Na výjezd do Vídně se těšil nejeden z nás! Ráno jsme nasedali do auta s dobrou náladou a byli zvědaví na zlepšenou hru Sparty, o které nás denně informují média. Vídeň nás přivítala sluníčkem, ke stadionu mířily davy Turků žijících ve Vídni, jen pár aut s českou SPZ parkovalo vedle tréninkového hřiště slavné Admiry. Bylo to takové první zklamání, protože polohou patří Vídeň k nejdostupnějším výjezdům a tak jsem čekala, nejen já, větší návštěvu Sparťanů, zvlášť fandů z Moravy, kteří to do Vídně mají blíž než-li do Prahy. Bohužel se ukázalo, že ani dobré počasí a atraktivní soupeř nenalákal více než zhruba 60-70 sparťanských fans. Na druhou stranu jsou prázdniny, spousta má jiné starosti, některé i odradilo vstupné ve výši 15 euro, což je za přátelák poměrně dost.

Nechci psát o hře, která byla místy strašná, o tom jistě napíše Bombito. Zaujala mě však úplně jiná věc. Stále se naši fotbalisti snaží vyrovnat vyspělejším týmům, někteří z nich dokonce přebírají rituály slavných hráčů, nebo oslavují góly jako jejich idolové. Chtějí se za každou cenu dostat výš, což znamená přejít do kvalitnější ligy, hrát s kvalitnějšími spolu i protihráči, brát více peněz, hrát před více diváky, být na titulních stránkách různých novin… dělají pro to vše už od dětských let, kdy veškerý svůj čas věnují fotbalu a na rozdíl od jiných nechodí na diskotéky a „neužívají“ si svá mladá léta jako jejich vrstevníci. Odměnou těm nejlepším z nich je později profesionální smlouva, dobrý plat, sláva a uznání fanoušků, což si všechno plně zaslouží, jelikož pro svůj sport obětovali vše. Jenže tady nastává ten první problém.. hráči podepisují PROFESIONÁLNÍ smlouvu, ale naprostá drtiva z nich profesionálové vůbec nejsou. V tomhle jsou vyspělejší týmy bohužel mílový krok před nimi.. v čem je problém? V přístupu k fanouškům. Nejednou se stalo, že hráči po zápase nepřišli poděkovat fanouškům, nejednou se stalo, že byla nějaká akce pořádaná Spartou pro fanoušky a hráči se tvářili jako by to bylo za trest. Za zmínění stojí například setkání hráčů Sparty s fanoušky U Nováků, kde po pár povinných minutách vzal roha například Jaromír Blažek.

Včera ten rozdíl byl vidět na každém kroku. Zatímco fotbalisté Fenerbahce přišli a rovnou mávali fanouškům, podepisovali se jim a nebo jim aspoň zamávali, naši hráči nereagovali vůbec na nic.. Hráči Fenerbahce, kteří měli utkání začít na lavičce, chodili k plůtku, který odděloval hřiště od hlediště a vesele se podepisovali, komunikovali s fanoušky svých barev. O poločase se šli rozcvičovat a když za nimi přišli caparti, co podávali míče, rozcvičovali se s nimi, hráli spolu bago, nahrávali si, stříleli na bránu.. Roberto Carlos neustále rozdával podpisy, fotil se, mluvil se všemi kolem.. po konci zápasu přišla děkovačka, ale pouze v podání Fenerbahce.. Našim fotbalistům jsme nestáli ani za zamávání.. Prostě si odkopali devadesát minut a hurá domů… to, že spousta lidí se za nimi táhla přes pět hodin v autě, autobuse nebo ve vlaku, je zřejmě nezajímá, není to jejich starost. Minulou sezonu Spartu drželi především fanoušci, protože nezklamali v žádném ze zápasů. Myslela jsem, že alespoň toto naučí naše hráče slušnosti a půjdou po zápase alespoň poděkovat.. ale bohužel. Sparta je úplně někde jinde než Fenerbahce a přitom to není tak těžké změnit.. Jenže ono je nejspíš i vedení Sparty jedno, jak hráči přistupují k různým akcím nebo k zápasu.. Neříkám, že při přátelácích by hráči měli lítat za fanoušky, jako to dělali hráči Fenerbahce, to v žádném případě nevyžaduji, napsala jsem to spíš jako zajímavost. Ale poděkovat by měli, i kdybych tam měla být jako jediný fanoušek na celém stadionu..

Mrzí mě, že přístup hráčů k fanouškům je víceméně žádný, všechny akce pořádá Sparta a už neřeší to, jak se hráči chovají. Oni si totiž neuvědomují to, že spousta mladých kluků v nich vidí vzory, kterými se jednou chtějí stát a budou-li mít zkušenost z akce pro fanoušky takovou, že si příjdou pro podpis a budou probodnuty vražedným pohledem, může se taky stát, že se na ten fotbal vykašlou, protože budou ve fotbalistech vidět pouze primadony. Ruku na srdce, když je nějaká akce, tak 90% hráčů to bere jako povinnost a neumí z toho udělat zábavu, jsou zamračení, občas nepříjemní, vůbec ne profesionální. Občas vypadají, jako kdyby na čele měli napsáno: „Nuda, otrava“. Nedovedu si představit poté, co jsme včera viděli u hráčů Fenerbahce, že by Turci přistupovali k těmto akcím stejně.. Nepřistupují a ono se pak nejde divit tomu, že jejich fans jsou celý zápas oddaní, zpívají chorály, jsou fotbalem doslova zasaženy, vidí totiž odezvu, vidí, že jejich miláčci hrajo pro ně, pro klub.. Já u většiny našich fotbalistů vidím bohužel něco jiného.. a to je to, že hrajou pro peníze, angažmá.. Kéž by ve Spartě bylo jednou více hráčů jako je Řepka, který jde i v tom přístupu příkladem. Bohužel se to všichni asi budou učit až na svých štacích v zahraničí, kde se to po nich bude vyžadovat…

Celticgirl