Břatře, otče….ty nejsi výjezdový typ. Je to tak, přiznávám. Výjezd po Praze a Teplice se nepočítá. Pravda, Jablonec není zrovna Bánská Bystrica (erbéčko již jistě žhaví klávesnici), ale chystám se to sám sobě trochu zkomplikovat.
Borce, co jel 250km za Spartou na kole, už jsme tu měli. Pořádají se mnohakilometrové pochody v rámci Seniorova memoriálu. Jeden český žabožrout letěl dokonce na Spartu s Bohemkou (komu asi fandil???) na otočku z Bretaně. A tak mne napadá autostop. Dnes věc již skoro nevídaná. V mládí jsem pár set kilometrů se vztyčenou rukou (ne, nehajloval jsem u toho) strávil a tak se jmu (Fane, mám to správně?) naplánovat cestu se začátkem kousek od Loun, kde trávím s dcerou dovolenkový týden na chalupě. Abych to neměl úplně lehké, navrhuji si dvě ztížení.
1. Vyhnout se dálnicím, tj směr Slaný, Mělník, Mimoň a zadem do Jablonce (2 hod 10 minut čistého času a 144km, říká strejda Google)
2. Mít celou dobu na sobě sparťanský dres (vzhledem k počtu lidí, hlásících se ke sparťanskému náboženství, by ovšem mohl nějaký šťoura tuto část jako ztížení zpochybnit).
Ztížení jsem sám sobě schválil a tak nezbývá, než čekat na sobotu…………
A je tu sobota!
Uvařím brzký oběd a nechám se manželkou odvést na nájezd u nově otevřeného úseku dálnice D7 směr Slaný. Vyjet až po poledni se ukazuje jako fatální chyba.
Míjí mne jedno auto za druhým. Půlhodina pryč. Pravda, do rekordu 7 hodin na jednom místě, který mám s kamarádem z dálnice u italské Verony, ještě nějaká ta minutka chybí, ale přeci jenom mne čeká ještě štreka. Sparťani, gdě?
Prvním významější kontakt je tak, pravděpodobně, slávista v podomácky upraveným sporťáku, který na mě zřetelně najíždí a když je metr ode mne, přidává plyn a ohazuje mne obřím čmoudem z výfuku. Jeho stejně postižený kamarád na mne pak něco pořvává a gestikuluje z okénka. Jsa (Fane, mám to správně?) slušně vychován, volím naopak přátelské zamávání.
¾ hodinky od nástupu konečně někdo staví. Týpek z Brna. Fakt že jo. Je v Klášterci na teambuildingu, který si zpestřuje okolními památkami. Jede do Panenského Tánce. Super! První 3 kilometry si tedy mohu odmazat!
Malý krok pro lidstvo, velký krok pro mne. Tímto se totiž dostávám za dostavěný úsek dálnice (a jedinou mnou povolenou dálniční výjimku) a „dosáhnu“ na všechna auta, která jedou směr Slaný a ne jen na „drobky“ z Loun.
Pán z Brna mi očkem koukne na dres a po 5 minutách jízdy mne vyhazuje se slovy „tak ať vyhrajete…a komu vlastně fandíte?“….. Sparta holt není kulturní památka pro každého. Budiž mu odpuštěno.
Vystupuji. Prší. Hodně. Autobusová zastávka to jistí. 10 minut. 15 minut. 20 minut. Pomalu přestává. Vylejzám ven. Po slabé půlhodince přestalo. Hurá. Pár lidí mne problikne, prohoukne a zamává, ale žádná sláva. Sparťani mají asi odpolední siestu, říkám si.
A tak mne zachrání až obligátní čas ¾ čekací hodiny. Za volantem metalák z 90.let v 30 let staré Felicii. Asi by se neztratil v nějakém horror road movie (a to jsem kdysi býval máničkou). Jede do vozovny Vokovice, bo je to tramvaják. Dnes ho čeká jízda číslem 1. Zastávka „Sparta“, kterou dnes asi několikrát mine, je asi jediné, co má s fotbalem společného. Na jeho dotaz, kam jedu, odpovídám, že za Spartou na fotbal do Jablonce. V jeho tváři je zřetelný údiv. Asi čekal, že v tom dresu jedu na dechovku.
Ale back to business. Před Slaným přemyšlím, zda je delší cesta mimo dálnice realizovatelná. Do výkopu něco přes 5 a ½ hodiny. Za sebou 2 delší čekačky.
