Bylo by to krásné a stylové, kdybych mohl říci, že to mám od baráku na hřiště budějckého Dynama, kam jsem se vydal na zápas domácích s naší Spartičkou, přesně 1893 kroků. Bohužel ale, kdybych něco takového tvrdil, tak bych kecal. Nicméně, o mnoho se ten počet kroků lišit nebude. Podle aplikace Mapy.cz je ta vzdálenost 1500 metrů a kdybych se hodně snažil, zkusil si to několikrát projít a délku kroku přizpůsobil požadovanému výsledku, asi bych se k tomu magickému číslu možná i nějak dohrabal. Kdo ví? Berme to tedy tak, že jsem to krokoval a ta vzdálenost také souhlasí.
Se sparťanskou krví jsem se nejspíš narodil a jak jsem k tomu přišel opravdu netuším. Z rodiny to určitě nemám, fandovství se u nás nějak nenosilo, ale když jsme se v raném dětství začali dělit na fanoušky Sparty a tu pakáž z druhého břehu, měl jsem od začátku naprosto jasno. Ten klub v rudých dresech byla jasnou volbou. No a na regionální úrovni jsem pak přál českobudějovickému Dynamu. Pochopitelně. Oni totiž černobílí rozhodně, v době, kdy jsem teprve začínal rozum brát, s nejvyšší fotbalovou soutěží neměli pranic společného, Spartě určitě nekonkurovali a zatímco zápasy pražské Sparty jsem mohl sledovat tak maximálně v rádiu v pořadu „S mikrofonem za fotbalem“, v Budějcích jsem měl možnost druholigové mače navštěvovat osobně. A tak jsem chodil na druhou ligu. Konec konců, druhá liga taky liga. Nejprve jako dítě školou povinné občas, později pak docela pravidelně, až se to jednou stalo. Dynamo postoupilo do nejvyšší soutěže a my jsme najednou měli možnost na vlastní oči sledovat místo všech těch Prostějovů, Frýdků-Místků, Českých Lip, Bohumínů, Táborů a dalších, československou fotbalovou elitu. Jako dnes si pamatuji, přestože ta vzpomínka je stará téměř čtyřicet let, že na úvodní prvoligový zápas na Střelecký ostrov přijela Dukla a Budějce, přestože vůbec nehráli špatně, prohráli vysoko 1:4. Za černobílé se ve svém prvním zápase v nejvyšší soutěži trefil Jirka Němec, který se později v kariéře výrazně zapsal do historie českého fotbalu i do historie Sparty.
Proč ale o tom vlastně píšu? Vysvětlení je prosté. Od chvíle, kdy fotbalisté z Českých Budějovic začali hrát mezi elitou, měl jsem dvakrát v roce dilema, komu že to ve vzájemném utkání budu fandit. Tenkrát jsem byl ještě mladej a pitomej, takže jsem netušil, že ta opravdová láska může být jenom jedna jediná a tak jsem si to pro sebe v hlavě nastavil, že budu přát tomu, kdo ty body bude více potřebovat. Budiž mi po tak dlouhé době odpuštěno, že jsem tenkrát Budějcím fandil proti Spartě, která svoji konkurenci tvrdě drtila, případná ztráta s Budějcema ji tak nebolela, zatímco Dynamo bylo většinou tím, pro koho byl každý bodík, tedy i ten se Spartou, životně důležitý. Člověk se ale neustále vyvíjí a s postupem času jsem došel k poznání, že za fotbalem se má jezdit na Letnou a navštěvovat kopanou na Střeleckém ostrově je ztrátou času. Když Dynamo získá v ligových zápasech nějaké body, budu určitě rád, ale pouze tehdy, když nebudou jeho soupeřem naši borci z Letné. Zkrátka už dávno chodím na zápasy Sparty proti černobílým jako jasný fanoušek hráčů v rudém. A tak tomu bylo i tentokrát na velikonoční neděli.
