Dva čeští velikáni orámovali moji další cestu za Spartou po Evropě. Říká se, že se má vyzkoušet všechno. Za Spartičkou jsem letěl letadlem, jel autem i lodí a tak nyní přišlo na řadu i cestování vlakem. Má to i slušnou pointu – náš soupeř, CFR Kluž, jsou původně klubem rumunských železničářů. A tak jsem se ve středu vydal na cestu vlakem EC 17 Antonín Dvořák a vrátil se na základnu v pátek večer vlakem IC 272 Jaroslav Hašek. Zřejmě ani světoznámý hudební skladatel by nedokázal složit svůj další Slovanský tanec, který zatančil po svém vítězném gólu v prodloužení Bony Wilfried, podobně tak by skvělý spisovatel a humorista nenapsal lepší scénář posledních minut zmíněného utkání. To nebyla veselohra, to byl skutečný horor!

Cesta Pendolinem do Vídně byla velmi příjemná, to se ovšem nedá tvrdit o zdejším počasí. Chladno, časté přeháňky, takže se můj původní úmysl o odpolední prohlídce Vídně scvrkl jen na schovávanou před nepříjemným deštěm a na návštěvu místních obchodů a kaváren. Znovu sedím ve vlaku, tentokrát v R 347 Dacia, a krátce po odjezdu z Vídně využívám pohodlí lehátkového vozu. Čeká mě noční přesun do města Alba Iulia, kde náš soupeř v posledním ligovém kole remizoval 1:1. Noční klid přeruší jen přísná pasová kontrola na maďarsko-rumunských hranicích. To jsem nečekal, velice rychle jsem si zvykl na výhody schengenského prostoru. Můj nepříjemný dojem byl zesílen skutečností, že rumunští policisté byli „vyzbrojeni“ rouškami přes ústa. V tu chvíli jsem si připadal jako v americkém filmu o vlaku převážejícím cestující nakažené nebezpečnou smrtelnou infekcí. Noční drama zůstalo zapomenuto a ani na průjezd maďarským městem se sympatickým jménem Acs si nevzpomínám. Je čtvrtek ráno a v Alba Iulii přestupuji na další spoj do Kluže. Při pozorování krajiny z okna vlaku jsem zaražen neskutečnou chudobou a zaostalostí zdejšího venkova. Také zařízení železnice se doslova rozpadá. Nevidět, neuvěřím. Na začátku 21.století cestuji vlaky, které jsou určitě starší i zchátralejší, než sám pisatel ;-). Kolem 11 hodiny jsem konečně v cíli cesty. Cluj Napoca je oficiální název města, jednoho z největších v zemi. Statistiky říkají, že má asi 320 000 obyvatel. Přestože samotné město zrovna nezáří novotou, je na první pohled patrný rozdíl od zanedbaných vesnic v okolí. Kluž je běžné evropské město, známé svou dlouhou historií, pěknými památkami, univerzitou a zjevně i velkou láskou a úctou ke Spartě. Kam se člověk podívá, tam vidí naše modro-žluto-červené sparťanské vlajky ;-). Odpolední prohlídka centra města s historickými památkami je zajímavá, za zaznamenání však stojí neskutečný automobilový provoz na ulicích města. Jako kdyby naší magistrálu přestěhovali do úzkých uliček centra.

Konečně je večer a já vyrážím na stadión. Do výkopu utkání zbývá ještě několik desítek minut a první nedočkavci již postávají v okolí fotbalového stánku. Mám možnost prohlídky prázdného amfiteátru a jsem příjemně překvapen. Stadión Dr.Constantina Radulesca je velmi pěkný s kapacitou 25 000 diváků. Nová mohutná moderní tribuna s perfektním zázemím je znakem, že zde chudobou netrpí. Rozpočet klubu, asi 25 miliónů Euro, je pro našince ohromující. Tomu odpovídá i složení kádru týmu. Cizinci ze všech koutů světa, trenérem je Portugalec Conceição.

