V současnosti velmi hojně propagovaný filmový kousek Veni, vidi, vici, pojmenovaný slavným výrokem Julia Caesara, je dle mnou čtených kritik pěknou kinematografickou šlichtou. U filmů to ale už tak bývá poměrně velmi často, totiž že čím horší kritiky, tím víc lidí se pak u díla pobaví… Krásná slunečná prázdninová sobota přímo vybízela k tomu, strávit jí s fotbalem a hlavně se Spartou. Dopoledne jsem si pustil onlajn ze zápasu našeho béčka v Třinci, a to se přiznám, že úspěchu příliš neočekávaje. Třinečtí totiž v prvním kole porazili Viktorii Žižkov a ve druhém přejeli Hlučín na jeho hřišti vysoko 4:0. Naše konto bylo nepoměrně chudší, jeden bod za domácí plichtu s Opavou. Nicméně. Naše juniorka se osmělila a ze severní Moravy veze nečekané, ale o to krásnější 3 body. Tuto nečekanou zprávu jsem poslal několika sparťanům do světa a pomalu vydával směr TCM, kde v prvním domácím zápase přivítal dorostenecký mistr (Sparta) posledního vicemistra (Olomouc).

V loňské sezóně se tito dva soupeři rozešli s výsledky 1:3 (v Olomouci) a 1:1. To co bylo od 13 hodin k vidění, by nepochybně uspokojilo největší labužníky fotbalu, kritiky a určitě i Julia Caesara. Sparta svého soka přejela jako parní válec nedopitou měsíc vybublanou Dobrou vodu v PET lahvi. Tři góly do poločasu, asi nikoli náhodou si podobné jako vejce vejci, plus červená karta za udeření našeho hráče loktem v přerušené hře, byly zajímavou návnadou pro druhých pětačtyřicet minut. V těch se asi dvacet minut mohlo leckomu zdát, že naši hráči v úmorném popoledním vedru nechtějí hned v úvodu soutěže odvěkého soka demoralizovat nějakým debaklem. Chyba lávky. Asi od 65. minuty kluci v rudých dresech předvedli fotbalové tsunami a jen díky třem výtečným zákrokům (jinak trochu nejistého gólmana) si „Kubíčkovy děti“ neodvezly čerstvě načepovanou sparťanskou desítku. Skóre se zastavilo na sedmičce a hosté dostali, po naprosto nesmyslném faulu v rohu vápna, šanci ke korekci z penalty. Střelu ale zastavila konstrukce branky a několik následujících závarů už pořešila naše obrana. Na začátek sezóny to byl parádní fotbal… super pozvánka k dalším zápasům. Ti kucí, ti by snad rozkopali i Real Madrid.

Takřka s písničkou na rtech jsme se spolu s jedním z otců myšlenky projektu „Dvanáctým hráčem Sparty jsme MY!“ přesunuli do servisního střediska Sparta Forever, kde již vše finišovalo ohledně organizace letákové akce – tj.rozdávání historicky prvního tištěného magazínu Sparta Forever, tedy tzv. "fans newsletteru". K rozdání se nakonec napoprvé vyrobilo několik tisíc kusů! To je teda něco… Víc jak hodinu před zápasem se sličné hostesky* SF chopily tiskoviny a začaly s osvětou sparťanského lidu (*ti dva fešáci s vousama u hlavního vchodu, to byla spíš taková partyzánština v jejich volném čase a bez nároku na honorář; naštěstí snad mnoho sparťanů nevyděsili). Každá revoluce, tedy i ta sparťanská, začíná letáky… „Naši věc“ pak navíc její duchovní otcové dokázali (v pravý čas) protlačit i do seriozního média – (MF Dnes, posléze iDnes)!

