Kolikrát se to už Spartě stalo? Získala drahou posilu schopnou splnit náročná očekávání sparťanských fanoušků i klubových bossů. Hráč, jež ve svém dosavadním působišti plnil roli hvězdy stoupající ke slávě, se však v rudém dresu nečekaně zadrhl a nuceně se stěhoval z Letné nejen vinou svou, ale i vinou častého střídání trenérů, z nichž každý sázel na jiného hráče. Jednoduše řečeno. Když se fotbalista hodil jednomu kouči, ten další už sázel na úplně opačný typ. Vzpomeňme snad jen na některá jména. Milan Pacanda přišel z Brna jako superstřelec s talentem od Boha, nakonec ale nepozorovaně zmizel v Innsbrucku. A nebo Igor Gluščevič. Černohorský útočník se v Čechách neaklimatizoval a raději po roce zvolil cestu nejmenšího utrpení – fotbalista s nálepkou kanonýra zamířil do Portugalska.
Naštěstí nejsou jen špatné nákupy, ale i ty vydařené. Tím nejčerstvějším je zimní posila Tomáš Řepka. Tvrdý obránce se nabažil zahraničního angažmá a zatoužil po návratu domů. Pro svůj návrat si vybral Spartu, v níž hrál před svým odchodem do Florentiny. Pro letenskou obranu, připomínající na podzim spíše děravé síto než kompaktní defenzivu kralujícího mistra, je Řepka sesláním z hůry. Sebevědomí a zkušenostmi nabitý bek je pro tápající tým platným pomocníkem. I v době, kdy se nedaří, dokáže mužstvo podržet, neskolí ho první porážka. Do Sparty s ním přišla pověst drzouna, pro kterého upřímnost není cizí vlastností, červené karty sbíral jako houbař hříbky po dešti. Ale pozor! Tomáš Řepka dospěl do velkého hráče, ve Spartě se zatím drží. Pokud bude takhle pokračovat dál, umlčí i ty nejzarytější pochybovače, kteří od začátku nevěřili, že návrat do české ligy zvládne.

Naty