Na jaře roku 2018 jsme ve čtveřici kamarádů navštívili Valencii a v podobné sestavě s výměnou pouze jednoho člena výjezdové skupiny jsme se po roce a půl vydali opět směrem do Španělska. Pardon, nikoli do Španělska ani Francie, jak hlásily samolepky separatistů na všech rozích, ale do Baskicka. Na severu pyrenejského poloostrova leží tento kraj, který se zbytku Španělska jak ho většina z nás zná vůbec nepodobá. Zelená krajina vypadající spíše jak někde z podkrkonoší, vysoké stromy, horské chaty, jen to moře působí skoro až nepatřičným dojmem. Ještě mě zaujaly opravdu kvalitní silnice, za to ubytování bylo na výběr po málu a dost drahé.
No nic, žijeme jen jednou. Plánujeme navštívit minimálně dva zápasy a tak jsme zvolili víkend kdy hraje Atletic Club Bilbao doma a také Real Sociedad San Sebastian doma, tedy "en casa". Španělština tady ale moc neletí, Baskové mají svou řeč. Nákup lístků na tyto dva zápasy dopadl v pohodě přes on-line prodej, cena 65 EURO na San Mamés, domov Atleticu a 45 EURO na Anoetu, tedy zrekonstruovaný stánek Real Sociedad. Oba zápasy se hrály v neděli, ale během zařizování jsme zjistili, že ještě v sobotu v 50 km od Bilbaa vzdáleném Eibaru, takovém místním Slovácku, hraje FC Barcelona. Stadion má ale kapacitu jen 7500 diváků, tak to je bez šance...
SD Eibar - FC Barcelona
...no nebudu vás dlouho napínat, lístky se daly koupit jen pro permanentkáře a akcionáře klubu, jinou variantu web nenabízel. Vyštrachali jsme ale informaci, že 9.10. v 10:00 hodin půjdou do prodeje případně lístky, které lidé uvolní nebo zbudou z rezervací. Od rána zkoušíme web a ono se to opravdu těsně před 10 hodinou otevřelo i k normálnímu nákupu. K dispozici je všeho všudy asi 30 lístků na celý stadion. Obratem kupujeme 4 lístky, které stojí 65 EURO do první řady za brankou a jsou dokonce vedle sebe. Po 10 minutách už je lístků jen 17 a po dalších 5 minutách je už vyprodáno.
Z přestupem přes Frankfurt kde jsme dali v 7 ráno několik čerstvých, jak by řekl jeden nejmenovaný groundhopper, jsme se za chvilku dostali do Bilbaa, zařídit pronájem auta a přes byt hurá do víru velkoměsta...no velkoměsta, Bilbao je docela malé, ale příjemné město, akorát na fotbalový výjezd, že ty památky tolik nezdržují, protože jich je málo:)) Zato můžeme více degustovat tapas a cervezu. Neunavili jsme se ale natolik, že bychom nemohli ráno vstát, protože nás přece čekal první zápas, hraný v sobotu už ve 13:00 hodin. Za necelou hodinku jsme u malého stadionku. Předzápasový šrumec odpovídá lokalitě, tedy nic moc a na to, že přijela Barcelona mi to přišlo hodně takové všechno moc uhlazené. Ve fanshopu nic moc zajímavého nemají a tak jdeme na stadion. Tam je první velmi milé překvapení. Lístky jsou opravdu luxusní, se super výhledem a tak budeme mít vše jako na talíři. Navíc nevyšla předpověď a stálý déšť tak byl nahrazen krásným sluníčkem. Stadion je sice krytý, ale k nám do první řady by tedy určitě pršelo. Stánek se pomalu zaplnil a kromě pár míst bylo opravdu vyprodáno. Z Barcelony přijelo fandit do jejich sektoru cca 300 lidí, ale je opravdu otázkou odkud všude ve skutečnosti přijeli. Jsou o trochu více slyšet než domácí, kteří mají asi stejně početný "kotel", který ale nic moc nepředvádí. O nějakém choreu nebo pyru nemůže být řeč. To naopak na hřišti je to jiné kafe a opravdu se bylo na co dívat. Eibar sice prohrál 0:3, ale rozhodně se vztyčenou hlavou. Všech 22 hráčů na hřišti hraje krásný fotbal, nepřekáží jim míč ..moc jsme si tam bohužel Zahustela nebo Štetinu nedokázali představit, zato fotbalově jsme si zápas moc užili. Po zápase odjedeme na pobřeží, dopřejeme si trochu hogo fogo restauraci u pláže, která ale v této epoce zeje prázdnotou a koupou se jen čeští pepíci (slovy jeden) a k prasknutí nacpaní se pak vydáváme na pěknou procházku na výběžek Gaztelugatxe, kde se točila Hra o trůny.