Pro obyvatele našeho krajského města je určitě diváckým sportem číslo jedna hokej. Motor zde má trvale vysokou podporu, která zůstala vysokou i v době, kdy jsme v Budějcích o extraligový hokej na 7 let přišli „díky“ šméčku, které na budějcký hokejový klub provedli prodejci špatných sekaček. S fotbalem, potažmo s podporou Dynama, to tady taková sláva rozhodně není. Na tribunách aby se návštěvníci pomalu báli, jak je tam pusto a prázdno. Ono ale není při tom, co domácí hráči na hřišti předvádějí, divu. Pouze dvakrát za sezónu je na Střeleckém ostrově natřískáno. Jednou je to když přijede do Budějc antikrist a samozřejmě vyprodáno je i na utkání naší Spartičky. A ani tento zápas Dynama se Spartou nebyl výjimkou. Po vstupenkách se jenom zaprášilo a je nutno zmínit, že většinu míst na tribunách obsadili příznivci Sparty. Klobouk dolů přede všemi, kteří k nám na jih Čech vážili cestu, aby hráče podpořili. Co si budeme nalhávat, v období Velikonočních svátků, kdy jsou čtyři dni volna v kuse, určitě museli mnozí vyvinout značné úsilí, aby si v rodinách ten nedělní výjezd prosadili a nebyli mrtvými Homolky. A když už jsem u toho chválení, musím pochválit i pana učitele Zdeňka, který nezklamal a povedlo se mu zajistit vstupenky pro celou naší partu. A že to asi nebylo nic jednoduchého, to by mohl potvrdit každý, kdo to v pondělí v deset hodin zkusil. Prý to byl docela mazec, co se na stránkách se vstupenkami dělo. Stejně je to ale krásné, že rudí koně vyprodávají nejen Letnou, ale také ostatní stadióny, kam v rámci soutěže přijedou. Nemám pravdu? Užívám si každou minutu stavu, kdy vidět naživo zápas Sparty není v žádném případě samozřejmostí, ale naopak jistým druhem privilegia. Chtělo by se mi říct „Pane dej, ať to trvá věčně, nebo alespoň co nejdéle to bude možné“.
Po reprepauze, během které jsme měli možnost sledovat, že sice došlo ke změně na postu kouče, ale zbytečně vysoký počet seshitů v nominaci se nezměnil a atraktivita herního projevu zůstala na stejně nízké úrovni, jsem již prožíval docela silný absťák a stesk po opravdovém fotbale. Už jsem se nemohl dočkat až opět uvidím ty naše sparťanské borce v akci. A duel prvního týmu ligového žebříčku s tím posledním sliboval, že by to snad pro naše barvy mohlo probíhat v relativním poklidu a hráči Sparty by mohli opět naskočit na vítěznou vlnu a přinést do závěrečné fáze základní části soutěže trochu klidu sobě a hlavně také nám, kteří je povzbuzujeme z tribun, z gaučů a ví Bůh odkud všude ještě. S těmito myšlenkami jsem se vydal s dostatečným předstihem na fotbalový stadión Dynama, abych mohl nasát atmosféru, potkat se se známými, dát si před zápasem klobásu a pivo a nachystat se na ten koncert, který nám železná garda z Letné předvede, protože jinak tomu být ani nemůže. Ach, jak jsem se jenom mýlil.
