Po vyložených průšvizích nebo velkém zklamání mám nejradši, když se zase co nejdříve hraje. A trapná čtvrteční ztráta vyhraného zápasu s Lillestrømem pro každého z nás určitě byla jedním nebo druhým. Už v neděli je na programu výjezd na Baník a já tak neváhám.

Sparta v Ostravě je velká klasika - píšou se o tom písničky, točí filmy. A pestré osazenstvo výjezdového vlaku, který v neděli vyráží z Prahy, tomu odpovídá: směs mladých kluků a holek, co teprve získávají ostruhy, zasloužilí výjezďáci a výjezďačky, co je potkáte samozřejmě a všude, ale i takoví, kteří dnes kolikrát už ani tolik nejezdí, ale Ostravu si ujít nenechají, nepřehlédnutelní jsou pak devadesátkoví fans třetích poločasů, co zažili všechny ty šarvátky, co jich bylo, ale zejména velká hromada normálů, kterým prostě jenom ten čas stojí za to. Spojení s Ostravou se v posledních letech sice výrazně zrychlilo, ale pořád je potřeba počítat s tím, že na cestách člověk stráví celý den. Podle předpovědi to ale vypadá na příjemný podzimní neděli, takže aspoň že tak.

Ráno vstávačka, což není úplně víkendová idylka, ale já si v tomto ohledu opravdu nemám na co stěžovat: když vlak v 8 ráno vyráží z Prahy, tak spousta přespolních v něm už za sebou má těžké kilometry. Na jednotlivých nádražích pak nabíráme další fandy a fanynky ACS z Čech a Moravy. Tu a tam pár členů výpravy taky vytrousíme, ale to holt ke koloritu výjezdu na Baník už taknějak patří. Do Ostravy dorážíme těsně před polednem a přímo na perónu se poladí pár chorálů na pozdrav. Zvlášť v podchodu se zvuk hezky nese. Jak bývá zvykem, čeká na nás odvoz a doprovod oficiálních složek. Náš příjezd připadá místním orgánům příliš brzký a tak nás organizovaně odvezou do Vítkovic k radnici, kde je pro nás (a jen pro nás) rezervovaná hospoda. Vše za neustálého dohledu konfliktních i antikonfliktních týmů - žádný rozruch ale k vidění nikde není. Když se cestou autobusem podivujeme nad tím, že někdo v Ostravě přenechá svojí hospodu sparťanským fans na výjezdu, náš doprovod odvětí, že “už je jedno, jestly tam maj vas nebo havyřskou svadbu”.

Dostat se k chlazenému nápoji v podniku poctěném návštěvou stovek ACS není úplně jednoduchá věc a tak to ani nezkouším - venku panuje opravdu krásné počasí a tak si ho užívám. Kdoví, kolik takových dní ještě letos bude. Nějaké 2 hodinky před výkopem pak nasedáme do našich zájezdových busů a jede se ke stadionu. Po klasické prohlídce (nijak extra přísné) měním dle instrukcí připravené tříkilo za speciální výjezdovou šálu. Myslím, že se povedla.V sektoru pak na sedačkách čekaj na svou chvíli pláštěnky v ACS trikolóře.

Není asi ani třeba říkat, kde se místní klub poslední dvě sezóny nachází - vloni baráž, letos to zatím nevypadá na lepší. Nicméně, který soupeř je vhodnější ke vzkříšení, než nenáviděná Sparta z Prahy? Navíc když, jak víme sami nejlíp, má ta kráska z velkoměsta svých problémů až-až. Vzhledem k papírovým předpokladům mě, přiznám se, trochu překvapí, že má v neděli být plno. Vím, že nás nečeká nic jednoduchého - ale to ostatně spoustu posledních sezón už nikde v lize. Na rozdíl od posledního zápasu v EL v neděli trenér v sestavě nevymýšlí žádné veletoče a posílá na plac rovnou to nejsilnější, co je k dispozici. Před výkopem proběhne vzpomínka na zesnulého Luďka Mikloška (zemř. 14.9.2026). Pěkné, že se pro tu chvilku odložila řevnivost mezi fans a společně jsme “Big Ludovi” zatleskali. Ostatně, i já ho měl v pokojíčku se lvíčkem na prsou.

Podle očekávání na nás Baník nastoupí - klasicky nažraný syrovýho masa ví, že pokud chtějí dnes uspět, tak musí především rubat. Už v 8 minutě dostáváme góla z tečované střely, ten však neuzná VAR kvůli ofsajdu. Uuuf…! Dále se odehrává většinou boj, zajímavé akce domácích chodí hodně přes Mártyho Suchomela, který opět nehraje “na svým”. Po půlhodině hry ale málem uhodí na druhé straně, když Brunes sám peláší na gólmana, zvládne i kličku, ale nezvládne zakončení a Jedlička ho vychytá. Doháje! V zápase, který v té současné konstelaci může klidně být o jednom gólu, musíš z tohohle prostě dávat! Všichni ale víme, že Jonatan holt není vpohodě. Celkově je obrázek zápasu, řekl bych, podle očekávání: Chachaři jsou viditelně o level horší hráči, ale dávají tomu všechno, naši hrajou tu svou divnou profesůru: bez tempa, bez pohybu… Do kabin se jde bez branek.

