jednu prioritu. Celky, které budou v rozumné vzdálenosti, a rozvrh zápasů tak, že bude počasí ještě vhodné pro cyklotoulky.

A myslím, že ti, kterým jsem to zmiňoval, to nebrali vážně: „jsi blázen!“ Jasně... něco jsem po ligových stadionech odjel, ale Liga mistrů na kole? No a přišel konec srpna a los nám kromě gigantů přidělil i Salzburg, Stuttgart a Rotterdam. Rychlý pohled na rozhození domácích a venkovních zápasů, napětí směrem k následující sobotě, a bylo to jasné. VfB Stuttgart – AC Sparta Praha, 1. října od 18:45.

Hned jsem rozjel algoritmy Mapy.cz a nejlepší trasy pro silniční kolo. Přibližně 480 kilometrů, to by šlo. Bylo jasné, že za dva dny to stihnout nepůjde, ale tři dny? To by šlo. Následně začalo zkoumání nejvhodnějšího rozvržení trasy. 190, 190 a 100 kilometrů? 160, 180 a 140? Do toho hledání levného ubytování po cestě tak, aby si člověk moc nezajel... Přeci jen při této vzdálenosti je každý kilometr navíc znát. Nakonec, i s ohledem na brzký start utkání, padla volba na nejdelší trasu první den – 185 kilometrů a dojezd až za hranice Česka, druhý den přibližně 164 kilometrů a poslední den okolo stodvacítky.

V průběhu dalších týdnů jsem pokračoval v cyklopřípravě, přidal jsem si výjezd do Hradce Králové a Českých Budějovic a průběžně zkoumal trasu, převýšení a cyklostezky v Německu. Jedna věc, která byla až do posledních dní otevřená, byla cesta zpět. Původně jsem plánoval se dopravit zpátky do Prahy FlixBusem, pak se ale uvolnilo jedno místo ve SpartaForever busu, a pohodlí nemuset se trmácet přes půlku Stuttgartu na místní nádraží zvítězilo.

Zde malá odbočka... Poptával jsem i přímo VfB ohledně možností uschovat kolo. A tamní manažer pro udržitelnost mi i odpověděl. Spadla mi čelist – parkoviště speciálně dedikované pro 400 kol, hlídané! To je paráda, kterou si v Praze můžeme nechat jenom zdát. Dříve bylo možné kolo zamknout v parkovišti pod Letnou, ale úžasné TSK od letošní sezony cyklostojany zrušilo s oznámením, že jsou jen pro VIP! Možná je tohle něco, nad čím by se mohli zamyslet i v kancelářích Sparty – mohli by si připsat body do ESG reportu.

Ale zpět k fotbalu, tedy cyklistice prozatím. Nadešlo 30. září a pro mě start po přípravách předchozích dní. Vycíděné a promazané kolo? Check! Powerbanka? Check! Pláštěnka na kolo? Check! Forma a zdraví? Tak napůl. Poslední dny mě trápil nějaký moribundus, ale nakonec přeci jen odezněl. A tak jsem se v neděli ráno vydal vlakem do centra a ke stadionu Spartičky. Zde jsem po chvilkovém přemlouvání ukecal vrátného, aby mě vyfotil na startu tohohle dobrodružství. První šlápnutí do pedálů a začal jsem ukrajovat kilometry. První stovka docela ubíhala. Super bylo, že jsem tuhle trasu moc dobře znal z loňského výjezdu do Plzně. Loděnice, Beroun, Kařez, Rokycany a... Plzeň. V ulicích už se to hemžilo fanoušky Viktorky, kterou čekal odpoledne zápas s Boleslaví – škoda že jsem se nestavil na zápas. Ta Vydrova bomba byla prostě parádní! Pokračoval jsem dál směrem na Rozvadov a největší stoupání dne, a průběžně sdílel momentky z cesty na Twitter (Sorry Elone, na X si nezvyknu...). V Rozvadově jsem mezi všemi kasiny hledal nějakou otevřenou večerku, abych si pořídil poslední české pivo na cestě. Hodné paní prodavačce mě bylo tak líto, s ohledem na zimu venku, že mi ke Kozlům přibalila zdarma i jednu Milku.

Po pár kilometrech už mě čekaly hranice, mávnutí policii kontrolující, jestli nevezu migranty na rámu, a byl jsem v Německu. Poslední kilometry už byly snadné a za hodinu jsem byl v penzionku malé vísky se zříceninou hradu na kopci zvané Leuchtenberg. Takové německé Rabí. K večeři jsem zbaštil Schnitzel se šunkou, sýrem a obří porcí hranolek a salátu. U piva jsem pak poslouchal večerní zhodnocení „průšvihu“ s Olomoucí pod taktovkou kluků ze Sparťanských novin. Ti přesdíleli moji cestu přes svoje kanály, a tak mi začal telefon od té doby pravidelně vibrovat kvůli notifikacím.

