Mám opravdu moc rád českou kulturu! A pod tím slovem nemyslím na prvním místě Seiferta a Janáčka. Mám na mysli kulturu jako způsob života: jak a co lidi dělaj, jak se k době chovaj, jakým způsobem řeší věci. Češi, řekl bych, většinou nejsou žádná sluníčka: lidi tady nezpívají na ulici a někdy můžou působit trochu nedůvěřivě a odtažitě. Možná až suše a formálně (třeba ve vykání jsou Češi podle mě evropští přeborníci...) Emoce tady holt netryskaj v gejzírech, jako někde na jihu. Ale taky se tady nikdy příliš nepěstovali hromadné čistky ani válečná zvěrstva. Většinou se zkrátka věci řeší dost vpohodě. Jsem přesvědčen, že za tímto obdivuhodným českým balancem stojí ta naprosto nezdolná a velmi rozumná míra skepse, co jí má snad každý zdejší člověk v sobě zakódovanou. „Kdoví, jak to nakonec celý je a kde je pravda...“ A pokud ve vás neustále hlodá tenhle červíček pochyb, co člověk nasál už s mateřským mlíčkem, tak z vás těžko bude fanatik. Mnohem spíš si pojedete nějaké to „žij a nech žít“. Na druhou stranu zas ale budou lidi dost možná nepřetržitě remcat, i když si žijou jak prasata v žitě a ta sklenka jim pokaždé přijde spíš poloprázdná.

Nevím, jak vy, ale já si naproti tomu celý minulý týden přišel jako Andalusan, říznutý Sicilanem s babičkou z nějakého řeckého ostrova: vytlemený od ucha k uchu, nic na světě mě nemohlo rozházet, pořád slunce v duši. Vládci Prahy! Paráda, krása, nádhera – jak ten zápas nemám rád, tak o to větší úleva a radost to je, když to zvládnem! V telce jsem to viděl tak třikrát určitě, dokonce jsem si i zaplatil nějaký podcast, abych mohl poslouchat chválu Spartičky od všech těch expertů zleva zprava: jak já se v tom rád rochním! Inu, prostě fanoušek úspěchu se vším všudy!

Po Derby nikdo nepochybuje o tom, že do Liberce musíme: náladička jak víno, na sever pouhá hodinka a kousek, výkop až od 7 večer - okolnosti ideální k tomu, vyjet trochu dřív a udělat si fajn odpoledne. Dát si jídlo, pití a když bude počasí, tak se třeba i někam lehce podívat. Když je ta možnost a sejde se to, mám jenom málo věcí na světě radši. V Liberci jsem nikdy nestrávil delší čas, ale vždycky mi přišel jako docela fajn místo k životu – pod horama, velikost tak akorát, centrum žádná ruina – a to pití a jídlo taky umí. Začínáme v Radničním sklípku, moc pěkné pivnici s velmi sympatickým datem založení. Postavili ji tam čeští Němci, kteří, jak známo, v Reichenbergu tvořili ještě před 80. lety naprostou většinu a tak vypadá trochu jako nádražní hala. Dáme si něco do volátka a dvoje troje Svijánky (mají jich tam spoustu druhů, mně docela chutnala ta jejich „450“) a vydáme se na malý výlet na rozhlednu nad městem. Z udržované věžičky vykoukneme do kraje – pohled na blízký Ještěd je opravdu malebný. Procvičíme cestou „máme rádi Švédky...“ a já se v duchu sázím, jestli na tento můj oblíbený chorál večer dojde (jednu takovou „holku od Ještědu“ mám totiž doma). Do centra nás z kopečka sveze tramvaj a cestou lze obdivovat nejednu secesní perlu.

Pak ale už je čas jít za tím, co nás sem dnes přivedlo: zápas proti ligovému průměru, který ale je potřeba zvládnout a samo se to určitě neudělá. S Libercem máme bohatou historii bojů o mnoha kapitolách – nikdy to tady nebývá snadné, přesto nikdo z nás nepochybuje o tom, že to dnes zvládneme a odvezeme všechny body na Letnou. Oproti Derby nastupujeme s jedinou změnou: nehraje Víťas a po dlouhodobém zranění se nám vrací Elias Cobbaut. Z toho mála, co jsem zatím viděl, mi přišel docela fotbalový, tak jsem na něho zvědavý. Do zápasu bohužel vstoupíme tak nějak nijak a od začátku je jasné, že to dnes bude to klasické bolení břicha po hodování. Dřeváci v bílém nemají nějaké super šance, ale prvních 20 minut se hraje většinou na naší půlce. (Několikrát mě vytočí do běla to nové pravidlo o tom, že se ofsajd mává i píská až po akci – kdo tohle vymyslel a proč?!) Pak je trochu zatlačíme my, ale loženka taky žádná a to málo chytne Tomáš Koubek. Škoda, průběh hry totiž čím dál víc působí tak, že by dneska jeden fík mohl hodně znamenat. Liberečáci nejsou nastavení na žádný fotbal a našim chybí lehkost a nápady – všechno trvá o tu osudovou vteřinu dýl, než by mělo. Zbývá doufat, že pomůže individuální kvalita, nebo třeba standardka. „Času ještě spousta“ uklidňuju se v duchu. Co se supportu týče, tak ten, jako ostatně pokaždé (a jinak to snad ani nejde) kopíruje dění na hřišti. Sparťanů je v Liberci spousta – zaplníme celý sektor za bránou a na „protilehlé“ sedí taky spousta fandů ACS, ale má to celé jakoby zataženou ruční brzdu: speaker i bubeník se snaží, ale ne a ne se to rozjet... Dokonce se obávám, že ani ty „Švédky“ by to nerozbouřily, i kdyby na ně došlo.

