Vím, že mnozí z vás řeknou „jebat repre!“, taky jsem neměl v plánu o tom psát report. Ale když mi napsal RoboACS, že už na něj týden čeká, tak jsem nad tím začal uvažovat... Tak tedy Robo, díky, že jsi mě do toho uvrtal.

Je prosinec a v TV běží podivná show infantilního Infantina s pánem, co vypadá jako pomeranč a dožaduje se ceny míru. Vedlejším produktem téhle komerční obludnosti je los skupin Mistrovství světa 2026. Když ten los studuji, vidím, že vítěz našeho barážového pavouku narazí na domácí Mexiko. Cože?!? Mexiko–Česko na Aztéckém stadionu na MS? To chci zažít! Samozřejmě to mělo háček v podobě Irska a Dánska. Výhoda domácího prostředí pomohla, dvakrát vítězíme na penalty a postupujeme na Mundial. Všichni už jsou v Mexiku, tak já už taky jdu...Teď už zbývá jen svůj sen zrealizovat. Hlavním strůjcem je Mára Končický (předseda fanclubu Sparty v České Třebové). Ten dává dohromady naši výjezdovou skupinu, ve které jsou ještě Jirka Šidliák (další permanentkář na Spartě) a Jarek Němec (ředitel školy z Kroměříže, který kvůli tomu musel dříve podepsat vysvědčení).

Když jsem začátkem dubna v polské Lodži, v jednom muzeu v dobové kanceláři vidím samolepku Mistrzostwa Świata México 86 a rozpis polské skupiny. Říkám si, že to je znamení, a druhý den jsem měl zpáteční letenku do Mexico City. Po nás se ještě vytváří druhá skupina Sparťanů od nás. Máme dva měsíce na plánování a zjišťování údajů, na co se v Mexiku připravit. Vše je zařízeno a už se jen těšíme na odlet. Úvod Mundialu sledujeme ještě doma. Po úvodní prohře s Koreou a remíze s JAR je nám jasné, že nás na hřišti žádná sláva nečeká. A tak aktivujeme hlavní pravidlo výjezdu: nebudeme si výjezd kazit fotbalem.

Je sobota 20.6. a den odletu je tady. Po obědě vyrážím z Uherského Brodu vlakem do Starého Města, kde na mě čekají Jirka s Jarkem, a odtud jedeme společně autem do Vídně. Z Vídně nám to letí v 19:50 do Istanbulu. Mára potřebuje zpátky do Madridu, tak ten letěl už po obědě přes Madrid. Odlet je na čas, a tak je cesta bez problémů. V Istanbulu už na nás čeká druhá skupina: Radek z Hluku s jeho otcem a mým sparťanským kamarádem od mládí Robertem. Z Istanbulu odlétáme v 1:10 místního času. Let je dlouhý, a tak během něj stíhám zhlédnout dvě utkání MS: Ekvádor s naším bývalým hráčem Preciadem proti Curaçau a Tunisko - Japonsko. Po 6. hodině ranní v neděli jdeme v Mexico City na přistání.

Na osmou hodinu máme objednaný hotelový taxík, a tak ještě nějaký čas trávíme občerstvováním na letišti. Na hotelu je check-in od 15:00, a tak tam necháváme věci a jdeme do ulic poznávat město. Překvapuje nás, že je 9 hodin a před fanzónou se tvoří dlouhá fronta, a to přitom nehrálo domácí Mexiko. Po prvotním průzkumu ulic a ochutnávce tequily se jdeme ubytovat. Večer chceme sledovat fotbal ve fanzóně, jenže je plno a pořadatelé nás nechtějí pustit dovnitř. A tak se obě naše skupiny usazují v místní hospodě.

