Absolvovali jsme první prohru jara, ale mám dojem, že samotná ztráta tří bodů nikoho ze sparťanů tak nenadzvedla, jako způsob jak k ní došlo. A není úplně „směroplatné“, jestli vítězný gól domácích padl po jedno či dvojdoteku Čupra, při krajně nestandardním rozehrání standardní situace. Protože jestli Otepku, postupujícího od rohového praporku, sleduje v rudých dresech 6 reprezentantů různých zemí různých věkových kategorií, měli by na vzniklou situaci včas reagovat i kdyby třeba Otepka hrál s míčem „větším, než obvykle“. Působení v klubu AC Sparta Praha totiž předpokládá zcela mimořádné schopnosti, nasazení a připravenost pružně reagovat, třeba i na zemětřesení. A propos - zcela mimořádně pozoruhodná byla tentokrát, v kontextu událostí následných, upoutávka k zápasu na stránkách Sparty. Podívejme se zpětně, čím nás hráči lákali k výletu do Příbrami:
„Měla by na ně platit rychlá kombinace po zemi a přesné míče za stopery. To ostatně platí na každého,“ nabízel osvědčený recept Tomáš Jun. Takový recept jistě platí na každého, jenom si nejsem zcela jist, zda realizačnímu týmu a potažmo i hráčům neuniklo, že dohrávaný zápas Příbram – Liberec upravil stav hrací plochy v míře, která na dlouho kvalitní hru po zemi předem prakticky vylučuje.
K bojovnosti pro změnu nabádal Michal Meduna. „Musíme hrát s absolutním nasazením, pak zvítězíme.“ Tento výrok byl nejspíš pouze bojovným výkřikem neinformované paní Rakové, neboť na hřišti se k němu fakticky nikdo nehlásil.
Pozor si Sparta měla dát také na standardní situace, jež mají fotbalisté Marily perfektně zvládnuté a nezřídka z nich skórují. „Mají hráče, kteří je umí dobře kopnout,“ upozorňuje Matušovič. „Nebezpečný je také Formánek. Je vysoký a těžko se brání,“ doplňuje rychlonohého záložníka Meduna. Děkujeme pěkně, že naši hráči nechali prachobyčejné příznivce nahlédnout pod pokličku taktické přípravy nejlepšího profesionálního klubu v zemi. Ba co více, místo nudné produkce sestříhaného videa nám nabídli (a to hned ve třech vyhotoveních) bezvadné provedení standardních situací. Bohužel standardních situací soupeře a sami se pasovali do role statického komparsu.
Matušovič si nakonec povzdechl a zároveň vzkázal: „Po Liberci jsme to od novinářů docela schytali. Chceme ukázat, že naše vítězství nebylo náhodné, a umlčet je povedeným výkonem.“ Z těchto slov pak logicky plyne odpověď - vítězství nad Libercem bylo tak trochu náhodné a kritika médií asi jen tak neutichne.
Celé „povídání před zápasem“ pak den poté zpětně nutně vyvolává dojem trpkého vtipkování na účet sparťanských fanoušků. Vše ale nakonec na pravou míru uvádí datum vzniku onoho žertu – 01.04.2005.
Poslední poznámka pak míří k hlavnímu rozhodčímu zápasu – Tomáši Adámkovi. Dle různých statistik to měl být jeho druhý prvoligový zápas. V zásadě by se asi dalo říci, že svým výkonem fotbalu neubližoval. O svou autoritu teprve bojuje a u zkušených ligových hráčů a reprezentantů, to není jednoduchá záležitost. Jednoho zásadního pochybení se ale v zápase přece jen dopustil. V 55.minutě odpískal Medunovi při skluzu faul na Máchu, který několik okamžiků na to Medunovi bez nejmenších pochybností a nikoli nekontrolovatelně dupl na koleno! Tento moment byl zcela jasně patrný a důvod proč jej rozhodčí nepotrestal červenou kartou, je mi teda utajen.
Nyní jsem proto zvědav:

1. na komisi rozhodčích a jejího velícího Melichara, jak vyhodnotí tuto „nevidomost“ sudího a následně známku delegáta.

2. na disciplinární komisi jak potrestá Máchu. Tento brutální zákrok totiž na hřišti nebyl rozhodčím vůbec řešen, tudíž jej má možnost na základě záznamu řešit disciplinárka. Ta tak může učinit proto, že by tím nedocházelo k revokaci výroku rozhodčího na hřišti, ale z důvodu, že tento zvláště hrubý zákrok rozhodčí nejspíš nepostřehl.

3. na deník Sport, který když je schopen pondělní první stranu vyzdobit mamutím titulkem – SKANDÁL! Poborského zase nevyloučili apod., jak okomentuje tento likvidační faul, který svým nepotrestáním byl zásadním zásahem do děje zápasu a že neměl pro Medunu tragické následky, bylo jen dílem náhody.

mauritius