Začnu výmluvnými čísly: 2000/01 – 4549, 2001/02 – 4722, 2002/03 – 3899, 2003/04 – 4827, 2004/05 – 3840, 2005/06 – 4121. Na první pohled tyto čísla až tak moc neříkají, ale po pečlivějším prozkoumání každý pozná, že se jedná o průměrné návštěvy na našich ligových fotbalových stadionech. Docela hrůza, nemyslíte? Vždyť i hokej již v některých sezónách trumfnul fotbal a přilákal na své stadiony více fanoušků. Můžeme tedy hledat, kde je zakopaný pes a co je příčinou úbytku lidí ze stadionů. Korupce? Ale kdepak! Korupce tu byla i za komunistů a stejně na ligu chodilo daleko víc diváků. Násilí na stadionech? Ale jděte! Páni od policie vypráví, jak stoupá brutalita na fotbalových stadionech a přitom opak je pravdou. Kde jsou doby, kdy po sobě fanoušci házeli sedačky skoro při každém utkání? Myslím, že násilí na stadionech pomalu ubývá a to je jen a jen dobře.

Tak že by to byla kvalita ligy? To bude ono! Nedostatkovým zbožím z pohledu českého fanouška je celková neatraktivita naší ligy. Zápasy se hrají občas na zelené trávě, občas v blátě, někdy na sněhu. Ještě, že už se liga nehraje na škváře! Změny termínových listin na poslední chvíli jsou také asi oblíbenou hrou. Páni zodpovědní za termínovou listinu si s termíny utkání hrají jako „škatulata, hejbejte se!“ a fanoušek aby byl kolikrát Sherlock Holmes, aby si zjistil, kdy hraje jeho oblíbený tým. Každý fotbalista, který umí z první nahrát spoluhráči a neohrožovat přitom domy kolem stadionu či diváky na tribunách, odejde při první možné nabídce do zahraničí, s tím se musíme smířit. Liga tak pomalu ale jistě uvadá a mě napadá otázka, jak dostat lidi zpět na stadiony? Kvalitou nemáme šanci. Než dozraje doba, kdy velká fotbalová jména budou chodit hrát do České republiky fotbal, budeme my všichni když ne v rakvích a urnách, tak zajisté dědečky a babičkami.

Ale možným řešením by bylo zavést po vzoru hokeje i v naší nejvyšší fotbalové soutěži systém Play-off! Každý si hned řekne, že už takhle 30 zápasů za sezonu stačí a ještě, aby k tomu přibylo play-off. Ale kde je napsané, že by ligu muselo hrát 16 týmů? Naše republika je příliš malá na to, aby její první fotbalovou ligu hrál tak vysoký počet týmů (některé jsou tam úplně zbytečně).

Teď budu trochu počítat. Když snížíme ligu na 12 účastníků a bude se hrát systémem doma-venku, odehrají mužstva v základní skupině 24 zápasů. Jelikož na podzim nás některá mužstva zastupují v pohárech, můžeme počítat, že by se na podzim odehrálo jen o víkendech 17 kol (jako se to navrhuje v plánu na příští sezonu). Na jaře jsou naši zástupci v pohárech jen zřídka, už by se mohlo hrát systémem neděle – středa – neděle. Těch zbývajících 7 jarních kol bychom měli z krku během března a v půlce dubna by mohlo začít již zmiňované Play-off. Hrálo by ho 8 nejlepších mužstev ze základní části, zbylé 4 týmy by hrály jednokolovou baráž o 2 sestupující místa. Série by byly hrané na 3 vítězná utkání, z čehož plyne, že tým, který se dostane do finále, by za celou sezonu odehrál 39 ligových utkání (kdyby každou sérii vyhrál 3:2 na zápasy). Když do toho přičteme, že by se finalista dostal i do finále národního poháru, celkem by odehrál tento tým 44 mistrovských utkání. Že je to moc? Podívejte se, kolik se zápasů hraje v Anglii! Nejen, že v lize odehrají každý 38 zápasů, ale navíc tam mají ještě dva poháry. Ligový a F.A. Cup. Průměrný tým, který se dostane do čtvrtfinále, odehraje během takovéto sezóny stejný počet zápasů i víc.

Z mého hlediska by zavedení systému Play-off zatraktivnilo o trochu víc naší ligu a hlavně ve vyřazovacích bojích by dostala nový nádech, který by přivábil fanoušky na tribuny a konečně by se zvedl tak žalostný průměr diváků na utkání. A pak už nebudeme muset závidět pravidelně vyprodané stadiony hokejistům. Nemyslíte?

BRBLI