Na pondělí máme v plánu pyramidy ve městě Teotihuacán, asi 50 km severovýchodně od našeho hotelu. Jenže ráno volá Radek, že Lux (Robert) nebyl celou noc na pokoji a telefon nebere, i když zvoní. Takže místo odjezdu kontaktujeme českou ambasádu s tím, že nám chybí jeden člen výjezdu. Zástupce velvyslance nám sděluje, že počkáme do 12 hodin a poté věc předá kolegyni, která má na starosti zmizelé Čechy v Mexiku. Poté tedy vyrážíme Uberem na pyramidy. Atmosféra není zrovna ideální, přemýšlíme, co by s Robertem mohlo být. Před pár měsíci na pyramidách jeden blázen střílel do lidí, přičemž zemřela kanadská turistka. A tak jsou tu u vstupu vybaveni bezpečnostním rámem. Když vstoupíme do areálu, přijde Radkovi SMS od Roberta: „Jak se jmenuje náš hotel?“ Vzápětí mu volá a po hlase je ještě značně společensky unaven. Nastává úleva, že je živ a zdráv. A tak kontaktujeme ambasádu, že se ozval. Komplex místních pyramid je úchvatný a stojí za návštěvu. Oproti předpovědi počasí, která slibovala déšť, bylo slunečno, až jsem se spálil. Po prohlídce dáme ještě oběd a pak se busem vracíme do města.

Tam nás přivítá déšť, a tak z nádraží na hotel bereme Uber. Z busu jde pěkně vidět, jak to v ulicích žije, streetfood je tu na každém kroku. Mexico City je opravdová megapole a je to tu jako v mraveništi. Samostatná kapitola je tu doprava a blinkry, které jsou tu jen zbytečnou ozdobou auta. Ale jinak byste si podle budov řekli, že jste někde v jižní Evropě. Večer vyzkoušíme zdejší kuchyni v sousedství hotelu, a jelikož stále prší, tak se na něj po večeři odebereme.

V úterý po snídani vyrážíme do Xochimilca na loďky. Mexico City leží na původních pěti jezerech, která při rozšiřování města vysušily. A tohle je jeden z mála pozůstatků na ona jezera. Na místo přijíždíme mezi prvními a je tu ještě klid. Platíme si 2 hodiny jízdy a vyrážíme. Kluci si od prodejkyně z vedlejší loďky kupují nějaká piva. Jak čas plyne, začíná to tu opravdu žít. Trochu mi to připomíná náš Baťův kanál. Můžete si tu z projíždějících loděk nakoupit občerstvení, suvenýry, nebo si zaplatit kapelu, ať vám zahraje. Byly to příjemně strávené 2 hodiny.

Poté vyrážíme na pozvání zástupce českého velvyslance Radka Hovorky na českou ambasádu. Zde se kromě něj setkáváme i přímo s panem velvyslancem a onou kolegyní, která má na starosti zmizelé Čechy v Mexiku a je velice překvapená, že Roberta nikdo neokradl. Scházejí se tu i ostatní čeští fanoušci. Cestou z ambasády se stavujeme na tržnici Mercado (Johna jsem tu nikde nepotkal, zato Jankulovski se tam nesl, jako by mu to tam patřilo) nakoupit suvenýry a jdeme na hotel.

Večer jedeme sledovat fotbal Kolumbie – DR Kongo do čtvrti Polanco, do baru, který vybral zástupce velvyslance Radek. Když do baru přijíždíme, už tam na nás čeká. V Mexico City žije hodně Kolumbijců, a tak je bar obsazen převážně Kolumbijci, kteří zápas dost prožívají. Dále se dozvídáme, že to, co je v Praze Pařížská, tak tady je to ulice Prezidenta Masaryka, který tu má i sochu. Trochu české hrdosti v Mexiku. Kolumbie vítězí a my opět Uberem (což je tu nejspolehlivější dopravní prostředek) odjíždíme na hotel.

Je středa a den D je tady! Po snídani se jdeme podívat do města. Do zápasu zbývá 9 hodin, ale ulice už začínají žít zápasem. Zde taky začíná malá předzvěst toho, co nás později čeká u stadionu. Takže před odjezdem na stadion ještě odpočinek na hotelu, dobít telefony, oběd a může se volat Uber. Zápas začíná v 19:00, a tak vyjíždíme s dostatečným předstihem po 15. hodině s lahví tequily za 85 Kč z místního obchodu. Cesta je ještě v pohodě, a tak za zhruba hodinu vystupujeme několik stovek metrů od stadionu. Jak se blížíme ke stadionu, začíná to pravé šílenství.