Je 22,00 hod. a kvinteto tureckých rozhodčích přivádí obě jedenáctky na nádherný trávník. Vítá je asi z poloviny naplněné hlediště a hrstkou asi 35 fanoušků Sparty. Všechna čest, jedou podporovat svůj tým do takové dálky, ovšem proti rozvášněným domácím fanouškům, zejména proti skvěle organizovanému kotli, nemají šanci uspět. Trenér Chovanec překvapuje nejen mne, ale i domácí novináře. Místo Vašíka Kadlece nastupuje Johny Holenda a brzy se ukáže, že to byl dobrý tah. Překvapeni jsou zjevně i domácí obránci, kteří krátce po začátku utkání sledují, jak Honza projde obranou jako tank a nekompromisní střelou otvírá gólový účet zápasu. Obdržená branka provokuje zdejší kotelníky ještě k vyšším obrátkám. Když si po dalších sedmi minutách dává Johny repete, kotel ztichne a po chvíli se poprvé ozývá nesmělé: „Ciao, ciao, Conceição!“ Sparta hraje chytře, drží míč na svých kopačkách a domácí borci jsou minutu od minuty nervóznější. Zejména Traoré a Nei si často pomáhají útočnými fauly. Řepa i Hubňa domácím černým perlám nedovolují téměř nic. Jen jednou se špatně dohodnou a místní hlasatel může opakovaně vykřiknout: „Lacina“ a tribuny dodávají: „Traoré!“ Do kabin odcházejí hráči za stavu 1:2 pro Spartu. V druhém poločase drží naši hráči otěže zápasu ve svých rukou. Výborně hrající záloha jen zřídka kdy pouští domácí borce k ohrožení Bláži. A když už se do šance dostanou, je Bláža připraven. Zejména při bombě Traorého se vyznamenal. V 20.minutě druhé půle uniká po křídle dnes velmi dobrý Holenda, domácí obránce zatáhne za záchrannou brzdu a jde ven! Za malou chvilku je sražen Žofy a místo žluté pro faulujícího hráče ji dostává od sudího Tomáš Řepka za protesty. Ječel na něj však znamenitě! Klika, že to nebyla červená. Ta se dostala na světlo stadiónu z kapsičky rozhodčího opět v 88.minutě po tahanicích u postranní čáry. Ještě předtím však sudí neuznali branku Vaška Kadlece pro ofsajd. To už místní kotelníci připomínají listopad 1989. Skandují: „Demisi, demisi, demisi!“ a určitě neodvolávají rumunskou vládu. Do konce zápasu chybí pár minut, hrajeme proti devíti, snad už to ukopeme do vítězného konce. Šok přichází v posledních vteřinách řádné hrací doby. Je krátce před půlnocí a hrabě Drákula kousnul podruhé. Při zoufalém náporu domácích ????, rozhodčí přehlédne ofsajd a Durbardiér se trefuje přesně k tyči. Je vyrovnáno a o mně se pokoušejí mdloby! To je horší než Eindhoven, napadá mě! Taková škoda, ztratit podruhé dva zasloužené body v samém závěru utkání. Domácí jsou v extázi. Na tribunách, ale i na hřišti. Stále se hraje a přichází další obrovská šance domácích. Ale vyhrát chceme i my. Martin Zeman z protiútoku trefuje tyč! Trestný kop Kaloudovi gólman Nuno Claro bravurně vyráží! Běží 5.minuta nastavení. Famózní nahrávka Bonymu do volného prostoru, ten podobnou akcí jako v Mariboru překonává bezmocného gólmana a uzavírá skóre na 2:3. Naši se objímají a již znovu slyším to známé: „Ciao, ciao, Conceição!“ a „Demisi, demisi, demisi!“ To se poslouchá stejně krásně, jako před 20 léty na Václaváku! Poté již pan Dereli zahraje na svou píšťalku závěrečnou písničku a přešťastní hráči se mohou jít podělit o svou radost s našimi fanoušky.

Cestou do hotelu jsem zasypán blahopřejnými SMSkami. V té nejúsměvnější čtu: “Nejsi z toho plešatej? Proč nám to dělají? Mám přece 5 by-passů!“ ;-))) Já tedy zatím ani jeden, ale ještě pár podobných dramat a vezou mě. Tak s tím něco dělejte, kluci nezdární! ;-)) Přece mě nechcete mít na svědomí! Jsou dvě hodiny ráno a já stále nemohu usnout. Srdce buší, jako bych ten zápas hrál i já. Pak mne únava zmáhá a já mohu dvě hodiny snít o krásném vítězství v daleké Kluži. Vlak nečeká, po krátkém spánku vyrážím na cestu k domovu. Krátká zastávka v Budapešti a v půl druhé usedám na pohodlnou sedačku rychlíku Jaroslav Hašek. Po 60 hodinách a 2 320 kilometrech jsem opět doma. A už se začínám těšit na další výjezd. V pondělí nás čeká Slovácko. Zelí s Mercedesem – to bude jízda! Zatímco v EL to máme dobře rozehrané, v Gambrinus lize máme co dohánět. Dnes musím pochválit všechny. Od Bláži v brance, po posledního střídajícího Luboše Kaloudu. Nejen za předvedený výkon, ale za bojovnost, nebojácnost a vůli po vítězství. Až na pár minut před koncem to byl slušný výkon. Dokážeme ho v pondělí zopakovat?

Bombito


Statistika utkání:

CFR Cluj - AC SPARTA PRAHA 2:3 (1:2)

Branky: 25. Traoré, 90. Drubariér - 6. + 13. Holenda , 90. Wilfried

Rozhodčí: Selcuk - Eltinc, Eyisoy (všichni Turecko)

ŽK:Muresan, Cadú , Mara - Kucka

ČK:Muresan, Mara

Diváci: ???

CFR Cluj: Claro - Tony , Alcantara , Cadú , Panin - Culio (58. Durbariér ), Muresan , Peralta , Deac (63. Mara ) - Nei (83. Bus ), L. Traoré. Trenér: Conceicao Oliveira

AC Sparta Praha: : Blažek - Kušnír, Hubník, Řepka, Pamič - Vacek (90. Hoheneder), Kucka, Žofčák (90. Kalouda), Zeman - Wilfried, Holenda (74. Kadlec). Trenér: Chovanec