Tóóóómáš Řepka! Tomáš Řepka nejlepší v Praze! V podstatě při každém utkání Sparty lze takovéto skandování sparťanských fanoušků slyšet. Což o to, pokud by potetovaný vůdce a bez debat největší sparťanská osobnost od vyhazovu Karla Poborského byla ve chvíli takovéhoto skandování na hřišti, nebylo by o čem psát, o čem se bavit a diskutovat. Jenže realitou je, že se Tomáš už hezkých pár týdnů na hřišti při mistrovském utkání neobjevil a na jeho místě hrají Jiří Jarošík a Tomáš Zápotočný.

A já se proto musím ptát, zda je takovýto pokřik vhodný. Samozřejmě ani já nezpochybňuji osobnost Tomáše Řepky, jeho vůdcovství i obrovské srdce sparťanského válečníka. Je to hráč, který zvolil návrat do své milované Sparty, ačkoliv mohl ještě několik let hrát mnohem lepší peníze, před více diváky daleko kvalitnější soutěž, než je česká liga. Přesto ale nejsem přesvědčen, zda je nutné při každém zápase vyvolávat jeho jméno. Notabene, když Tomáš, podle informací které mám, často navíc ani není na stadionu a zápas sleduje pouze v televizi.

Nepochybuji o tom, že SuperTom dobře ví, jaké oblibě se těší u sparťanských fanoušků. Určitě ví, že je naprostou většinou Sparťanů zbožňován a uctíván i přes své časté vzteklé výlevy a blikance. Pokud by i v této chvíli vedl sparťany do boje, byl bych jedním z mnoha, kteří by jeho jméno provolávali a oslavovali po každém ostřejším skluzu. V momentální situaci mi to ale přijde spíš jako výraz neúcty a nedůvěry Jirkovi Jarošíkovi s Tomášem Zápotočným. Ačkoliv dva poslední domácí zápasy byly z jejich strany velice nepovedené, jen hlupák jim může vyčítat, že by se nesnažili. I oni přece nosí sparťanský dres, i oni bojují za Spartu! Přesto musejí zápas co zápas poslouchat, jak fanoušci vyvolávají jejich předchůdce. Jak by asi bylo vám, kdyby do vašeho zaměstnání přišel inspektor a ještě dávno předtím, než byste stačili dokončit jím kontrolovanou a sledovanou činnost, tak by nahlas začal prohlašovat, že stojíte za hovno a váš předchůdce to uměl lépe. Určitě byste z toho neměli radost.

Tomáš Řepka už nyní patří mezi sparťanské legendy a až přijde konec jeho fotbalové kariéry, zaslouží si, aby mu dlouhé minuty aplaudoval vyprodaný stadion ve stoje. Do té chvíle ale postrádám smysl oslavovat a vyvolávat někoho, kdo není ani přítomen na stadionu. Zkusme proto místo toho aktivně podpořit Jirku s Tomášem. Uvidíte, jak budou za každý takový pokus vděčni a na hřišti se přetrhnou, aby si naše ovace zasloužili znovu a znovu.


Don Corleone