Juro, výborný čtení jako vždy. Měl jsem u televize podobný pocity jako ty. Na Šilerovi se mi líbilo, jak to pojal. Nebál se, hrál jednoduše a naznačil zkušenějším klukům, jak nádherná hra fotbal může bejt, když tě to baví. Přiznám se, že jsem u TV chvílemi usínal (ne kvůli výkonu, ale kvůli únavě z práce), ale vždycky (rejpalové by řekli "tentokrát") jsem se kousnul, že u Sparty přece neusnu a dal jsem to. Odměnou mi bylo, že jsem se při poslední akci zápasu leknutím kousnul do jazyka. Bolí to jak svině :-)

jak se s reportem z té sobotní taškařice popasuješ a povedlo se ti to. Ale řeknu ti, je to řehole. Určitě je řehole o takovém představení psát, aby to nevyznívalo pouze negativně, ale řehole je i na tu kopanou týden co týden chodit (jezdit). Je to smutek, když se musíme radovat ze tří či čtyř náznaků fotbalu za devadesát minut hry a je to deprimující vracet se po dalším a dalším zklamání ten flák cesty domů a nemít ani chuť to se spolucestujícími kumpány nějak probírat. A nejhorší je, když i takový vztekloun jako jsem já, na ty dardy, co od našich borců dostáváme, reaguje už jenom hlavou v dlaních. Už nemám ani sílu se pořádně rozčílit. Ale co se dá dělat, když musíš, tak musíš. Tak zase v úterý. Po cestě na Letnou budu doufat, že snad už...