Vím, že srovnávat klubovou a repre scénu je nemožné, ale to, co jsem tady zažil, jsem nikde jinde nezažil. Když vidí, že jsme Češi, chce se s námi každý fotit. Cesta na sedačku mi trvá 2 hodiny. Bez přehánění se s námi vyfotilo asi tisíc lidí (tolikrát se tu nevyfotil ani Souček) a poskytli jsme několik rozhovorů pro místní média. Například pro jednu ze dvou největších TV v zemi, TV Azteca. Reportérka byla mexická Miss 2016. Když se mě ptali na tip, moje odpověď byla 2:0 pro México. Atmosféra byla opravdu přátelská a vřelá, podbarvená živou hudbou.

Na stadionu zaujímáme svá místa v poslední řadě pod obrazovkou, pod střechou stadionu, za jednou z branek. Objevuje se tu i Ivan z Kolína se svým parťákem Jirkou (taky Sparťanem). Ivan se mnou absolvoval pár evropských výjezdů na Spartu v uplynulé sezóně. Ivan s Jirkou byli už na zápase v Atlantě, a tak mají delší trip než my. Na řadu přicházejí hymny a už to je samo o sobě zážitek. A mohl začít zápas. Naši nic světoborného nepředvedli, a tak nám nezbylo než si výjezd nekazit fotbalem. V 94. minutě mi kazí tip Fidalgo, který skóruje na konečných 3:0. Odchod ze stadionu probíhá v podobném duchu jako příchod. Museli jsme jít stranou hlavního koridoru, kde se nám podařilo vzít si Uber. Cestu lemují slavící fanoušci. Cestu na hotel zvládáme překvapivě rychle.

Zatímco kluci jdou spát, protože v 6 ráno opouštíme hotel, já ještě vyrážím do ulic rozloučit se s Mexikem a nasát oslavy. Venku prší a k mému překvapení je fanzóna prázdná. A tak se vydávám zpět na hotel. Na křižovatce dostávám nutkání, že to zkusím na druhou stranu, a ono se to vyplatilo. Došel jsem na náměstí, kde to žilo. Cestou mě oslovuje dívka, jestli se se mnou může vyfotit. Souhlasím a ona z tašky vytahuje plyšového Krtečka v mexickém dresu a chlubí se mi, že jeden semestr studovala v Praze na Vysoké škole ekonomické. A dostane ze sebe i pár českých slovíček. Na náměstí mě oslovuje skupinka přátel, se kterou se dávám do řeči. Tiskovým mluvčím se stává Mauricio, který umí anglicky. Pak mi nabízí tequilu a sympatická Ivonne mi ji dle místní tradice leje z lahve přímo do krku. Pak mě ještě zvou s sebou do baru, já bohužel vzhledem k pokročilé době a brzkému odjezdu mířím na hotel.

Po necelých 3 hodinách spánku budíček a v 6 odjezd na letiště. Po 9. hodině vzlétáme a my opouštíme México City plní zážitků a dojmů. Po necelých 2 hodinách máme mezipřistání v Cancúnu. Zde v letadle strávíme 2 hodiny a poté opouštíme México definitivně.

Adiós, México!

V letadle vidím zase dva zápasy, opět Ekvádor s Preciadem. Let jde dle plánu, a tak přistáváme v Istanbulu, jak máme, přestup bez komplikací a cesta do Vídně to samé. Ve Starém Městě se rozloučím s Jirkou a Jarkem, čímž jim touto cestou děkuji za skvělou společnost na úžasném výjezdu. A po 17. hodině v pátek 26. 6. jsem v Uherském Brodě. Byl to neskutečný a nezapomenutelný výjezd. A já jsem rád, že jsem ho mohl absolvovat.

Gracias, México!

S pozdravem váš Martin Polák.


Co se aktuálně mezi fans děje?

Fantasy liga Sparta Forever

Fanoušek měsíce - Zdenda J. z FCS Pardubice

Závěrečný výjezd sezóny - vezeme 3 body z Liberce

INFO KE SBÍRCE NA CHOREO

Jaké to asi je - report z utkání Sparta - Plzeň v nadstavbě

V pondělí tam, v pátek zpět - report z výjezdu nejen na německý prales