Dost ale bylo omáčky. Je třeba v reportu postoupit a přejít k zápasu. Jak to ale pro Krista pána mám udělat, abych nebyl negativní a přitom abych nelhal. To bude opravdu těžká písemka. Vám se ten fotbal jako líbil? Mně totiž vůbec. Na Střelečáku se totiž žádný fotbal nekonal, ale servírovala se kopaná. To jako měl být mač prvního s posledním? Spíš to připomínalo soulož impotentního muže s frigidní ženou. Na jedné straně neschopnost a na té druhé nezájem. Připadalo mi to, že si snad naši hráči mysleli, že se to tak nějak uhraje samo. Hlavně aby to moc nebolelo, abychom se snad příliš nezadýchali a abychom si při tom nepropotili dresy. Zvláště když jsme se už v 17.minutě dostali po střele Birmančeviče do vedení. A je třeba dodat, že nám ten gól domácí brankář doslova vnutil. A pak už vlastně nebylo nic, co by stálo za zmínku. Řeknu vám, že by mě ani ve snu nenapadlo, jak se budu na konci zápasu Sparty v Budějcích bát, aby s náhodou někdo neukopl, míč neskončil za zády Vindahla a my neztratili body. Závěrečný hvizd jsem přijal s obrovskou úlevou.
Ale přeci jenom, zkusím najít nějaká pozitiva. Předně, bylo pěkné počasí. Dále je plusem, že jsme uhráli tři body, i když ten výkon nebyl zrovna božohodový. Určitě stojí za zmínku, že Honza Mejdr si to odehrál se ctí a byl jedním ze světlejších zjevů. Spokojeni musíme být i s tím, že se nikdo nezranil ani nevykartoval. Zkrátka, opět jsme na čele žebříčku a jak pravil klasik, v úterý už ten výkon nebude nikoho zajímat. No a co musím zmínit určitě, výkon kotle. Jakože ze zásady neznámkuji, tak tentokrát vím naprosto přesně, že ten roh budějckého stadionu, kde fandili kotelníci, bylo to nejlepší, co se nabízelo na zápase k vidění a slyšení. Díky vám všem kluci. A to je ode mě tentokrát vše. K fotbalu jsem toho moc nenapsal, ale jak už jsem zmínil, kde nic není… Tak snad nám příště Spartička nabídne trochu víc. Třeba už ve středu v Opavě, nebo v neděli na Letné.
Ave Sparta.
Ivoš
SK Dynamo České Budějovice – AC Sparta Praha 0:1 (0:1)
Branky: 17. Birmančević (Mejdr). ŽK: 28. Zelený. Rozhodčí: J. Machálek – P. Caletka, P. Antoníček (T. Batík) | VAR: D. Černý | AVAR: M. Podaný. Návštěva: 6 681.
Sestava Dynama: Janáček – Madleňák (90. Tranziska), Králik, Poulolo, Sladký – Hellebrand, Čermák (89. Havel), Skalák (66. Šigut) – Suchan – Ondrášek, Alli.
Sestava Sparty: Vindahl – Krejčí, Panák, Sørensen – Zelený (63. Ryneš), Laci (80. Solbakken), Kairinen, Mejdr – Haraslín (63. Olatunji), Kuchta, Birmančević (74. Tuci).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
Zpráva Sparta fans III.
Soutěž se sparťanským pivem o dres s podpisy legend Sparty
Fanoušek měsíce - Martas007
Kouzlo SF spočívá v tom, že je pro všechny sparťany, říká Tomáš Křivda, generální ředitel Sparty
Co týden dal a dá jaro 2024 (6.díl)
„Lachende Bestien“ - report z výhry Sparty nad Hradcem Králové
Feel the rain on your skin - report z výjezdu do Liverpoolu
Co týden dal a dá jaro 2024 (5.díl)
Díky FCS Opolany za příspěvek na choreo
Srovnání - report ze zápasu Sparta - Liverpool na Letné
Co týden dal a dá jaro 2024 (4.díl)
VSTUPENKY, PŘEKUPNÍCI, PODVODNÍCI
Malověrnost - report k nedělnímu DERBY na Letné
Co týden dal a dá jaro 2024 (3.díl)
Když jsem jel do Hradišťa pro tři body - report z výjezdu na Slovácko
Autobusem 12. HRÁČE do Liverpoolu
Zpráva Sparta Fans II.
Letecký speciál do Liverpoolu
Je toho moc! - report z výhry nad Galatasaray
Sparta vs. Liberec se zastávkou v Istanbulu