Real Sociedad San Sebastian - Betis Sevilla
Druhý den nás čekají dva zápasy a také pro zdejší oblast typické počasí. Je hnusně a prší, neustále, celý den. Naštěstí oba stadiony jsou kryté a tak se vydáváme na 100 km dlouhou cestu. Zápas v San Sebastianu se začíná ve 14:00, tak bychom rádi viděli i něco z města. Bohužel je celé centrum jako na potvoru zavřené, konají se zde běhy a pěšky se nám moc v tom počasí courat nechce. Alespoň máme více času vychutnat si předzápasovou atmosféru poblíž stadionu, prohlídnout si více fanshop a vypít více piva. Je vidět, že jsme ve větším městě než včera a u krásně zrekonstruovaného stadiuonu Anoeta to pěkně žije. Žije to pak pěkně i na zápase a je to určitě atmosférou nejlepší zápas z těchto tří. Domácí mají početný kotel, který fandí po celý zápas a i to je možná příčinou toho, proč se místním fotbalistům podařilo otočit zápas z 0:1 na 3:1. V dresu Betisu opět na hřišti veterán Joaquín, snad ho uvidím i při další návštěvě Španělska za fotbalem:) Vedle nás seděl děda se vnukem a jak je ve tady zvykem, děda v péřové bundě a kluk jen v trenýrkách a stulpnách, prostě v kompletu od svého oblíbence..no zima mu byla pěkná. Bohužel další zápas v Bilbau na který se asi nejvíce těšíme se hraje už v 18:30 a tak asi 5 minut před koncem opouštíme naše místa a rychle se přesouváme k autu, abychom vše stihli. Návštěvu zápasu v San Sebastiánu nelze ale jinak než doporučit.
Atletic Club de Bilbao - Real Valladolid
Nakonec jsme dorazili krásně s předstihem, žádná dopravní komplikace a tak necháváme auto na metru blízko ubytování a vyrážíme směr stadion. Po cestě vidíme hodně postarších fans, prošedivělé paní v dresu nejsou výjimkou. Je vidět, že to je opravdu pokud jde o zápas společenská a s ohledem na cenu lístků i prestižní záležitost v celém městě. Pochvalujeme si to, protože i nás chodit na fotbal je pro většinu populace jako terč na zádech, že jsi primitiv a chuligán a prostě divnej člověk. Dorážíme ke stadionu a ten je opravdu monumentální, krásně z venku zrekonstruovaný a v okolí se to jen hemží fanoušky. Dáváme pivko San Miguel a pak bagetku s jamónem a jdeme na svoje místa. Ty jsou až u stropu stadionu za oněch 65 EURO a už po cestě stadionem si všímám nečeho, co mě později spolu s dalšími faktory otráví celý zápas. Bylo tam čisto jak v nemocnici (ne v té Na Vinohradech:), nebyla jediná samolepka vylepená..jeden z nás to komentuje slovy, že tak čisto jako tady na záchodech nemá ani u sebe doma. Opravdu, je to tak sterilní prostředí, že to je velmi nepřirozené a k fotbalu se nehodící. Říkám si ale, počkáme na zápas, to bude kotel alespoň, vždyť je vyprodáno prakticky a nemůže to být nuda. Před zápasem si všímáme plného sektoru Valladolidu, který i docela povzbuzuje a je slyšet, no super. Byli slyšet i před stadionem. Stadion se plní, ale kde je kotel domácích..aha, to je ten kotlík v rohu stadionu. Při nástupu hráčů proběhne menší choreo z pásů na dolním ochozu, kdy i fandí celý stadion a říkám si, že teď to přijde, akustika je tady výborná. Ale ouha, jediné co přišlo je, že celý kotel Valladolidu si sedne (asi z donucení, jinak si to neumím představit) a po celý zápas už je slyšet jen minimálně. Domácí pak prakticky nefandí, je slyšet jen kolem praskání slunečnicových semínek, které sbírají do pytlíčků (ano, na prvním stadionu ve Španělsku jsem toto viděl, že nemají nastláno pod sebou). Zápas sice přetrpíme, ale i výsledek 1:1 je zklamáním. Atmosféra opravdu nefotbalová, ale není se čemu asi divit, "ti páprdové na tribunách to nevytrhnou", nelze čekat od postarších fans, že budou bouřit, zvláště když by si museli v takovém komorním a sterilním prostředí vypadat blbě. Ani nadávky jsem kolem sebe neslyšel, prostě nic. Pokud byste někdo chtěl tento stadion a město navštívit, prohlídka stadionu mimo zápas může být pěkná, ale zápas na tomto stadionu už opravdu nikdy více. Vzpomenu si na Valencii minulý rok a říkám si, že to se vůbec nedá porovnávat. Po zápase si alespoň spravíme doslova chuť návštěvou mexickoamerické restaurace.
Poslední den máme celý rezervovaný na turismus:), protože fotbal už se žádný nehrál. Procházíme kolem muzea moderního umění, které je opravdu zajímavé a také navštívíme místní historické centrum. Máme štěstí, že je opět krásné počasí, které nám dovolí i nějaká ta pivíčka tam poslat na náměstí...:) Nakoupíme pár suvenýrů a můžeme se vydat zpět do matičky měst PRAHY! I přes slabší zápas Atleticu to byl povedený prodloužený víkend a můžeme si zase odškrtnout nějakou tu fotbalovou destinaci mimo naší českou kotlinu.
Ludva
