Železná Sparta. Pojem to známý v celé Evropě, ba i světě let dvacátých minulého století. Málokterý tým si zasloužil tento titul, avšak Sparta té doby zcela bet debat. A to nejen tím, že například ve Středočeské župě (Celostátní mistrovství v té době ještě neexistovalo, ale za vrcholnou soutěž se všeobecně považovala početná a mocná Středočeská župa a její vítěz byl uznáván jako domácí šampion), v roce 1923 vyhrála titul jasně bez porážky a s famózním skóre 94:14, což odpovídá průměru 6:1 na jedno utkání, nebo že Sparta prakticky v této soutěži vítězila nepřetržitě od roku 1919 do roku 1923. Soutěž se hrála jednokolově. Sparta za tu dobu odehrála 59 zápasů a kromě jednoho všechny vyhrála, a to s vysokým skóre 235:46. Jediný prohraný zápas pochází z druhého kola prvního ročníku, kdy Sparta nečekaně prohrála 1:2 s Unionem Žižkov. K tomuto vítězství se pak novináři a fanoušci vraceli ještě dlouhá léta. Hrdinové tohoto zápasu byli brankář Antonín Kaliba a skórující Jan Dvořáček. Oba hráči po nějaké době přestoupili do Sparty

Prostě Sparta vládla a šířila slávu rudých barev i po celé Evropě. Většina fotbalových znalců evropského fotbalu považovala za nejlepší týmy první poloviny 20. let Spartu, FC Barcelonu a 1. FC Nürnberg. V roce 1921, v prestižním turnaji o titul neoficiálního mistra kontinentu, sparťani přehráli oba soupeře na jejich půdě - Norimberk 2:1 a Barcelonu 3:2. Vrcholem byl pak bezesporu rok 1927, kdy Sparta vyhrála Středoevropský pohár, předchůdce dnešní Ligy mistrů.

Ale za velkým mužstvem vždy stojí velcí hráči. To platilo pro tehdejší Spartu dvojnásobně. Do branky se postavil vysoký František Peyr, povoláním zlatník. V obraně hráli Antonín Hojer a Miroslav Pospíšil. Hvězdnou zálohu, která neměla na pevninské Evropě obdoby, tvořili František Kolenatý, Fivébr a Káďa. Později nahradil Káďa ve středu hřiště svého učitele Filvébra a nalevo se dostal Antonín Perner. V útoku, který vedl Pilát, působil vpravo Josef Sedláček, zvaný Šmrdlous, a Janda-Očko, vlevo byli Josef „Boban“ Šroubek a Otto Škvajn, jinak též Mazal. Pak ještě přišli třeba Červený, Hajný, Carvan a další plejáda vynikajících hráčů.

Jak bylo zmíněno, jedním z členů legendární sparťanské zálohy dvacátých let byl i pražský rodák František Kolenatý ( 29.01.1900 - 24.02.1956). Svého času bezkonkurenčně nejlepší krajní záložník Evropy.

Své první fotbalové krůčky činil už jako žáček Sparty. V dorosteneckém věku působil v klubech SK Letná a Olympie VII. ( 1914 - 1916), kde nastupoval mezi dospělými. V sedmnácti letech se však vrátil tam, kam bezesporu patřil, do Sparty Praha a přímo jako člen prvního mužstva. Zprvu hrával na postu pravého křídla, později však přesedlal na pravou spojku, což bylo, jak nakonec ukázala historie, úplně to nejlepší řešení. A i ve svých sedmnácti letech dokazoval, jak velký má potenciál. Ve své první sparťanské sezóně nastoupil v devatenácti utkáních a nastřílel v nich čtrnáct branek .

František vždy chtěl hrát spíše v útoku, dokonce vyhrožoval, že zanechá fotbalu, pokud ho budou stavět do zálohy. Nakonec si dal říci a zejména po prvním poválečném derby se Slavií ( listopad 1918, 12 000 diváků, výhra Sparty 4:1) toho rozhodně nelitoval a nikdo už ho z pravého záložníka nedonutil odejít. Zvláště, když v záložní formaci našel i svého největšího kamaráda ve Spartě, svého souputníka nejen v rudém dresu, ale i reprezentaci, Karla Peška – Káďu, s kterým mohl hrát už téměř poslepu.

Vrcholem jejich spolupráce ve Spartě pak bylo ono slavné vítězství ve Středoevropském poháru, když ve finále hraném na dva zápasy nejdříve doma rozdrtili Rapid Vídeň 6:2, pak sice přišla prohra na hřišti soupeře 1:2, ale to nic nemohlo změnit na tom, že pohár byl jejich a Sparta kralovala Evropě.

Za zmínku taktéž určitě stojí to, že o Kolenatého jeden čas velmi stál největší rival Sparty, Slávie. Psal se rok 1922. Bafuňáři sešívaných mu slibovali hory, doly. Kolenatý nakonec na nabídku kývl a ohlásil přestup. Ve Spartě to vyvolalo obrovské zděšení. Funkcionáři ACS se jali Františka přesvědčovat, aby odvolal, slibovali, podbízeli se, ale vše marné. Nakonec mu napařili i několikaměsíční karanční trest. Ani to nepomohlo, Kolenatý se prostě zasekl.







Pak však kolem Vánoc přišel nečekaný obrat, který nejlépe vystihují slova samotného hráče:„ Já ani sám nevěděl, co pro mne Sparta znamená. Když jsem ohlásil ten přestup, nikdo se mnou doma nemluvil a mladší brácha brečí, kudy chodí. Sousedé v baráku mi neodpovídají na pozdrav, kamarádi mne na ulici nevidí. Já už to nemůžu vydržet…“ A na Nový rok 1923 šťastný Kolenatý, poslal na svaz z Barcelony, kam mezitím odjel se Spartičkou na turné, odvolání přestupu. Vše mělo pak ještě jistou disciplinární dohru, týkající se hráče, Sparty a Slavie, ale nakonec se vše urovnalo a František Kolenatý tak dále mohl rozdávat radost v tom nejkrásnějším dresu.

V sezóně roku 1930 na Františka Kolenatého ve Spartě přišlo velmi vážné zranění kolena, které přispělo k jeho rozloučení se s rudým dresem. Po vyléčení pak přestoupil do Bohemians Praha, kde působil v letech 1931 – 1934 a kde ukončil i svou bohatou hráčskou kariéru a poté se dal na trenérskou dráhu.

František Kolenatý byl také stabilním členem a oporou národního mužstva, zůčastnil se s ním Olympijských her v roce 1920 v Antverpách a 1924 v Paříži.

Zemřel 24.02.1956 a je pochován na hřbitově v Bubenči.

František Kolenatý

29.01.1900 - 24.02.1956

Hráčská kariéra: SK Letná a Olympia VII ( 1914 – 1916 ) AC Sparta Praha ( 1916 – 1930 ), Bohemians Praha (1931 – 1934)

Největší úspěchy: 4x mistr ligy ( 1919, 1922, 1926, 1927), vítěz Středoevropského poháru (1927)

Za Spartu odehrál 517 utkání a vstřelil 54 branek.
Za národní mužstvo ( 1920 – 1931 ) nastoupil v 28 zápasech a vstřelil jeden gól.

Získal titul Zasloužilý mistr sportu.




Zdroje a citace:

Knihy Železná Sparta ( Vítězslav Houška, Olympia 1992 ), 50. slavných sparťanů ( Vítězslav Houška, Český klub 2008 )
Wikipedia
Oficiální stránky AC Sparta Praha
Oficiální stránky ČMFS




taborita1