Srabácky se rozhodnu nechat se dovést do Prahy.
Vyhazuje mne u metra Bořislavka. Chvíli koketuji s myšlenkou stopovat přes Prahu, ale to už se i na mě zdálo být jako velká blbost. Opouštím svůj plán a podvádím metrem směr Černý most. Podvodem jsem nabyl dosti času. Jsa z Černého Mostu (Fane, mám to správně?), stavím se ještě doma za kočkou, vyměnit vodu, zbavit záchod trusu a dosypat žrádlo.
Okolo 16. hodiny již stojím na výpadovce na Mladou Boleslav a Liberec.
Teď už to bude brnkačka, říkám si. 10 min, 15 min, 30 min. Pohoda, Sparťani terpve pojedou. Hodina v tahu. Začínám nervóznět. Poslední bus jede v 17:30 a navíc mi to ukazuje, že je již vyprodán.
V hlavě mi jede myšlenka, že nejvíce našich pojede směr Jablonec mezi 17:30 a 18:00…..ale riskni to!
Čekám ještě 10min než znovu juknu na IDOS. Jedno místo se uvolnilo! Nerad, ale přeci kupuji lístek a sedám do busu. Expedice autostop je tímto prohlášena za neúspěšnou.
No nic, stávají se horší věci. Třeba, že fandíš slávii a v 80.minutě prohráváš doma s Teplicemi 1-0. Toto samozřejmě nenechává klidnými Sparťany v autobuse. Někdo sleduje přenos na O2, někdo jen onlajn, jako já, abych si to nezakřikl. Já svoji úlohu splnil. Bohužel, zakřiknutí přinesl na foru R0B0T a tak domácí vývoj zápasu otáčejí.
Konečně Jablonec. Do zápasu něco málo přes hodinu. Jdu rovnou na stadion.
Kontrola poměrně zevrubná, ale s tím nemám problém. Nakousaný rohlík v batohu prošel v pohodě.
Žízeň. Stánek. Svijany za 40 Kč. Lahoda. Staropramen. Letná. Nechci. Děkuji.
Stadion malý.
Domácí nám dali celou jižní tribunu + notná část západní je také rudá. A tak mají naši hráči v Peltonci domácí prostředí.
Před zápasem nádherná rozlučka s Tomášem Hübschmanem. Tleská mu celý stadion, mám slzu na krajíčku. Je to opravdová legenda českého fotbalu.
Během dne jsem od dcery dostal přes Whatsapp radu, ať jsem opatrnej a nedostanu přes hubu jako onehdá (před 20 lety) v Plzni. Neboj, pravím, to bylo kvůli dlouhým vlasům a dnes již navíc skinheadi neexistují.
Asi jsem se mýlil, jako tenkrát Miloš Zeman v politice.
Moje oči spočinou na pětici holohavých týpků u plotu. Pěkná, černá trička s ještě hezčím nápisem White Brothers. Mám dilema. Všem pěti se totiž i přes dokonalé oholení na temeni leskle „kolínko“. Takže bych jim křivdil, a je možné, že jsou to opravdu pokrevní bratři s příjmením Bílý???
No nic, zápas začal. Support jede velmi dobře. Balon máme pod kontrolou a během první půle se dostáváme do vedení po Šulově střele. Sudí je slabej, pouští vyloženou honitbu na Angela. Ten tentokrát nechal nervy v šatně a rány přijímá s ledovým klidem.
Poločas. Stánek. Svijany. Párek v rohlíku. Toitoika.
V druhé půli začali domácí náporem, ale jsou bezzubí a tak je trestáme po ose Krasniqi, Preclík, Tuci. Směřujeme k vítězství.
Hlasatel nám oznamuje, že žlutou kartu dostal hráč s číslem 28, ONDŘEJ Wiesner. Asi fanoušek Onděho…..
Zahuzejeme šance. Soupeř snižuje. Nastavení 10 minut. Birma kulhá. Peter drží.
Na poslední minutky jdu dolů k plotu vedle bratrů Bílých, abych pak rychleji vypadnul. V centru Jablonce na mě totiž čeká George (fotbal ho nezajímá), kolega z práce a místní domorodec, který mi nabídl nocleh, bo takto večer do Prahy již nic nejede.
Jeden z bratrů Bílých na chvilku zmorfuje v Bílého Bratra a zřetelně si zahuhuláká na domácího Allegueho. Ten je ovšem poměrně daleko a tak pozdrav nemůže opětovat.
