Ke třetímu zápasu Evropské ligy, druhému za sebou doma, přijel na Letnou soupeř ne zrovna známý. Byl jím tým Hapoel Kyriat Shmona. Zajímavé bylo už to, že s týmem nepřijel nejen žádný akreditovaný novinář, ale dokonce ani žádný fanoušek, i když lístky za zápas hosté k dispozici samozřejmě měli. Shmona v minulých letech prožívala fotbal jako na houpačce, zažila pád do druhé ligy, a vzápětí zisk izraelského titulu, což není tak úplně málo. Zejména, vezmeme-li v potaz to, že Shmona se nachází jen pár kilometrů od libanonských hranic, kousek od pásma Gazy. Shmona sama má asi 20 tisíc obyvatel a na její zápasy chodí v průměru jen něco kolem 3000 lidí (což ostatně říkal i jeden z jejích hráčů v českých novinách). Poháry nadto hrají tuším v Tel Avivu (a ještě navíc snad na Ramat Gan Stadium, což by měl být kolos pro 42 tisíc lidí, který atmosféře při malém počtu diváků rozhodně nepřidá). Výjezdové počty mají cca kolem stovky, takže podpora diváků nic moc. I přesto získala Shmona titul v zemi, kde jsou poměrně známé a daleko bohatší kluby - gigant Maccabi Tel Aviv (se kterým navíc běžně jezdí „žlutá řeka“ - fanouškovská lavina, a to i po Evropě), všemi fanoušky Maccabi jistě zbožňovaný Hapoel Tel Aviv (který včera nepochopitelně doma prohrál s Plzní, když navíc vedl), Maccabi Haifa, a Beitar Jeruzalém. Dostala se rovněž do pohárů, tudíž něco asi musejí umět.
Před zápasem má trochu obavy, kolikrát už Sparta vybouchla s týmem, který by měla přejet, různé Žiliny (brrr), Dinama Záhřeb, Vasluie, Thuny, Waregemy, to všechno mi blesklo hlavou. Hlavou mi ale bleskl také středeční koncert Manowar v pražské malé sportovní hale. Dvouhodinový nářez v tempu, jedna skvělá skladba střídala druhou, velmi pěkný kulturně metalový zážitek. Takový nářez by mohli předvést i ti naší mistři fotbalového míče, pomyslel jsem si. Netušil jsem ještě, že aspoň zčásti takový nářez uvidím. Záhy po úvodním hvizdu jsem se přesvědčil, jak je důležité chodit na fotbal včas. Sparta vlétla na soupeře od první minuty jako ono tsunami, které se tu a tam prohání po letenských tribunách v případě dobrého výkonu a výsledku. Hned zpočátku tři dobré příležitosti, a v šesté minutě gól. Láďa Krejčí vystřelil, brankář střelu neudržel, a balon se pomalu šoural do branky. Láďa ale nechtěl spoléhat na to, že tam balon doběhne sám, a protože běhat mají hráči a ne míc, k dotyčnému balonu doběhl, a dorazil ho do branky - 1:0, vstup do zápasu jak má být.
Než publikum stihlo gól pořádně oslavit, běžel Kweuke sám na brankáře. Gól sice nedal, trefil jen brankáře, to se už ale nedá říct o Vencovi Kadlecovi. Ten dostal od Krejčího nádhernou přihrávku, a z úhlu přes obránce poslal balon podruhé za záda hostujícího brankáře. Pohled na časomíru - desátá minuta, pohled na ukazatel skóre - 2:0. Aby Sparta vedla v desáté minutě 2:0, to jsem už dlouho neviděl. Naše mladé pušky měly chuť do hry, a bylo to znát. Hosté krom toho, že po prvních desti minutách trochu zkonsolidovali obranu, nepředváděli v podstatě nic. Ojedinělou střelu jednoho z nich Vaclík vyrazil, jinak hosté působili opařeným dojmem. Aby také ne, pokud by to bylo po prvních deseti minutách 4:0, nikdo by se divit nemohl, šance nato Sparta měla. Zbytek první půle Sparta v pohodě kontrolovala hru, a až na ojedinělé náznaky šancí se (s výjimkou zmiňované střely) před Vaclíkovou brankou nic moc nedělo.
