Mizérie Sparty trvá již bez mála dva a půl sezóny a nic na tom nezmění ani případné vítězství v derby ani titul, o který, i přes příšerné výkony, Sparta souhrou náhod stále ještě hraje. Začít musím již před Vánoci roku 2004, kdy nám Křetínský připravil první "dáreček" ve formě vyhazovu Franty Straky. Nebudu polemizovat coby kdyby. Skutečnost je pouze to, že vyhodit trenéra, jehož tým vede ligu o 9 bodů je přinejmenším nestandardní. Příchod jeho nástupce Hřebíka nesla velká část sparťanské veřejnosti s velkou nelibostí a hra jakou začala Sparta pod Hřebíkem předvádět tuto nelibost ještě eskalovala. Titul v sezóně 2004/2005 Sparta získala díky Strakovi, nikoli Hřebíkovi. Ten uhrál za patnáct zápasů jen dva body navíc. Pak už vše získalo velmi rychlý spád. Příšerný začátek následující sezóny, pověstná sms Křetínského Karlovi a následně po dvou dalších zápasech odchod nenáviděného Hřebíka. Jako první spasitel byl angažován Stano Griga.

Ten začal Spartu učit hrát na tři útočníky, na což neměl správné typy hráčů (viz vysunutí Pospěcha na hrot) a když přišel na to, že to nebude fungovat a vrátil se k obvyklému rozestavení 4-4-2, bylo už pozdě a mohl si balit kufry. Jako spasitel č. 2 přišel Michal Bílek. Nikdy jsem ho moc nemusel už jako hráče, ale doufal jsem v jeho tvrdost, která ty naše primadony srovná. Jaký je stav nyní víme. Zatím se mu to nepodařilo a mám obavu, že ani nepodaří.

Tolik rekapitulace. Během uplynulého období sparťanská obec již mnohokrát doufala, že horší to již být nemůže. Zatím jsme byli nuceni vždy si přiznat, že tam kde jsme, není dno, ale že můžeme klesnout ještě níže.

Pokusím se identifikovat důvody, které nás, dle mého názoru, do tohoto stavu přivedly. Za prvé je to nekompetentnost vedení klubu. Mladičký právník, který je bezradný z toho, že hráči nemají software, který, když nehrají, jak mají, by se dal upgradovat(to je jeho autentický výrok na jedné business akci), těžko může kvalitně řídit fotbalový klub. I přes četné naděje nás fanoušků nepřinesl zlepšení ani Pepa Chovanec. Za druhé práce hráči. To je téma, které mi pije krev asi nejvíce. Jak může náš odchovanec Pudil, který už je v reprezentaci říct, že je rád, že ve Spartě není, protože by mu stejně nedali šanci. Proč musím poslouchat, jak Kopic hraje v Bolce dobře, že je nadějný a přitom sledovat jak Bílek nesmyslně skládá obranu na každý zápas jinak. Vůbec našich odchovanců běhá v jiných mužstvech celá řada. I Rajnoch býval náš. A za třetí Bílek asi tak tvrdý jak se dělá, není. Jak jinak si vysvětlit, že nereagoval na slova Řepky, že se mu přísnější(lépe řečeno normální) režim "špatně kouše". Jeho měl za tyto i další excesy vyřadit z kádru.

Co říci závěrem? Sám nevím, co by teď hned měla Sparta udělat, aby konečně začala býti Spartou. Jedno řešení mě napadá a stále se mi vrací. I když vím, že to není proveditelné. Osobně bych se s větší částí kádru rozloučil a v další sezóně vsadil na odchovance doplněné o zkušenější hráče typu Kuliče či Matyho. Z mladých bych rád viděl v základu Zlámala, Volešáka a pravděpodobně i Kučeru. Odměňování bych nastavil se silnou vazbou na výsledky.

Lister