Je konec. Asi zbytečné nervy, ale 3 body v rotaci a mezi kvalifakací o LM se počítají.
Rodině přes vocap skupině slibuji, že si cestou do centra převlíknu dres, abych zbytečně neprovokoval. Ale nikde nikdo. Dres si nechávám. Chyba.
George čeká na náměstí a jdeme na pivko. V poklidu si sedíme.
Číšník nám přijde oznámit, že se zavírá. Chvíli na to se objeví týpek s něco jako jabloneckým tričkem a poměrně slušně se zeptá, jestli mu dám dres, že by ho rád zapálil. Zdánlivě neodolatelnou nabídku odmítám s tím, že to je dárek k narozeninám. Ještě párkrát to zkusí a pak i s kumpány odejde.
Jdeme ven. Skupinka nás zmerčí a jdou s námi. Odmítám další a další žádosti o dres.
Borec se ke mně přiblíží. Začnu utíkat. Útěk měl jepičí život. Sandály nejsou zrovna tretry. Je kousek za mnou. Dělám rugbyový zásek a pokus o otočku. V ten moment mě zrazuje moje aktuální achilova pata, konkrétně achilovka, noha se zvrtne a padám uprostřed silnice na zem. Pronásledovatel se skloní a s úsměvem na rtech pokračuje v žádosti o dres. Stále odmítám. Nevypadá, že by se chtěl prát a tak zkouším štěstí a odmítám další a další žádosti. V tu chvíli se objeví zbytek té tlupy a s nimi George. Jeho hlasité HEEEEEJ musel slyšet až Kania v Liberci. Borec mne opouští a jde k němu. Vstávám a slyším George, jak se jich zeptá, jestli to není zbytečný……..Tato nenápadná otázka měla kupodivu úspěch a oba nás v klidu nechávají odejít. Asi si ještě někdy zajedu do Jablonce na kurz jednání v krizových situacích. Evidetně tady mají nějakou kapacitu v tomto oboru.
Den končí. Spánek. Špatnej. Krátkej. Vstávám. Achilovka bolí. Autobus. Černý Most.
Domov. SPARTA…….PRAHA!
Youthforce
FK Jablonec – AC Sparta Praha 1:2 (0:1)
Góly: 88. Martinec – 38. Haraslín, 68. Tuci. Rozhodčí: J. Machálek - P. Caletka, P. Antoníček (V. Zaoral) | VAR: J. Petřík | AVAR: K. Hájek. Návštěva: 6 108.
Sestava Jablonce: Hanuš - Martinec, Tekijaški, Souček (85. Hurtado) - Čanturišvili, Beran, Nebyla (66. Suchan), Cedidla - Alégué (66. Kanakimana), Puškáč (78. Krulich), Hollý (78. Fortelný)
Sestava Sparty: Vindahl - Pavelka (61. Panák), Ross, Zelený (73. Sörensen) - Preciado (73. Ryneš), Solbakken, Sadílek, Wiesner - Krasniqi, Tuci (85. Olatunji), Haraslín (61. Birmančevič).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále
Co týden dal a dá podzim 2024 (6.díl)
Cyklotoulky do Jizerských hor a zpátky… aneb pro 3 body do Jablonce
Co týden dal a dá podzim 2024 (5.díl)
Dětský hlavičky - report ze zápasu Sparta - FCSB
Co týden dal a dá podzim 2024 (díl 04)
Čím víc tomu dáš - report z utkání Sparta - Dukla
Jak si Sparťané v horkém létě vychutnali třezalkový čaj - report ze zápasu Sparta - Shamrock Rovers
Co týden dal a dá podzim 2024 (3.díl
O příčku výš - report z výjezdu za Spartou do Teplic
Co týden dal a dá podzim 2024 (2.díl
Jak (ne)byl vidět rozdíl mezi druhou a třetí ligou - report ze zápasu Sparta B - Baník B
Střídání stráží - report ze zápasu Sparta - Pardubice
Co týden dal a dá podzim 2024 (1.díl)
Rosa i celá Sparta na rozcestí
LETNÍ SOUTĚŽ SE SPARŤANSKÝM PIVEM
Vítězný ležák
„Pro mě je důležitý, když si lidi dobře zafandí.“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - II.část
„Musíš chápat úplně všechny strany a jedině díky tomu jsi dobrý SLO“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - I.část
