Vachoušek si pro zápas se Žilinou zvolil tempo rozvážného houbaře. Lačný chuť po míči neprojevil ani náznakem. Blažek místo čapání předváděl herecká čísla směrem k obětnímu beránkovi Niclasovi. Však dav si vždycky žádá nějakou oběť, aby ukojil choutky po krvi. Tak mu ji dáme v předstihu. Vždyť reality show všeho druhu jsou teďka v módě. A palec dolu dávají i… Tomáš Řepka a Erich Brabec. Propadák. Pohárový zápas se Žilinou a výkony hráčů Sparty vyvolaly debaty a plní stránky webových diskuzí. Velmi správně. Fotbal je přeci tak nádherná hra a fanoušci musí všechno rozebrat. Je to v jejich popisu „práce“. Smutek a negativní hodnocení zavládlo po trapné prohře v našem královstvím. Je tedy alespoň nějaké pozitivum? Ale ano!

Právě na těch webových fórech! Daleko více než bývalo zvykem se hodnotí i výkon dvanáctého hráče. Daleko více sparťanů si všímá našeho výkonu, výkonu fanoušků. Kritika nejde jen směrem k hráčům, trenérům, různým GSM, manažerům a náhradníkům, ale i do vlastních řad. Uvědomujeme si, že jsme v tom totiž všichni společně. A pokud chceme být kritičtí ke Spartě, měli bychom být stejně nároční i k sobě. My všichni jsme totiž Sparta,částí nedílnou, naopak společnou. Pro mě jsou tato zamyšlení nad výkonem hlediště jednoznačnou ukázkou pevnějšího souznění klubu a fanoušků. Už to není oni a my, ale daleko silněji než dříve cítím a vnímám z těchto debat MY. I my fanoušci jsme zodpovědní za výsledek. A tahle reakce mě naplňuje v současných dnech alespoň nějakým optimismem do budoucna.

Byli jsme takovou oporou? Udělali jsme z hlediště všechno k čemu jsme měli v tu chvíli potenciál? Co jsme udělali pro to, aby se z atmosféry dobyvatelům našeho chrámu rozklepala hned od začátku kolena?

V zápase se Žilinou se nám třeba úplně nedařilo fandit a vytvořit atmosféru dle našich představ, ale mnohokrát jsme v minulosti dokázali, že za to umíme vzít. Jsme schopni podat lepší výkony. Zatím je to takové nevyrovnané. Jsme již opravdovým dvanáctým hráčem? To přeci není o tom, vzít si na sebe tričko a zaštítit se heslem. To není o mluvení na internetu či v hospodách. Je třeba do toho dát srdce a sílu sparťanských bojovníků, aby se prázdná fráze naplnila. Jsme na dobré cestě. Tak z ní nepolevit, ale naopak rozfoukat tu jiskru této dřímající síly, nahodit srdce Sparty, které vždy tvořili fanoušci….

A přispět můžeme všichni. Můžeme si proto vypůjčit slova jedné písničky… ta říká: „Ty si ta jiskra, oheň už čeká, aby byl zapálen.“ :-)))) ) A těch jisker, aby v hledišti bouřily chorály a fanatické fandění, aby se dvanáctým hráč dosatl to správné formy a udržel si ji co nejdéle, je třeba co nejvíce! Lepším Dvanáctým hráčem Sparty se staneme. To mi věřte! Ale alespoň trošku pomoci musí co nejvíce z nás…

Hodnocení Dvanáctého hráče (Sparta – Žilina) (1 nejhorší a 10 nejlepší)

Bojovnost – 4

Neuvěřitelným zpěvem hymny jsme začali, s vervou pokračovali, ale pak šli s výkonem dolů. A ani jsme proti tomu moc nebojovali. Tak jsme na tom byli. Takže za 4.

Kreativita – 7

Pěkné choreo, dokonce plachta na protilehlé. Tak to tu ještě nebylo! Palec nahoru. Zdvihnuté kartony protilehlou jsou již tradicí. To také nebývalo samozřejmostí. Kotel velmi dobře naučil ostatní tribuny společně vytleskávat, leeeooo taky paráda, nechyběly tradiční dělené pokřiky. Jooo, to se daří, to se dařííí. Jen ta nápaditost v chorálech a jejich sladění kotle s protilehlou. Ta by se je mimochodem měla ještě hodně doučit. Na tom je třeba zapracovat a dál spolupráci rozšiřovat. Takže za 7.

Kvalita - 4

Hráči se hodnotí dle technických fines, úspěšnosti přihrávek, odebraných míčů….co fanoušci? Třeba ten repertoár. Kotel dobře,snaha, ale není to málo? Zvláště v tomto zápase. V něm to musí frčet od všech samo a musí učit ostatní tribuny chorály a diktovat styl a průběh fandněí po celých 90 minut, nelze se je teprve učit mezi sebou. Na to platí jediné..nechceš pořád fandit, nechoď do kotle. Chceš fandit v kotli, tak popěvky a chorály musíš dát na vyzvání i ze spaní, to je učební látka. A co ostatní tribuny? Třeba odhodit stud, strach..však ty chorály slyšíš každý týden, tak snad už by je mohli znát i ostatní. Bylo to jen za 4.

Chování – 4

Slabota, slabota, slabota. Hned jak něco nejde, přijdou na řadu nadávky a pískot. Co třeba se vynadávat na zákaznických linkách všech možných mobilních operátorů a dodavatelů služeb. Tam jsou na to zvyklí a trénovaní. Přeci nebudeme nadávat naši rudé lásce, za kterou se vždycky těšíme. Někdy nás žhavě obejme, jindy je ledová. Je ale pokaždé naše. A že někdo není hoden jejího jména a dresu. Pokud to neodmaká, dejme mu to vědět třeba tím pískotem až po zápase. Tentokráte jsme v tomto jako celek propadli. Žlutá zasloužená a pár dalších faulů tam bylo i pak. Bylo to asi na 4.

Celkem mírný podpůrměr. Asi tak 4-5.

Jak to bude příště?

Skipy