Po přestávce vyběhneme beze změn – bohužel i beze změn v hlavách. Chápu, že se snažíme si trpělivě hrát to svoje a čekat na chybu, dnes večer je to však nemastné neslané bušení hluchého do vrat. Pak se odkloní i to štěstí a po nedůrazu v naší obraně a Asgerově teči dostáváme haluzáka na 1:0. Od soupeře nic vypracovaného, nicméně v 50. tečem a nic moc z toho, co jsem viděl doteď, mi nedává nějakou velkou naději na to, že bychom to tady mohli umlátit za 3 body. Náš realizák se i snaží do toho hrábnout: je docela často vidět hráče, jak si k lajně chodí pro pokyny, pak i prostřídáme, ale nikdo z nově příchozích žádnou živou vodu nepřináší. Možná tak překvapivý oblouček Rrahmaniho, který málem zapluje do vinglu. To je dnes ale žalostně málo a tak v Liberci po špatném výkonu prohráváme.

Jakkoli jsem už letošní sezónu odepsal a smířil se s tím, že letos titul neoslavíme, tak na takový výkon, jako v sobotu večer, se mi kouká hodně těžko. Zas a znova si uvědomuju, jak těžký to pro ty kluky musí být, mít hlavu pořád nastavenou a koncentrovanou – ale ve Spartě to holt jinak nejde! A určitě jsem viděl desítky podobných mačů, které jsme zvládli, i když jsme herně nebyli lepší – dnes večer to nestačilo. Ten morál tam prostě nebyl. Jsem z toho docela zklamaný a otrávený. Cesta domů probíhá docela v tichosti – v součtu celého dne jsme si dnes do puntíku prožili ono Gaginkovo „cesta na fotbal je furt fajn, tu zpáteční bych zrušil“.

Aby toho nebylo málo, je před námi reprenuda: o to dýl budeme muset poslouchat všechno možné mudrování a nimrat se v tom, jak a proč je všechno špatně. Pauza po venkovním Derby byla docela peklo – ale člověk si může aspoň otevřít nějakou tu knížku, na kterou se už tak dlouho chystá, nebo osázet předzahrádku kytkama. Pak přijede Plzeň, kterou musíme zmáknout, pokud chceme, aby z té sezóny bylo aspoň něco. Já vůbec nepochybuju o tom, že nastavení kluků bude po facce pod Ještědem zas takové, jaké má být. Ostatně – od toho ty facky jsou.

Všechno už to začlo dávno, před více než sto lety!

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

Co Rákosníček uvařit neumí - report z výhry nad slavií v DERBY

Poděkování - choreoaktivity Sparta Forever

Povedený výjezd jara do Olomouce - druhý report z utkání Olomouc - Sparta

Mají je opravdu všichni! - report z výjezdu do Olomouce

Lepší pozdě, nežli později - report ze zápasu Sparta - Dukla v Mol Cupu

Pánové, to nebylo dobrý…report ze zápasu Sparta - České Budějovice

Fanynka měsíce - Jitka - vlajkonoška FCS Žatec

Vyprodejme opět mušli v Olomouci!

Pro tři body do Karviné - report z výjezdu busem Fanklubu do Karviné

Optimisté, pesimisté, realisté - report z výjezdu do Karviné

Občas to musí bolet - report ze zápasu Sparta - Hradec

Král Jan je zpět. Díky bohu. - report z výjezdu za Spartou na Slovácko

Zase brzy nashledanou! - report z výjezdu za Spartou so Leverkusenu

Sparta B je taky Sparta, aneb Budějčáci zvykejme si - report z utkání Dynamo České Budějovice - Sparta B

Klíčit fotbalový život - report z utkání Sparta - Inter Milán v Lize mistrů na Letné

Fanoušek měsíce - Michal Krása

Pomáháme - Sanitka splněných snů

Gaginek: „Prostě k tomu jednou čuchneš a už jedeš :-)“