Svůj report z výjezdu do jihočeské metropole jsem nemohl pojmenovat jinak, než přepisem pokřiku nemalé skupiny fanoušků domácího klubu, který zpívali pokaždé, kdy Karel Poborský vyškolil některého z našich hráčů. A skutečně, jen díky "našemu" vládci mají budějovičtí fandové každé kolo možnost vídat v dresu svého klubu tohoto fotbalového génia, který bude ještě pěkných pár let o třídu převyšovat všechny ostatní ligové fotbalisty. To my jsme svého bývalého kapitána viděli ve středečním utkání poprvé, a naštěstí i naposledy v letošní sezoně. Do města Budvaru jsme přijeli s jasným cílem, kterým byl export tří bodů. Jedině ty by nám totiž při předpokládaném vítězství Sla*ie nad Plzní pomohly zachovat reálnou naději na zisk titulu. K hezkému stadionu na břehu Vltavy přijíždíme asi hodinu před utkáním a všichni věříme, že Spartička naváže na vítězné utkání s Teplicemi a dá tak najevo, že titul skutečně chce.

Michal Bílek musel pro tento zápas počítat s absencí vykartovaného Radko Zabavníka, ze stejného důvodu nemohl nastoupit ani Pavel Horváth. Šanci tak dostal poprvé po návratu do Sparty Pavel Mareš. Do základní sestavy se pak vrátil Daniel Kolář, jemuž uvolnil místo Tomáš Jun. Začátek utkání byl z naší strany skvělý, první desetiminutovka se odehrávala jasně v režii hráčů v bílých dresech, zejména Marek Kulič a dvojice Zdeněk Pospěch, Dan Kolář předvedla několik pěkných momentů, ovšem bez gólového efektu. Postupně se však začala karta obracet, domácí na hřišti dostávali čím dál víc volného místa a postupem času hráli už jen oni. Snad jen naprostá neschopnost domácích útočníků proměnit i ty nejvyloženější šance a výborný Jaromír Blažek způsobily fakt, že do kabin se odcházelo ještě za bezbrankového stavu. Asi každý divák na Eon Stadionu však tušil, co bude následovat ve druhé půli. Tady by nepomohl ani zázrak. Když už jsem u diváků, je sice pravda, že bylo téměř vyprodáno, ale jako doma se museli cítit spíše naši hráči. Jediná aktivita domácích fandů bylo tleskání při standardních situacích, konané navíc jen v případě, kdy je k tomu vybízel hlasatel. Do druhé půle naskočila Sparta v nezměněné sestavě, a jen po několika desítkách vteřin hry přišel podle mne rozhodující moment utkání. Ani jsem nepostřehl, který z našich hráčů vyslal pěknou přihrávku na Karola Kisela, každopádně ten dostal míč do pozice, ze které stačí prakticky jen trefit branku. Netrefil... A za chvilku zákonitě musel přijít trest. Pavel Mareš, na kterém je obrovsky znát zhruba devítiměsíční herní výpadek, je obrán o míč Karlem Poborským, a následnou akci zakončuje nechytatelnou střelou Jaroslav Černý. Na vše, co se dělo od této chvíle až do konce utkání, se budu snažit co nejrychleji zapomenout. I když, jak nad tím tak přemýšlím, já bych si takhle nějak zápasy Sparty představoval. Hra na jednu branku, bezchybná obrana, parádní technické kousky a zoufalý soupeř. Má to ale jeden malý háček. Sparta by měla být na druhé straně barikády, než tomu bylo včera. A do toho všeho se mezitím dozvídáme smutnou zprávu o odchodu Krále Andreje do fotbalového nebe...

Druhý a zaplaťpánbůh i poslední gól přidal asi deset minut před koncem sám velký Steve. Nebudu dlouze přemýšlet, jakými slovy jeho show popsat, mělo by stačit konstatování, že se za "postSMSkovou" dobu ani trošku nezměnil. Jó, takového hráče vidět opět v rudém dresu, toho se asi pěkných pár let nedočkáme.

Po takovýchto zápasech bývá na pořadu dne všechny hráče jak se patří zkritizovat, nenechat na nich nit suchou. Já to však udělat nemohu. Oni dřeli, moc chtěli s utkáním něco udělat, nikdo nic nevypustil, ale vše s nulovým efektem. Rovněž Michal Bílek s Horstem Sieglem zkoušeli možné i nemožné, dopadli však stejně. Když včera odešel Franta Straka z Innsbrucku, za normálních okolností bych všude vyvolával jeho jméno a představoval si jej opět na naší trenérské lavičce. Ale vím, že to by nic nevyřešilo, na lavičce problém není, ten pes bude zakopán někde jinde. My, fanoušci, to místo známe už dlouho. I příznivci soupeře dali ve středu jasně najevo, že moc dobře ví, komu vděčí za možnost vychutnat si výhru nad Spartou. No a zatímco onen sparťanský kat se nám směje do očí a pravým Sparťanům rozdává ze svého neotřesitelného teplého místečka milionové pokuty, třeba takový Vašek Drobný, který by pro Spartu i dýchal, trpí kvůli jedné hrubce v B týmu.

Vše je tedy naruby, ale stále jsme SPARTA, my se z toho dostaneme.

Moje přání je jediné - vyhrajme titul pro Andreje!


alvaro_recoba



Statistika zápasu:

SK Dynamo České Budějovice - AC Sparta Praha 2:0 (0:0)

Branky: 56. Černý, 79 Poborský

Rozhodčí: Královec - Wilczek, Chytil
ŽK: Mrkvička - Mareš
Diváci: 6 678

Sestava Českých Budějovic: Z. Křížek - J. Plocek, D. Horejš, D. Homoláč, J. Kladrubský - K. Poborský, M. Žižka, L. Volešák, J. Černý - V. Mrkvička (89. J. Peroutka), I. Táborský (73. J. Hrbáč). Trenér: Cipro

Sestava Sparty: J. Blažek - Z. Pospěch, T. Řepka, M. Kadlec, P. Mareš - D. Kolář (57. J. Ančic), K. Kisel, L. Hušek (66. T. Jun), M. Matušovič - M. Kulič (87. J. Rezek), L. Došek. Trenér: Bílek