Již první pohled do Zápisu o utkání dal odpověď na nepotvrzené internetové zvěsti, že v pátek na tréninku si měl Patrik Berger údajně přivodit zranění kolena (a dokonce snad prý uvažovat o konci kariéry?). V sestavě se naopak objevil Tomáš Řepka, čemuž jsem popravdě moc nerozuměl. Nucený klid se dal dle mého soudu klíďo píďo protáhnout o dalších dobrých 5 dnů a na jeho místě mohl naskočit v Aténách již úspěšně vyzkoušený Hoheneder. A že to měla být herní zkouška, zda to Tomáš „přežije“? Šmankote, snad na tom nejsme až tak špatně, aby dle trenérů nepostradatelný hráč, prokazoval způsobilost proti současnému Kladnu – navíc doma. Nevím, pro mě zbytečný risk. Každopádně jsme se v devíti lidech (krom útoku) vrátili ke složení z úspěšného domácího zápasu proti Panathinaikosu. Útok obsadili mladíček Kadlec s Jiroušem.

Záhy po zápase jsem vyslechl a přečetl mnoho pří a sporů o to, jak tendle hrál tužku, tamten vůůůbec nenahradil tamtoho, a onen zas strčil do kapsy jiného. Jak vidno, to probouzení fanoušků z letargie,bude asi tvrdším oříškem, než by se na první pohled mohlo zdát. Vidím parní lokomotivu, která chce jet sice dopředu, kola se točí, ale stále stojí na místě… Tak předně, nenacházíme se (myslím) herně v ideálním stavu. Ve třech zápasech jsme měli tři jednobodové plichty a navíc dali jen jeden jediný gól. Kladnu jsme dali dva, tak sláva, aspoň něco, dobrý začátek. Viděl jsem dost pohybu, výrazně více střelby ze střední vzdálenosti (jednu gólovou, dvě do tyče), sem tam povedenou kombinaci (leckdy v závěru překombinovanou), suverénní obranu. Viděl jsem i „slušnou“ porci nepřesností, nějakou tu neproměněnou relativně velkou šanci, o chlup víc nákopů směr „věž“ Jirouš (od kterých bych i vzdor jeho urostlé postavě ustoupil) než jindy a jiné „mouchy“. I přesto všechno se diváci snažili intenzívně prosazovat do role „dvanáctého hráče“. Pro všechny zúčastněné platí – chce to trpělivost. A se soudy vyčkat…

Sparta v hlavním zápase dne porazila svého soka 2:0. Ten podle mého bránil o dost méně urputně, než náš poslední domácí soupeř, leč o to více se zase snažil tahat čas. Hned se ale hraje jinak, když si umíme pomoci (minule absentující) účinnou střelbou.

Byl to požehnaný den se Spartou. Tři zápasy, tři výhry, skóre deset nula. Veni, vidi, vici. Není na tom světě krásně? :)

pesfilipes

Statistika zápasu:

AC Sparta Praha - SK Kladno 2:0 (1:0)

Branky: 28. Vacek, 89. Wilfried

Rozhodčí: Kocourek - Kordula, Peřina.

ŽK: Zeman, Pamič, Střeštík - Holub, Bartoš, Szabo, Pavlík.
ČK: Holub

Diváci: 7 956

Sestava Sparty: Kozáčik - Kušnír, Řepka, R. Hubník, Pamič - Vacek, Zeman (75. Střeštík), Hušek (61. Kovba), Žofčák - Jirouš, V. Kadlec (66. Wilfried). Trenér: Chovanec, Hašek

Sestava Kladna: Pavlík - Bartoš, Beneš, Mráz, Procházka - Holub, Hlava (81. Šilhan), Szabo, Zachariáš (75. Zoubele), Hajník - Mašanský (67. Moravec). Trenér: Martin Hřídel.

Sestava Sparty: Kozáčik - Kušnír, Řepka, R. Hubník, Pamič - Vacek, Zeman (75. Střeštík), Hušek (61. Kovba), Žofčák - Jirouš, V. Kadlec (66. Wilfried). Trenér: Martin Hašek