Náš sektor zaplněný a atmosféra není špatná, ale proti plnému stadiónu Chacharů sledujících nejlepší výkon svého týmu za poslední 2 sezóny je to složité. Tady bychom asi potřebovali podpořit my od těch na hřišti - a to se teda moc neděje. Na každém výjezdu do Ostravy až masochisticky vyhlížím, jestli ta místní nenávist bude pořád stejně přítomná. V mých očích je to takový barometr velikosti. Přijde mi, že opravdu velký klub se pozná i podle toho, jak mocnou zášť budí u svých rivalů. Možná až jednou Chacharčata přestanou vyrůstat s tím, že když budou zlobit, odnese si je zlý Sparťan, třeba začnu být nervózní z toho, jestli je ACS pořád největší klub v zemi. V neděli jsem si však potvrdil, že v tomto ohledu můžeme být úplně v klidu.

Z čeho nemůžeme být v klidu je skóre na tabuli. Tam je furt 0:0 a obraz hry se jen lehce mění v tom, že domácím přecejen postupně dochází. Není divu: to tempo z první půle nešlo vydržet. Od našich to ale taky není žádný festival. Jak už jsem psal, tak rudí jsou lepší fotbalově a jak ještě zvládnou uhájit balon proti třem v bílém, proti pěti už to fakt nejde… Takový pocit z toho zápasu aspoň mám já - a člověk nemusí mít áčkovou licenci, aby si uvědomil, že když jsou 3 Chachaři nalepeni na jednom našem, tak někde někdo musí být volný. Je? A pošle mu to někdo? V neděli odpoledne bohužel takřka neřešitelné otázky. Pořád se to hraje dozadu, na jistotu, bez momentu překvapení. Jakés-takés oživení přináší až hráč č. 31, který posílá alespoň ostré centry do vápna. Bude to stačit? Už je sice jasné, že to nebude žádná drtivá výhra, jeden usmolený fík by pořád znamenal alespoň ty 3 body, pro které jsme přijeli. V 83. se naši řítí do brejku 4 na 2 (!!!), naneštěstí Mercado chce být za hvězdu, veme to na sebe a sice nevystřelí úplně špatně, Jedlička ho vyčape. Doháje! To ale netuším, co nás čeká za malou chvíli: v 89. pošle hráč č. 31 ostrý centr ze strany, na který si dobře naskočí Matyáš Vojta, ale asi ze tří metrů ho nezvládne poslat líp, než do břevna prázdné kisny. V tu chvíli nemám vůbec slov, ruce už nad hlavou… A tak v dýmu z našeho sektoru mizí další 2 body. Když hráči přijdou poděkovat pod sektor, potlesk je hodně řídký.

Na zpáteční cestě se dávám do řeči se známýma - často lidi, bez kterých Sparta nehrála zápas už desítky sezón. Pochopitelně u všech je cítit zklamání a frustrace z další debilní ztráty (bez ohledu na to, že se den předtím tratilo i u trati, ale o to debilnější). Co mě hodně mrzí, je chřadnoucí důvěra v to, že Spartu se současným realizákem čeká nějaká lepší budoucnost. A jistě, stovky zápasů ani tisíce kilometrů nikomu nedávaj patent na nic - u mě to má ale mnohem větší váhu, než síťové mudrování. Já sám zrovna v tomhle nejspíš nejsem měřítko - přiznávám, že jsem ohromný “dávač času” (říkejte si klidně “naiva”, neberu to nijak zle) a když to lehce přeženu, být po mém, tak u nás pořád sedí Venca Jílek s tím, že “příští sezónu už určitě…” Rozhodovat bych to nechtěl. Tak ať už se zase co nejdřív hraje!

Se Spartou projezdíme celý svět

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

Rád bych se domů z Letné vracel s úsměvem...report z utkání Sparta - Lillestrøm

Tanec mezi vejci - report z tkání Sparta - Pardubice

Fanynka měsíce - Pája z FCS Opolany

Už je to čtrnáct let, nikdy nezapomeneme, Seniore!

Návrat po letech - report z výjezdu do Olomouce

Díky Jennifer Lopez opět v Arménii - report z výjezdu za Spartou do Arménie na EL

Nejasná předpověď počasí - report z utkání Sparta - Jablonec

Letecký speciál do Athén

Nejhorší start do ligy za posledních třicet let - report z výjezdu do Hradce za Spartou

Využití peněz ze sbírky na choreo