Diváci, kterých dorazilo deset tisíc, fandili slušně, v kotli k vidění dvě chorea, jedno choreo k vidění dokonce i v jednom spodním sektoru protilehlé, balonky se docela povedly, pochvala za iniciativu. Fandění se neslo ve slušném a sportovním duchu, žádné „jude“ execesy jsem nezaznamenal, a to i přes fakt, že v hledišti se vyskytlo několik vlajek s Davidovou hvězdou. Je vidět, že když se chce, dá se fandit celkem kvalitně, a zůstat přitom člověkem. Aby se fanouškům po jejich celkem slušném výkonu v první půli šlo lépe na poločasové občerstvení, tak minutu před koncem půle vrátil Matějovského přímý kop hlavou před bránu Jarošík, a druhý ze stoperů, Švejdík, ho hlavou uklidil do branky - 3:0. V podstatě tím gólem rozhodl zápas, protože hosté opravdu nepůsobili dojmem, že by byly schopni ten večer skórovat ani jednou, natož pak třikrát.
O druhé půli se toho zdaleka tolik napsat nedá. Sparta kontrolovala hru, zhruba po hodině byli staženi Kadlec a Kweuke, což vzhledem k nedělnímu zápasu s Libercem bylo rozumné řešení. Nakonec se i hosté dočkali gólu, když se mezi (!) naše dva stopery naběhl hostující záložník, a přehodil Vaclíka. No, stopeři si asi zdřímli, ale naštěstí to nemělo žádné fatální následky. Je dobře, že si zdřímli teď, proti Liberci snad vydrží vzhůru celý zápas, tam by takové zdřímnutí mohlo mít podstatně závažnější následky. Zbytek zápasu se v klidu dohrál, letenskými ochozy se prohnalo tsunami, a pak v klidu domů, do hospody, do Podolí, do lékárny, kam kdo chtěl :-)
V neděli přijede na Letnou loňský mistr, Reichenberger Sport klub, který od roku 1958 působí pod názvem FC Slovan Liberec. Všichni máme naše soupeře ze severu jistě rádi, tak doufám, že nás přijde plný stadion, a po zápase je poženeme zpět na sever s búrem na cestu. Pozitivní je, že by se Slovanem měli přijet prý i jakési Švédky, a jak známo, prý těm, co budou hodní vypijou dědky, jak se zpívá v onom známém pokřiku. Takže v neděli 18:00 na Letné, ukážeme liberečákům, kdo je nejlepší klub z matky měst bez ohledu nato, co ukazují ligové tabulky. Abychom si po konci letošního ročníku mohli konečně oprávněně zazpívat ale ale ale óóóóó, Sparta Praha šampión….
Sparta Forever!
Jumbo1
AC Sparta Praha - Athletic Bilbao 3:1 (3:0)
Branky: 7. Krejčí, 10. Kadlec, 44. Švejdík - 76. Abuhazira.
Sparta: Vaclík - Zápotočný, Švejdík, Jarošík, Pamič - Holek - Kadlec (68. Přikryl), Hušbauer, Matějovský, Krejčí (80. Kadeřábek) - Kweuke (62. Balaj).
Shmona: Amos - Gabai, Cohen, Cedek, Matovič - Gerizich (77. Tasevski) - Rochet, Abuhazira, Gazai (46. Eliša), Einbinder (46. Abed) - Lencse. Trenér Bachar.
ŽK: Kadlec - Gabai, Eliša, Gerizich
Diváci: 10324
Rozhodčí: Makkelie - Goossens, Langkamp (Nizozemsko)