V pondělí budíček po sedmé, pár pracovních povinností na dálku, vydatná snídaně a šup opět do sedla. Čekalo mě dalších více jak 160 kilometrů, navíc v konstantním mrholení. Zastávka v krásném historickém městečku Sulzbach-Rosenberg mi dodala velice potřebnou dávku kofeinu na půli cesty do Norimberku. Do města, kde válí Michal Ševčík, jsem dorazil až pozdě odpoledne. Původně jsem chtěl jen profrčet, ale Sparta mezitím informovala, že je lepší mít lístek na úterní zápas vytištěný. Tak se šlo hledat tiskárnu. Povedlo se a za odměnu jsem si šel dopřát další dávku kávy. V místní kavárně pak mělo moje kolo první a poslední kolizi. Všechny BMW, Mercedesy i Volkswageny na silnicích se mi vyhýbaly obloukem, místní hipster mi ale do kola vrazil bez jakéhokoliv respektu. Bylo třeba máknout. Blížila se pátá hodina, a já měl před sebou stále 60 kilometrů. Tak jsem do toho šlápnul a kolem sedmé jsem brzdil u motelu u dálnice. Sportovně laděný pokoj, pizza z nedalekého automatu a pivo – co víc si přát. Přitom jsem se ozval Zajíci, Radiožurnálu a Nova Sport, kteří si mé cesty všimli a chtěli se se mnou spojit ve Stuttgartu. Vše naplánované, zbývalo už „jen“ 120 kilometrů.

Úterý, den zápasu! Den, kdy se Sparta utká s vicemistrem Bundesligy! Hned po probuzení jsem byl nervózní a možná i proto jsem v pokoji nechal sluneční brýle. To jsem zjistil, až když jsem byl několik kilometrů od hotelu. Mám se vrátit? Anebo pokračovat? Nakonec jsem zvolil druhou variantu. Jsou to přeci jen staré, polorozbité brýle. Co by se mohlo stát... Ouha! O pět kilometrů dál začal slejvák, takže jsem byl okamžitě promočený na kost. Postupně jsem kilometry ukrajoval, i počasí se zlepšilo. Navíc jsem projížděl opravdu malebnou krajinou. Jen ty kopce! Nohy už jsem pořádně cítil a mezi městy Murrhardt a Backnang mě čekal kopec, který už v navigaci budil respekt! A realita očekávání překonala – sice byly v okolí vodopády, ale silnice vedla kolmo na kopec při téměř desetiprocentním stoupání. Ale dal jsem to bez sesednutí z kola! Závěrečných 30 kilometrů bylo paradoxně nejhorších z celé cesty. Člověk sice cítil euforii, ale musel se zároveň začít prodírat jedním městečkem v okolí Stuttgartu za druhým. Semafory, přechody, semafory, přechody! No byl jsem rád, když jsem překonal poslední kopec před finální destinací a sjel ke stadionu a užíval si poslední metry při průjezdu alejí směrem ke stadionu.

Na místě jsem musel chvíli čekat na Vojtu Tichavu z Novy a kluky ze Zajíce. Holt kolo je rychlejší než auto. Obzvlášť v dopravní špičce před-zápasového Stuttgartu. Po “mediálních povinnostech“ a plácnutí s nespočtem fanoušků Sparty už jen převlečení do výjezdového trikotu, pohodlnějšího oblečení a šlo se na věc. Zápas jste určitě všichni viděli, takže jen stručně pár dojmů. Stánek u sektoru hostí fungoval skvěle! Velké množství fanoušků zvládal obsluhovat fantasticky, takže nikdo žízní či hladem netrpěl.

A samotný zápas? Klobouk dolů před domácími fanoušky. Jednou bych chtěl i na Letné zažít, že budou stát všechny sektory, nejen kotel. Sparťani fandili skvěle a napomohl tomu i výborný výkon kluků na hřišti. Pocity při trefě Kairinena mi připomněly ty z před rokem, když se z podobné pozice trefil Qazim. Ve druhé půli to byla bitva, boj, ale bod si vezeme! Neskutečné. Experti nás tipovali na bod dva, slávisti už se těšili na naši ostudu! A my se pereme o postup s jasně pozitivním skóre! Teď bychom mohli udělat bodík na City.

Zpět do reality... po zápase a děkovačce přesun k autobusům, kolo už spokojeně odpočívalo v kufru. Spát se při cestě do Prahy moc nedalo, ale to mě moc netrápilo a v půl čtvrté jsem byl tam, kde to pro mě před téměř třemi dny začalo – na Letné! Objednaný Bolt byl na místě hned a mohl jsem konečně zamířit do postele. S totálně odrovnanými kotníky a naprosto vyšťavený. Teď si dám na pár měsíců s výjezdy na kole pokoj. Ale kdo ví...

„Ty jsi blázen“, slyšel jsem v dalších dnech na konto výletu. Jsem... Ale “dal jsem to“!

Czechmate87





Co se aktuálně mezi fans děje?

Co u bedny nezažiješ…report z výjezdu do Stuttgartu

Už je to dvanáct let, nikdy nezapomeneme, Seniore!

Co týden dal a dá podzim 2024 (12. díl)

Harakiri v obraně a bodová pustina s Hanáky

Tohle se nepovedlo - report z utkání Sparta - Olomouc

Co týden dal a dá podzim 2024 (11. díl)

EXPEDICE STUTTGART - jednotný sektor

Nejspíš naposledy - report z výhry Sparty v Českých Budějovicích

Autobus 12. HRÁČE do Manchesteru

Jak přistřihnout býkům křídla - druhý report ze zápasu Sparta - Salzburg

Příležitost pro smoking - report z výhry Sparty nad Salzburgem v LM

Shamrock away - report z výjezdu do Irska za Spartou

Co týden dal a dá podzim 2024 (9-10. díl)

“Prostě tím žiju a je to pro mě zábava. A jsem rád, když lidi jezdí.” - rozhovor s Machym, I. místopředsedou Fan clubu Sparty a předsedou FCS Týnec n/S.