Život fotbalového fanouška letí jako splašený. Jeden ještě ani nestačí vstřebat zážitky z minulého zápasu a už je tu zase víkend a Sparta bude opět hrát. Borci v rudém jedou do Pardubic, kde završí základní část fotbalové ligy. A u toho nesmíme chybět. Posádka auta je ve stejném složení, jako při výjezdu do Chacharstánu, tentokrát ale volant vyšel na mě. Inu, co se dá dělat, nějak se s tím budu muset poprat. Velký pátek mě sice trochu vyděsil deštivým počasím, ale sobotní ráno vypadalo daleko příznivěji. Vše nasvědčovalo tomu, že by Bílá sobota mohla být zároveň sobotou krásnou, alespoň tedy co se počasí týče. Jestli to bude krásné i po stránce fotbalové, to se mělo teprve ukázat a popravdě řečeno, stoprocentně jsme o tom nebyli v autě přesvědčeni ani jeden, možná s výjimkou Honzíka.

Jak už jsem se mnohokrát zmínil, ve fanouškovském životě jsem neochvějným optimistou a na každé situaci se snažím najít něco dobrého. A tak je tomu i nyní. Vždyť si vzpomeňte, určitě to ještě všichni máme v paměti, jak jsme vloni a předloni touto dobou byli nervózní před každým zápasem Spartičky, jak jsme to prožívali a jak jsme se báli, že bychom snad o to první místo mohli velice snadno přijít. To letos je to naprosto jiné, klidné a bez nervů. Alespoň tedy u mě. Titul zcela zjevně míří do mordoru a mě je úplně fuk, jestli budeme nakonec druzí, třetí, nebo čtvrtí. Vždyť druhý v pořadí není stejně ničím jiným, než prvním poraženým, tak jakápak křeč a nač si nějak rvát žíly něčím, co stejně nemohu nijak ovlivnit. To ale samozřejmě neznamená, že bych snad našemu týmu nefandil v každém ze zbývajících zápasů ze všech sil. Akorát to napětí je tak nějak pryč.

Přiblížila se jedenáctá hodina a my, protože máme rádi, když je nějaká ta časová rezerva, vyrážíme směr Pardubice. Cesta tentokrát proběhla bez problémů, až tedy na finálovou koncovku. V městě perníku totiž probíhal půlmaratón a cesta, která mi byla nabízena navigací a kterou jsem se potřeboval dostat ke stadiónu byla uzavřena. A aby toho nebylo málo, tak v místě začátku uzávěry stál nepříliš bystrý městský četník, který organizoval dopravu. Rozhovor s ním probíhal asi v tomto duchu. Četník: „Tudy nemůžete projet.“, Ivoš: „Potřebuji se dostat k fotbalovému stadiónu, kudy mám jet?“, četník: „To jeďte za tím autem, co bylo před vámi. Těm jsem to vysvětlil.“, Ivoš: „Tak já mažu, aby mi neujel“. Rychle jsem šlápl na plyn a hurá za Oktávkou přede mnou. Zajeli jsme za první roh, za druhý a můj vodič zastavuje u chodníku. Jdu se zeptat co se děje a dozvídám se, že rada, kterou od četníka dostali, byla opravdu za všechny peníze a že si musí poradit sami a cestu nějak najít. Mě se ale už nezbavili, když se znovu rozjeli, tak jsem okamžitě startoval za nimi a udržel se v závěsu celé ty dva kiláky, které mi zbývaly do cíle cesty. Dokonce se mi podařilo najít parkování přímo u stadiónu a my mohli vystoupit a razit na fotbal.

Ze sobotního výletu za Spartou jsem si odvezl silně smíšené zážitky a pocity. Asi bych nejprve začal těmi pozitivními. Předesílám, že nevím jak to bylo s občerstvením u sektoru pro hosty. Vstupenky jsme měli na protilehlou do sektoru C1 a tady to byla opravdu bomba. Ještě před vstupem do areálu několik stánků, lavic a stolů, dále pak stan s další možností zakoupení občerstvení a možností si nakoupené produkty zkonzumovat jako člověk, v sedě u stolu. Navíc, nabídka byla opravdu solidní. Co jsem viděl, tak mimo tradiční klobásy, opékané na dřevěném uhlí, byla v nabídce i pizza, vepřové či kuřecí trhané maso zapečené v nějaké placce a přímo na stadiónu jsem viděl i uzeninu v bagetě. K pití pak pivo Perštejn 10 a samozřejmě různé nealko. O pochutinách jako jsou brambůrky, tatranky, tyčinky a podobně, se vůbec nemusíme bavit. Je mi jasné, že servis pro kapacitu 4600 nebo pro více než 18 tisíc diváků je rozdíl, nicméně, i když to píšu nerad, v tomto punktu by se na Spartě mohli od Pardubic hodně učit.

