Včerejší večer byl pro mne, jako pro skalního fandu naší milované Sparty, další velkou ranou pod pás. Prohráli jsme zápas na vlastním hřišti a to ještě derby s nenáviděnou Slavií.


Příčin tohoto neúspěchu se nabízí hned několik:

1. Laciný první gól hned v úvodu samotného utkání, kterému předcházela nedisciplinovanost a laxní přístup obrany ke skórujícímu Pudilovi. Něco podobného se v tak důležitém utkání nemůže stávat a za stejný propad by bylo dusno i v kabině dorostu Sokola Přední Kopaniny, kde jsem před řadou let hrával. Trenér Venca Novák by nás asi sežral.

2. Vyloučení Pavla Horvátha za oplácení brutálního faulu Pudila, za který přišla od rozhodčího Kovaříka „jen“ žlutá karta, přesto, že fauly ve skluzu zezadu i z boku se mají trestat taxativně červenou kartou. Chápu, že takový zákrok, jaký předvedl Pudil asi vytočí každého hráče, nicméně tak zkušený fotbalista si nemůže a nesmí podobné oplácení ani dovolit. Automaticky se vystavuje vyloučení a oslabení svého mužstva. Zde jsem pro opravdu tvrdý postih pro Pavla, jelikož je to neomluvitelné selhání! Pokuta 100000,- Kč je v tomto případě adekvátní tomu, co jeho chování zapříčinilo a nezdráhal bych se ani přistoupit k dočasnému přeřazení do B-týmu.

3. Špatná přechodová fáze obrany do útoku (příliš pomalá a bez nápadu se spoustou chybných přihrávek, mnohdy směrem dozadu). Špatný pohyb záložní řady, kdy chybí rychlý pohyb směrem dopředu v doplňování útočníků, kde Libor Došek jakoby sklepává nakopnuté balóny na záložníky, ale už si nevšimne, že tam nikdo z nich není. Totální neschopnost dostat se k zakončení a ohrožení branky. Toto vše je již dlouhodobý problém. Neustálá nikam nevedoucí taktika nakopávaných míčů je trapná a dávno okoukaná a lze ji praktikovat v případě, že mužstvo vede. Ve chvíli, kdy se nedaří a tým prohrává, je třeba kombinovat po zemi, rozehrávat akce po stranách, pracovat v pohybu, nabízet se a centry do vápna vytvářet tlak na soupeřovu bránu.

4. Druhý gól v závěru – není třeba ani komentovat. Jde o podobný případ jako v bodě jedna.


Méně viditelným, ale o to závažnějším důvodem porážky je ale skutečnost, že chyby a nedisciplinovanost, stejně jako neschopnost vystřelit na bránu, natož ji přímo ohrozit a dát gól, je třeba hledat někde jinde. U trenéra, který odpovídá za přípravu mužstva, jeho složení, taktiku v utkání a následně i střídání. A zde Michal Bílek hoří, jako novinový papír.

Na výše uvedených nedostatcích evidentně s mužstvem nepracuje a chyby neodstraňuje, evidentně nepojímá mužstvo jako jeden tým, ale sází na své oblíbené hráče, kterým se opakovaně nedaří a jiné nechává sedět. Tím prvním případem je bez pochyby Jan Rezek, který již mnohokrát ukázal, že na to prostě nemá. Opakovaně je nevýrazný, bez nápadu a myšlenky, s balónem se potkává víceméně náhodně a kazí i jednoduché nahrávky. Na lavičce naopak vysedává Ludovic Sylvestre, který při poháru na Dukle byl jednoznačně nejlepší na hřišti, v Odense a Jablonci podal také velice kvalitní výkon. Tomu pak těžko rozumět.

Viděl jsem mnoho tréninků A-mužstva. Na nich prakticky můžete spatřit opakovaně jen bago, ale nácvik standardních situací, centrovaných míčů do vápna s následným zakončením, dril s kondicí a práci na důrazu je však k vidění stejně často, jako kůň v nákupním centru. Naopak máte pocit, že trénink je především zábava a samá sranda. Ne nadarmo se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Jestli přístup Michal Bílek ke své práci nezmění, může se očekávat, že bude vyměněn on sám. A já se k této variantě začínám přiklánět!

Radek G-1