Pojďme ale k fotbalu, kde už to takové hody nebyly. Škoda, že tolik dobrot jako u stánků, jsme nedostali od hráčů na trávníku. Co tolik dobrot? Naši fotbalisté, s vydatným přispěním domácích, nám servírovali po celých devadesát minut opravdu nechutnou dietu. Přitom, když jsem si hodinu před úvodním hvizdem rozklikl na mobilu sestavu, tak jsem suše konstatoval, že to s tím materiálem, který má Lars k dispozici, asi lépe složit nejde. A výsledek? To měl být duel účastníka LM s týmem, který by byl favoritem na padáka, nebýt v té lize ještě jedni větší zoufalci? Když to podám velice kulantně, tak bych mohl napsat, že výkon hráčů opravdu nebyl dobrý a z toho, co na hřišti předváděli, bolely diváky oči.

Popisovat nějak podrobně to, co se na place odehrávalo, snad ani nemá význam. Někteří čtenáři tu frašku viděli přímo na místě, jiní v televizi a ti, kteří ten skvost neměli možnost shlédnout, si o něm určitě už nějaké informace přečetli. A přitom to nezačalo úplně marně. V šestnácté minutě vyslal Krasoň pas na Kuchtiče a král Jan tentokrát tutovku nezazdil. Vedli jsme 1:0 a mohli jsme být trochu v klidu. Jenže, jako už kolikrát, kvalita našeho výkonu začala postupně upadat. Kolikrát jsem jenom nevěřícně kroutil hlavou nad tím, co tam ti kluci předváděli. A o záživnosti hry v první pětačtyřicetiminutovce možná nejvíc vypovídá to, že poměr střel na branku byl 2:1 pro domácí. Zkrátka festival útočného fotbalu.

Věřil jsem, že se to po přestávce přece jen změní. Tohle určitě nemůže být ten pravý obraz fotbalové Sparty. Ke změně sice došlo, ale k lepšímu to z mého pohledu rozhodně nebylo. V 64. minutě sice Kuchta zvýšil po pěkné přihrávce Vydry na 2:0, ale do šancí se stále více dostávali domácí. Ti ale předváděli, jak se i sebevětší příležitost dá v pohodě zazdít a dokazovali, že na ligové skoro dno po právu patří. Kam ale patří se svým výkonem Spartička, to se opravdu neodvažuji napsat. Utkání nakonec vyvrcholilo tak, jak neodvratně muselo. Pardubickým hráčům se podařilo snížit a my, fanoušci hráčů v rudých dresech, jsme dostali možnost se tu čtvrthodinku, která zbývala do závěrečného hvizdu, klepat o výsledek. Smutný stav. Ale co už, nezbývá než doufat, že to bude příště lepší. Akorát se stále častěji přistihnu při hříšné myšlence, že se docela těším, až tahle nepovedená sezóna konečně bude minulostí.

Ave Sparta


Ivoš


Co se aktuálně mezi fans děje?

Fanoušek měsíce - Sektor

Radosti života - report z utkání Sparta - Mladá Boleslav

Klasický obrázek - report z utkání Sparta - Teplice v Mol Cupu

Bod je málo, ale zasloužili jsme si víc? - report z výjezdu do Ostravy

Nedělá mi to dobře - report z utkání Sparta - Plzeň

SPARŤANSKÉ PIVO - TRIKOLORA

Fanoušek měsíce - Karel z Týnce nad Sázavou

Třetí bod - report z výjezdu na hokej do Třince

Nejdřív jih a pak sever - report z výjezdu do Liberce

Co Rákosníček uvařit neumí - report z výhry nad slavií v DERBY

Poděkování - choreoaktivity Sparta Forever